Na Štědrý den potápěče viděti....Capo Noli

Autor: Petr Jandík <redakce (zavináč) horyinfo.cz>, Zdroj: Petr Jandík, Vydáno dne: 05. 12. 2015

Zimní lezení v teple

Když jsme se ocitli na Vánoce ve Finale Ligure, na Štědrý den jsme navštívili sympatickou oblast z růžové, větrem a solí rozleptané skály přímo nad mořem. Na Capo Noli poblíž Finale Ligure začal náš tehdejší útěk do tepla.

Nějak se totiž stalo, že jsme mezi svátky neměli plánované žádné temníny zakázek a tak jsme s blížícími se Vánocemi porovnávali teploty v autem přijatelně dostupných jižních oblastech až padlo rozhodnutí a 21. prosince jsme nabalili a vyrazili přes Německo a Švýcarsko do Finale Ligure.

V Nýřanech plnou LPG, dorazit v Rozvadově. Německo - Mnichov, Lindau. Dilema, zda koupit na těch pár kiláků dálnice Rakouskem mezi Německem s Švýcarskem se vyřešilo - špeciální známka na tenhle průjezd za 2 tojra se vyplatí, než se plácat po okreskách.

Bariéra sněhu ve Švajcu, foto: Petr Jandík

Ve Švajcu bariéry sněhu a na poslední chvíli pumpa s LPG. Bellinzona, Lugano, Varese, Como. Sníh pomalu mizí, ale furt to nevypadá na lezení v tričku. Teprve u Janova se to zlepšuje. Ve tmě sjíždíme ve Felignu z dálnice.

Snaživá Máňa zakletá v telefonní navigaci se nás snaží dostat nejkratší cestou na ten přibližně naťuknutý bod v lese, kde má být kemp, a pokřikuje do tmy něco o ostré zatáčce doleva. Vjezd mezi dva statky o šířce tak akorát na náši partnerskou pažitku nevypadá zrovna důvěryhodně, ale je tam asfaltka a Máňa trvá na svém. Jedeme stále výš. Strmost cesty roste, už je to na hranici prokluzování spojky. Tma jak v řitním otvoru, do zatáček nevidím.... Nebudu to protahovat. Existují asfaltky, které v nepatrně zavlhlém stavu nejdou vyjet. Když vám na delikátní couvání a otáčení na exponované silničce široké přesně na jedno auto svítí partnerka čelovkou za auto, dělá se to o něco líp. Dole se ukázalo, že k našemu bodu v lese vede ještě jedna sice delší, ale zato normálně sjízdná silnice. No nic, Máňo, díky za snahu. Bez tebe bychom nic nezažili. Víceméně tam, kde jsem si píchnul špendlíčkem do lesa je skutečně kemp s přeraženou závorou, kde nikdo nevybíral. Tím pádem nikomu nevadil samoobslužný nerezový WC a studená voda.

Tykadlový auto? Pakoviště u Nolitudine, foto: Petr Jandík

Ráno 23.12. lehce pršelo. Šli jsme do fronty na tři pro nás lezitelné cesty v převislých stěnách Monte Cucco, které jsou z kempu dostupné pěšky a ve kterých bylo sucho.

Přístup k traverzu, foto: Petr Jandík

Na Štědrý den už nepršelo. Vybrali jsme si stěnu u moře u Capo Noli. Jede se tam přes Finale Ligure a pak na východ přes Varigoti. Za posledním tunelem před Noli je vpravo parkoviště. Z něj krátkým slaněním na polici a traverzem doprava (z pohledu sestupu) po fixních lanech k základně sektoru Nolitudine. Je tu velký výběr jednodélkových cest hlavně kolem 4 až 5c, takže máme celý den co dělat.

Růžový vápenec lahodný do ruky, foto: Petr Jandík

Moře pod nástupem, foto: Petr Jandík

Rozmanitá struktura skály, foto: Petr Jandík

6a, foto: Eva Jandíková

Rozmanitá skála, foto: Petr Jandík

Drsný růžový barevný vápenec, rozežraný od mořské soli, vody a větru, je radost vzít do ruky.

Madona, foto: Petr Jandík

Bereme to odprava doleva a u levého kraje narážíme na sošku Madony, zasazenou do skalního výklenku, obkrouženou fixními lany. Když lezeme poslední cestu vlevo, rejdí pod námi potapěč s kyslíkovými lahvemi a šnorchlem, hledající možná spadlé karabiny. Co asi znamená, na Štedrý den potápěče viděti?

Strie, 5a, foto: Petr Jandík

Vítr žene vlny proti skále a každá devátá je tak silná, že docákne i na jističe. S chutí lezeme až do smrákání. Takováhle skála je nejlepší vánoční dárek.

Vánoce ve Finale, foto: Petr Jandík

Cestou zpátky do kempu to bereme přes družstevní supermarket a vracíme se s červeným vínem a lososem místo kapra. Nálada v kempu je sváteční. Když grilujeme lososa, přiřítí se dva Italové a dávají každému osminku rozkrájené národní buchty Pannetone. Víno nabízené protihodnou nechtějí a tak když vedle nás přistálo auto z Ústí nad Labem, musejí to vypít oni. Víno hřeje, i když ne zas tak dokonale a tak zalézáme do pelechu drřív, než bývá doma zvykem, s přáním Štastných a veselých.

Sníh, naštěstí jen umělý, foto: Petr Jandík

Capo Noli - údaje

Celkem 45 cest v čtyřech sektorech: Dancing Dalle, Easy Dalle, I Pilastri a Nolitudine. Cesty od 3 do 7c, nejvíc je čtyřek (11) a po pěti kusech od 5a, 5b, 5c a 6a. Ostatní klasifikace jsou po jedné nebo po dvou. V sektoru Nolitudine, kde jsme byli, je celkem 13 cest od 4 do 6b+, a jedno kurióuzní 7b - 150metrový traverz nad mořem. Z parkoviště cca 5 minut. Zpátky nahoru se musí vylézt to slanění, ale je to asi mezi trojkou a čtyřkou.

Průvodce

Finale 8.0, Andrea Gallo, iVert 2011, data do telefonu vertical-life.

Popisy cest v databázi: zde

Příliš těžké? Tady asi ne, ale kdyby přece jen, zkuste Zlagboard :-) A tady to je na mapě: