45 let od tragického konce Expedice Peru

Autor: Vladimír Procházka ml. <(at)>, Zdroj: Vladimír Chroust Procházka II., Vydáno dne: 27. 05. 2015

Zemětřesení a lavina z Huascaránu

Letos je to již neuvěřitelných 45 let od tragického konce české Expedice Peru 1970. Výprava vzešlá z liberecké líhně měla původně namířeno na Aljašku, ale z tehdejších „geopolitických důvodů“ rozhodnutím „nejvyšších“ byla nasměrována do peruánských And. Bylo změněno i „obsazení“, doplněno o některé nové členy. V patnáctičlenné expedici pak nezbylo místo pro několik původních parťáků. Mimo jiné neodjel Gustav Ginzel, který přípravě výpravy obětoval velké úsilí a měl vše do detailů naplánováno, včetně místa základního tábora.

Jakoby změny předznamenaly osud výpravy. Od počátků ji provázely nejrůznější potíže, které vyvrcholily pádem a smrtí Ivana Bortela, podle mínění mnohých nejnadějnějšího lezce expedice. Ivanovi se stalo osudným pondělí 18. května 1970, kdy nešťastně uklouzl v turistickém terénu. Následoval pohřeb v městě Yungay, které to si „to“ za pár dnů také mělo „odnést“.

Sochař Rišík Karoušek za pomoci ostatních ještě stihl postavit mohylku s prostým křížem Ivanovi na památku. A pak přišla osudná neděle 31. května 1970. Zemětřesení, odlomení části stěny Huascaránu a obrovská lavina, která smetla všechno živé i neživé na dráze desítek kilometrů. Pohřbila nejen tábor našich zbývajících čtrnácti kamarádů, ale také vesnice a město Yungay v údolí pod ním.

Lze jen spekulovat, zda by naši přežili, kdyby tam byl Gusta Ginzel. V mapě měl zakroužkováno jiné místo tábora a to nebylo lavinou zasaženo. „Kdyby-chyby“, že ano, ale …. kdo ví?

V sobotu 11. července 1970 bylo „náměstíčko“ na Sahaře ve Skaláku plné lidí. Přišli se poklonit památce účastníků nešťastné výpravy na panychidu, jejímž hlavním organizátorem i „moderátorem“ byl můj otec Chroust. Poděkování za vkusné rozloučení mu poslal spisovatel Ota Pavel. Patnáct lan na Sahaře připomínalo patnáct kamarádů, kteří se takto symbolicky vrátili domů...

Hned následující zimu odstartoval na Bedřichově první ročník Memoriálu Expedice Peru 1970, byl u toho pan peruánský velvyslanec. Hlavně Karel Trousílek se zasloužil o přeorganizování stávajícího horolezeckého závodu „padesátky“ na běžkách. U startu viselo patnáct portrétů účastníků nešťastné výpravy a jejich peruánského kamaráda Pedra Nuněze Diaze, u každé fotky startovní číslo. Čestná startovní čísla „od jedničky“ jim byla vyhrazena i v dalších letech...

Lze si jen postesknout, že z názvu současné Jizerské padesátky se Memoriál Expedice Peru 1970 „jaksi“ vytrati. Tak mne napadá – proč se Vasův běh nejmenuje prostě Švédsko-norská padesátka? Skandinávci si památky svých mrtvých i tradic váží!

Dva roky po tragické události odjela na místo tragédie menší skupina pozůstalých žen, doprovázených doktorem Vlčem a Chroustem, který o tom napsal krátký článek pro Československý sport (vyšel ve dvou částech 18. a 19. července 1972).

Novinové výstřižky, fotografie a pár dalších artefaktů z tátova archivu přikládám. Na hromadném parte s grafikou od Arna Puškáše chybí jméno Ivana Bortela – to není opomenutí, svého osudu a parte se „dočkal“ již dříve...

Se vzpomínkou na tragickou událost a mrtvé kamarády připravil

Vladimír „Chroust“ Procházka II.
pro www.horyinfo.cz