Zemřel Luboš Martínek
Autor: Petr Jandík <redakce (zavináč) horyinfo.cz>, Zdroj: Petr Jandík, Vydáno dne: 16. 03. 2016* 9. 5. 1958 +9. 3. 2016
Koncem tohoto týdne odešel mšenský horolezec a umělecký kovář Luboš Martínek. Čest jeho památce. Aktuálně: Pohřeb se koná 22. 3. v 11.45 na Mělníce.
Parte Luboše Martínka
Luboš Martínek, foto: Stanislav Mitáč, e-montana
Luboš Martínek
Mšenský umělecký kovář a horolezec, autor a spoluautor mnoha cest v Dubských skalách. Podle databáze ČHS se zúčastnil 2941 prvovýstupů, z toho u 1946 je napsaný jako prvolezec a je tak druhým nejpilnějším prvovýstupcem za Kalem Bělinou. Nejtěžší jeho cesty jsou Krevní žlábek a Ledový muži, obě VIIIc z roku 2004. Třiadvacet jeho cest má stupeň VIII, zbytek jsou sedmičky a lehčí. Hodně cest - 270 - udělal v tandemu s Jardou Chrtkem, se kterým začínal v roce 1975. Kromě Chrtka si první prvovýstupy napsal v roce 1975 s Vladislavem Menclem a Ivo Kalfusem. V roce 1978 přibyl do party Slavoj Hokr.
Luboš Martínek leze JV hranu VI na Jánošíka, jistí Slávek Hokr f: Milan Krauskopf, Labák,
foto: Milan Krauskopf, zdroj e-montana
Kolem roku 1981 se začal objevovat Milan Krauskopf a zmizel Jarda Chrtek, který emigroval do Německa. Mezi Lubošovými spolulezci se znovu objevuje až po roce 1990, kdy jezdil o letních víkendech z Mnichova, kde pracovasl u BMW, na Mšeno dodělávat cesty připravené Lubošem. Roku 1982 se poprvé mezi Lubošovými partnery objevil Karel Bělina, posléze největší odběratel jeho kruhů, a Michal Vídner. Roku 1983 přibyli Petr Pavelka a Ladislav Túró, roku 1985 Dalibor Slánský a poprvé se objevil nynější předseda dubské OVK Otto Cihelna. Tato společnost se v různých obměnách při prvovýstupech točila až do doku 1991, kdy je opět Martínkovým partnerem často Jarda Chrtek. Roku 1997 přibyli Jiří Guttenberg a Filip Škarka, v dalším roce Jiří Hnilica a Martin Hnilica, Od roku 1998 dělal s Lubošem cesty Radek Mikuláš. Roku 1999 se objevil Jakub Klicpera a nejvíce cest toho roku má s Jiřím Hnilicou. Kolem roku 2008 dělal hodně cest s J. Hnilicou starším. Od roku 2009 prvovýstupová aktivita silně polevuje, má napsané jen čtyři cesty. Patrně to souvisí s nehodou při prvovýstupu s kaRLEM BĚLINOU na Koňském vrchu, kdy si zlomil kotník. Roku 2010 má pět cest, 2011 a 2012 po dvou, roku 2013 nic, 2014 čtyři. Poslední cesty má napsané v roce 2015, dva kusy. Poslední dobou ho lezení moc nebavilo, spíš učil kovařině studenty místní LŠU a lézt děti z mšenské stěny, které spíše vodil do přírody.
Ze známých jmen pískovcového lezení se mezi Lubošovými partnery kromě Karla Běliny objevuje občas František Žid, Zdeněk Hubka a Pavel Henke. Hodně cest lezl sám, celkem 571 cest, většinou lehčích, ale najdeme mezi nimi i VIIc.
Luboš Martínek, foto: kresba Simona Pavelková
Luboš byl po dlouhá léta osou, kolem které se lezení na Mšeně točilo a jeho dobrým duchem. Mimo Mšeno moc nelezl. Jednou byl ve Vysokých tatrách, ale horské lezení ho neoslovilo. Nějaké cesty udělal v Labáku s Krauskopfem a v Roklici s Bělinou, něco má také v Lužiclých horách na Fellerovce, kde si pochvaloval tamní tvrdý písek. Kruhy dělal všem kdo chtěli. I když byl "jen" kovář, byl velmi sečtělý a vzdělaný. Perfektně znal historii svého kraje a měl přesah i do zajímavostí historie nebo archeologie. Nejvíce lezl kolem roku 2000, dělal i několik cest týdně. Nebyl elitář a nevadilo mu učit lézt začátečníky. Jednou byla velmi úspěšná akce, kdy učil lézt skupinu amerických studentů. Když se u něj v kovárně zastavil někdo z lezců, pokláblosil a na cestu přidal pár kruhů. Byl milý a vstřícný, ale pod tím bylo znát, že v sobě s něčím bojuje. Už někdy od svých od třiceti se pral s depresemi.
Martínkův kovaný kruh, foto: Vendula Coubalová
Byl předsedou mšenského oddílu, správcem a dělníkem skal. Po kamarádech, kteří zanechávali na vrcholech nově dobytých věží tuby od léků s vloženými papírky (tzv. Mikulášovy kurmánské svitky), chodil a dával pořádné krabice s knížkami a dodával chybějící slaňáky. Z tohoto soudku je třeba historka z prvního prvovýstupu bratří Coubalů, kteří dobyli věžičku s názvem Mořská víla dvěma trojkami bez kruhů. Svařili si doma jakýsi slaňák a usadili ho pěkně na vrchol, akorát si spletli v mladické nerozvážnosti cement se sádrou. Oni ještě slanili v pohodě, ale když se Luboš doslechl, že mu v revíru škodí nějací loupežníci a šel to zkontrolovat, vyndal slaňák rukou. Cestu slezl zase zpátky a slaňák poslal Coubalům v igelitce na schůzi jejich oddílu. Pak tam dal normální slaňák a bráchy naučil jak to mají dělat.
Tubož, Pštrosí hrana VI, 1981. Luboš se svým prsákem, jistí Jarda Chrtek,
foto: archiv, zdroj e-montana
Žil jen s matkou a když zemřela zůstal sám. Do svých třiceti let měl auto, ale pak jezdil jen na kole. Nikdy neměl počítač a mobil mu vnutili na sklonku jeho života. V poslední době sice lezl pořád dobře, ale málokdy měl s kým. Byl spolehlivým správcem skal, za kterého bude OVK Mšeno těžko hledat náhradu. Ve své kovárně ukoval přes 4500 kruhů, kterými zásoboval mnohé horolezce. Jeden z jeho nejvýznamnějších odběratelů byl Karel Bělina. I Lubošovou zásluhou mohl Karel vyrobit přes 4000 cest. Lubošovi vadily prázdé podstavce na kříže v okolí a tak vyráběl nové a vracel je tam k nevoli bolševika. Pod Vlhoští udělal horolezeckou kapličku, kam říkal, že bude dávat cedulky na památku horolezců. Když mu na Silvestra kamarádi říkali "Ty jsi z nás nejstarší, tak tam budeš první a kdo nám pak ty cedulky udělá?" Netušili, že se ten silvestrovský špílec stane skutečností.
Podívejte se na video jak Luboš koval kruh a na další krásné fotky Standy Mitáče z e-montany, kterému děkuji za poskytnutí Lubošova portrétu a fotek z jeho archivu:
| Odkazy: | e-montana |