Lucka Hrozová: Saphira M 15-

Autor: Lucie Hrozová <(at)>, Zdroj: Lucie Hrozová, Vydáno dne: 15. 02. 2016

---

---

Prvopřelez M15- v podání Lucky Hrozové

Při návštěvě amerického Colorada v souvislosti s prestižními závody v Ouray, které vyhrála a v mužské kategorii by brala bronz (lezla se stejná cesta) se Lucka věnovala těžkým přelezům. O tom, že přelezla do té doby nejtěžší mixovou cestu USA – Mustang M14- jsme již informovali. Teď se jí podařil další zápis do historie světového mixového lezení prvopřelezem cesty Saphira, pro kterou navrhla klasifikaci M15-.

 Saphira je linie, kterou objevil a navrtal Stanislav Vrba, Lucce Hrozové se podařil její prvopřelez, který má o to větší cenu, že Američani linii zkoušeli předtím vylézt již dva roky. Je to poprvé, co žena udělala prvopřelez těžké mixové cesty. Současná úroveň mixového lezení je na stupni M15: cesta Black Eagle v Koreji a Tom Ballard nedávno přelezl A line above the sky D15 v Dolomitech. Kromě Lucky přelézají ostatní ženy zatím nejvýš stupeň M14-. 

 

Lucka je zatím jediná žena, která přelezla cesty těžší, než M14-. Podařilo se jí vylézt několik M 14. Saphira je podle ní mnohem těžší než Mustang 14- a obtížností také překonává doposud její nejtěžší cestu Ironman M14+, ve které jako první žena přelezla stupeň M14.

Pro Saphiru navrhla Lucka klasifikaci M15- a uvidíme až se cestu podaří přelézt někomu dalšímu, jestli obtížnost potvrdí. Lucka má již dost zkušeností, aby mohla správně posoudit obtížnost takovéto cesty.

 

Více o výstupu samotná Lucka:

Saphira je bájná dračice ze ságy Eragon. Její doupě se teď nachází ve Vailu v Colorádu. S přicházejícími mrazy ožívá. Její velikost dosahuje úctyhodných 55 metrů.
Tuhle linii objevil a oboltoval Standa Stanley Vrba. Čech, žijící již 17 let v USA, výborný alpinista, jenž má na svém kontě řadu cest, nad nimiž jsem žasla.

 

 

 

Linie Saphiry mě zaujala natolik, že to bylo první do čeho jsem se chtěla pustit. Saphira vede úžasně logickým směrem mezi skalními a ledovými úseky. Vyznačuje se velkou rozmanitostí lezení. Kolmé technické lezení, dlouhý silový strop a závěr končí v legendárním rampouchu Octopussy.

 

Kříží se s cestou Mustang M14-. (Možná pak byla trochu škoda, že jsem Mustanga nezkusila jako první cestu, protože se mi ho pak pak podařilo přelézt hned prvním pokusem). 

Co se mi, ale taky podařilo, bylo zranění prstu. Po dolezení Mustanga začínal můj prostředníček nabírat dvojnásobný rozměr a fialovou barvu. Naštěstí se ale nejednalo o nic vážného. Postačilo jen pár dní volna, abych se do lezení mohla zas pustit naplno a zase se postavit pod tu ohromnou linii.

 

 

 

Nastupovala jsem do ní s velkou obavou, přeci jen cesta neměla dosud žádný přelez, ale zase to byla obrovská krásná výzva a Standa mi dodával hodně odvahy.

Vzhledem k tomu, že neumím létat jako bájní draci, byla pro mě cesta vzhůru velký boj, který se mi nakonec podařilo vybojovat. Při přelezu mě kromě omlácených nohou, bandasek, nervozity a při odlezech i strachu doprovázel mráz jak na Alijašce, ale zase nemůžu fňukat, protože Standovi, který mě v tom mrazu 50 minut v kuse jistil a Jackovi, který mě při přelezovém pokusu natáčel vise na ledopádu Fang, musela být kosa daleko, daleko větší.

 

Děkuju Standovi, jeho ženě Magdě, Jackovi a tátovi za obrovskou pomoc v Coloradu a vážím si jí. Takže můj přelez patří i právě jim.

Další dík patří mým sponzorům Lidé a hory, Singing rock, Asolo.