Bavorské Alpy - nejméně hnusné oblasti

Autor: Jiří Vodsloň <jirka.vodslon (zavináč) intergraph.com>, Zdroj: Jirka V, Vydáno dne: 22. 11. 2015

Sakra, proč na severu prší, ani u Řezna není hezky a dnes ráno změnili rosničkáři předpověď i na Konstein. Sakradi, kdy už konečně nasněží, na kole je již všude bláto a kluzko a v severech leží sněhová břečka.

Plankenstein, jižní stěna ze sedla Riedereck, foto: Lenka K.

Výlety do Bavorských Alp jsou často provázeny touto bouřlivou předehrou, aby bylo posléze možno v kavárně u koláčku a piva vše zhodnotit a konstatovat, že jsme si docela pěkně zalezli, že díky fénu nepršelo a bylo hezky teplo s krásnými výhledy na hlavní hřeben a že jsme vlastně rozmazleni a zhýčkáni možnostmi polohy našeho domova.
Aby vůbec nastala tato pohoda, museli jsem si nejdřív naše kopečky pěkně ošahat, objezdit a obejít, abychom našli oblasti, kam je vhodné se vracet a které nabízí lezení v naší cenové skupině od V do VII.

Do Bavorských Alp vyrážíme skoro výhradně na podzim a na začátku zimy, tudíž náš výběr zahrnuje pouze jižní slunečné sektory. Ostatní roční období jsou vyhrazeny jiným oblastem a aktivitám. Z výběru jsme vypustili lehké a těžké oblasti a ty lokálního významu s několika málo cestami.
Nepředpokládáme, že by někdo z Čech jel do Bavorských Alp na dovolenou, oblasti nenesou mezinárodní punc a jsou vhodné pouze jako náhradní program, či doplněk, nebo prodloužení služební cesty do Mnichova.

Plankenstein jižní stěna, foto: Jirka V.

Obecně lze říct, že většina lezení je plotnového charakteru, kde se jurský lezec potrápí. Místní lezci umí v plotnách, tudíž se zdá klasifikace trochu tvrdší, ale jde jen o zvyk. Stěny jsou často obklopeny vegetací, které se cesty jen obtížně vyhýbají, ale to již patří k alpskému charakteru. Pro ty, kteří se chystají na horské vápno, například do Kaiseru, jsou tyto skalky bezva předehrou ve většinou perfektně odjištěném terénu. Asi není nutno zdůrazňovat, že skály jsou proměnlivé kvality a je možné nezřídka narazit na šrot, proto je přilba více než vhodná.

Plankenstein v zimě, foto: Lenka K.

Doporučené Oblasti

Achleiten - Wilder Kaiser **

Vcelku rozsáhlá oblast se 150 cestami popsaná v II. dílu, která se hodí jako náhradní cíl horských cest Kaiseru. Jižní stěna je vysoká od 10 do 45 m. Cesty jsou technické a silovější, převládají lišty, občas se najdou dírky. Spárám a koutům jsme se vyhýbali. Cesty Eulenweg, World of Stones a Janis-Joplin-Zustieg patří do deníčku. Přístup je 20-30 minut z placeného parkoviště u Gasthofu Achleiten. Parkovací lístek je vhodné proměnit v hospodě za mok.

Plankenstein západní stěna, foto: Lenka K.

Zellerwand - Chiemgau **

Zellerwand je popsán v I. dílu, jedná se o dlouhou stěnu u Markquartsteinu s téměř 200 cestami. Stěna je otočena na jihovýchod. Lezení má rozmanitý charakter a skála není vždy úplně pevná, přilba se hodí a je nutností, pokud fouká vítr. Oblast je oblíbená především na podzim kdy parkoviště u kempingu Zellersee bývá o víkendech plné. Těžiště obtížnosti je VI-VII s délkami cest od 15 do 40 metrů. Cesty Frauenpower, Workaholic, Zeit für gemütlichkeit, Pas trop difficile a Fingerzerrer jsou parádní. Přístup 15-20 minut.
Po pěkném lezení láká Burg Cafe v Marquarsteinu na své maxi větrníky.

Felsinformationssystem Deutscher Alpenverein

Auer Wandl - Chiemgau *

Menší oblast u Oberwösen popsaná v I. dílu. Západní stěna je vysoká 10-20 m. Pohodový přístup, 15-20 minut, po lesní cestě a nástupy z ní se hodí i pro rodiny s dětmi. K tomu lehčí cesty a je jasné, že zde bude o víkendech na podzim plno.

Felsinformationssystem Deutscher Alpenverein

Ramserer Stoa - Bayerische Voralpen **

Vcelku nová oblast nedaleko Oberaudorf, která může být náhradním cílem Kaiseru nebo zastávkou do Arca. Je popsán ve II. dílu. Jižní stěna má výšku mezi 15 až 20 m, lze lézt i za slunce neb je v lese, na podzim po opadání listí zasvítí sluníčko. Obtížnost cest je VI-IX s těžištěm v VII-VIII. Charakter lezení jsou dírky a vodorovné spárky ve svislé kompaktní stěně.
Přístup pohodových 20-30 minut.

,Felsinformationssystem Deutscher Alpenverein

Plankenstein - Bayerische Voralpen -*

Plankenstein je popsán v III. dílu, pro podzim se hodí jižní a západní strana. Renesanci prožívá i severní strana, kde byly v posledních letech sanovány klasiky a přibyly i nové cesty. Severní stěna je až 250 m vysoká, jižní a západní má od 18 do 120 metrů. Leze se po kompaktním vápenci, plotnového a spárového charakteru všech obtížností. Silové dírky naleznete v sektoru Südwandblok. Cesty Don Glotch, Kleine Sinfonie nebo Gauss'scher Wahn by neměly být vynechány. Užijí si zde i milovníci lehkých cest alpského charakteru.
Přístup z parkoviště u Hufnagelstube (silnice s mýtným 2€), přes Riedereckalm trvá 1,5 - 2 hodiny, kolo se nevyplatí. Pod severní stěny se vyplatí jít přes Plankensteinalm, kde se dá nechat kolo.

Plankenstein jižní stěna, foto: Lenka K.

Schreistein - Bayerische Voralpen ***

Schreistein je popsán v III. dílu, nalézá se naproti Plankensteinu. Stěna má jihozápadní expozici vhodnou pro podzim s délkou cest 15 až 20 metrů. Vápenec je kompaktní, plotnového a spárového charakteru s četnými škrapy a kapsami. Obtížností se pohybují mezi V.-VII. Cesty El Schuppo, Der Gärtner nebo Märzensone jsou hvězdičkové.
Přístup z parkovište u Hufnagelstube (silnice s mýtným 2€), přes Riedereckalm trvá 1:20 hodiny, kolo se nevyplatí. Slunce přichází na podzim až 11:30, takže není nutno ráno sprintovat.

Schreistein, foto: Jirka V.