Finale Ligure - Monte Cucco

Autor: Petr Jandík <redakce (zavináč) horyinfo.cz>, Zdroj: Petr Jandík, Vydáno dne: 24. 03. 2017

---

---

Lezení v teple

V prvním článku z Finale Ligure jsme navštívili skály Capo Noli přímo u moře. Teď se podíváme na nejklasičtější terén sportovního lezení v celé oblasti, na kterém to všechno začalo. Aktualizace: Kemp

Monte Cucco je nejvýznamnější lezecká oblast Finale Ligure. Tady v šedesátých letech lezení v Ligurii začalo. V sedmdesátých se tu vylezla většina logických spár a v osmdesátých letech byly vytvořeny některé z nejslavnějších cest, jako řeba Aspettando il Sole. Popularita oblasti začala růst polu s tím jak se objevovaly nejextrémnější cesty. Monte Cucco i dnes nabízí možnosti nových cest i celých sektorů.Jsou tu tradiční cesty ze všech dekád a pokud chcete porozumět vývoji oblasti, od její etiky, přes nýtování a přenýtování až k tomu, že zde byla poprvé v Itálii nasazena francouzká stupnice volného lezení, kterou místní lezci převzali z La Loubiére a Saint Victoire, nemůžete ho vynechat.

 

 

Monte Cucco má 9 sektorů, ve kterých je 281 cest. Začíná to čtyřmi čtyřkami a třiceti  pětkami. Nejvíc je šestek - 156 a repertoár doplňuje 75 sedmiček a dvacet osmiček.

 

Od severu začíná Settore Orientale, známý také jako Grotta di Cucco. Zpočátku nebyl příliš populární, ale nedávno byla dokompletována těžká osmičková sekce. Jsou zde cesty vytrvalostní a silové cesty v jeskyni vlevo, i kolmé stěny s jemnými chyty v pravé části. Najdou se tu i délky dosud čekající na volný přelez. Nejtěžší cesta je Cucco al massimo 8c. Pod Settore Orientale je přírodní divadlo a cestu k němu lemují zastávky s tělocvičnými atrakcemi. Než půjdete do stropů, můžete se rozcvičit na žebříku, anebo se na něm dotavit cestou ze skal do kempu. 

Taky je tu vidět, že místní milují lov a možná na zbavení frustrace, když nic neuloví, poslouží za cíl asi lampy v divadle, které jsou prostřílené od brokovnic. Sektor je celý den ve stínu, cesty jsou vybaveny spoušťáky a sestupuje se podél výstupových cest. Terén pod skalami je vhodný pro děti.

Cucco 2 je malý sektor oddělený od vlastní stěny Monte Cucco, taková malá hromádka skal se čtrnácti cestami izolovaná v lese. Podle průvodce jsou tu ale perfektní extrémní cesty, především Bignamika 8b+. Je to typický styl Finale, kombinace síly prstů, techniky i vytrvalosti. Lehké cesty tu prý za moc nestojí, tak jsme tam ani nebyli. Slunce je tu odpoledne, terén vhodný pro děti a cesty mají spoušťáky. 

Settore della Torre je klasický sektor s historickými cestami, jako je La Torre (5c, 2 délky), která byla jednou z prvních cest ve Finale. Luc a Miguel jsou lehké cesty (4b) pro začátečníky, kteří si chtějí zkusit tahání cesty. Enrico IV (6a) má perfektní díry. Na extrémnějším konci spektra je tu Gattolardo (8a+), jedna z prvních extrémních cest od Martina Scheela (1. RP), kombinace cest Gattopardo (7c+) a pilíře Viulard (7c+) v levé části sektoru. Cesty jsou vybaveny slaňáky, terén není vhodný pro pobyt děti. Sestupuje se podél výstupových cest a sluníčku je tu odpoledne.

Settore centrale - na jeho kolmých stěnách se odehrávala zdejší historie. Via il Tetto (5c, 6b, 4c, 6a, 1968), la Pulce (5c, 4c, 4c, 1969), Zone Pelviche (6a, 1979), Aspettando il Sole (6b, 6b+, 6c+, 1981), Occhi Dolci per Frank Zappa (7b, 1984), Moon Runner (7c, 1984), Radical Chic (8a, 1985), tato jména jsou lezecká historie Finale, milníky své doby, které ani dnes nejsou zadarmo. Je to stěna vzácné krásy a všechny cesty tu stojí za vylezení.  Sestup z cest vedoucích na vrcholovou plošinu je buď traverzem na sever,  slaněním přes Diedro Canale, nebo slezením krátkého stupně do sektoru Canyon a jím zpátky na nástupy. Cesty lze slanit podél trasy výstupu, terén je vhodný pro děti a slunce tu je odpoledne. Celkem tu je 54 cest. 

Il Canyon je menší stinný sektor ve svahu s  jednodélkovými cestami od 5c po 8a s převahou šestek a sedmiček, vhodný hlavně na léto. Byl hodně populární v 80. letech a pak trochu neprávem upadl v zapomnění. Cesty jsou v mírně převislých stěnách po dírách a lištách. Celkem 38 cest.

 

 

Fenia o Anfiteatro

Největší sektor na Monte Cuccco. Zde se roku 1986 odehrály vůbec první prvovýstupy ve Finale. První pokus nastal převislou trhlinou dnešní cesty Supervit (5b, 6b+, 6b, 4b). Panenská převislá stěna s nesčetnými dírami byla velkým lákadlem. Teprve pár let poté uzrál čas na další cesty. Hlavní rozvoj nastal v osmdesátých letech. Supervit, Mura di Anagor, Stratvolgimento Progressivo, Baci da Rio, 4WD, Maniac jsou milníky minulých dob, na které navazují i dnešní nové cesty. Sektor obsahuje 65 cest, 8 vede až na vrchol. Přístupný je i s dětmi, dá se tu lézt za deště a na slunci je odpoledne. Lehkých cest pro softmovery je tu poměrně málo, ale asi je potěší, že v novém průvodci je řada bývalých 6a shozená na 5c, takže si je už mohou vylézt. Nejvíc je tu šestek a sedmiček. Spodní části nejlezenějších cest jsou už místy ojeté, ale nevadí to zase až tak moc. 

Kemp se pochopitelně brzy zaplnil, ale kolem se ještě najde další místo, kam se píchnout.  Obytná dodávka je výhodou. 

 

Dá se ale i takto - hamaka mezi stromy.

 

Nákupy a jídlo

Hned vedle kempu je Pizzeria il Rifugio, která fungovala po Vánocích od 27.12. Dostatek restaurací a obchodů je dole ve Finale Ligure včetně několika lezeckých shopů a supermarketu.  

Průvodce

Finale 8.0, Andrea Gallo, iVert 2011, data do telefonu vertical-life. Existuje ještě  Finale Climbing od Versante Sud, ale po zkušenostech bych doporučil spíše Finale 8.0. Je aktuálnější a přesnější a nejsou tam občas takové pohádky.

Popisy některých cest v databázi: zde

Příliš těžké? Zkuste Zlagboard :-)

Příjezd

Do Finale z Prahy kolem 1000 km přes Německo a Švýcarsko (známka). Z Finale Ligure, nebo Feligna po silnici SP 27, z ní odbočit zhruba u můstku v údolí velmi mírně doprava do kopce (směr od Finale) nebo velmi ostře doleva (směr od Feligna) a kolem pizzerie Ristorante di Sosta k Pizzeria il Refugio. Tam zahnout doprava vzhůru cca 50 metrů do kempu. Odtud přímo nahoru dojdete do sektoru Anfiteatro.

A tady to je na mapě: