Tradiční sraz na Holasu
Sobota 9. ledna byla věnována tradiční akci bohnického oddílu, prvnímu slanění na Holasu. Oheň, buřty, svařák, známí.
Jestli dobře počítám, bylo to už po devětačtyřicáté, co udělali bohničáci na plácku vedle Alšovy vyhlídky krásný oheň na ohřátí příchozích, pečení buřtů a na přípravu svařáku ve špeciálním kotlíku na třínohém držáku.
Lidí příšla fůra, ti zkušenejší s hrníčkem a buřty.
Dokonce byla k vdění taková vymyšlenost, jako špeciální vidlička na buřta nasazovací na klacek.
No a protože to je první slanění, byl na vrchu Alšovy vyhlídky nainstalovaný štand i s lanovou dráhou k němu.
Kdo slanil, mohl požádat celý den neúnavně štemplujícícho a glejty vypisujícího Pštrosáka (Vladislava Strnada) o ten vzácný exemplář pro sebe a zapsat se do pamětní knihy.
K potkání byla i různá zasloužilá individua, která jinak moc nevídám, tak ještě leda na nějakém pohřbu nebo valné hromadě.
Dostavil se Mirek Trávníček ze Semil a jako kuriozitu ukazoval kus prvního nylonového lana vyrobeného v padesátých letech v Československu. Hezký, ale slaňovat bych na tom nechtěl.
Slanění bylo vidět na klasiku i na osmě, jištěné i nejištěné a vládla dobrá nálada.
No a když se dopeklo, dopilo a doslaňovalo, nastalo pro část pokračování v hospodě. Tak zase za rok, a to by mělo být padesáté jubileum.
Ještě krátké video: