Poslední naději mi svitne v kempu Vltavan. Ředitel sám rozpačitě přešlapuje před stupněm vítězů a do mikrofonu hlásí, že Inge byla tak hodná a zapůjčila nám svoje lože. Mohl by snad být čtvrtý ročník nejlepšího horolezecko-vodáckého závodu zrušen kvůli nedostatku soutěžících? Omyl! Že nejsou všichni v loži u Inge zjišťujeme ihned po příchodu pod Barevku. Závodníci všech kategorií mají za sebou již šest cest, Pankáč šestnáct, a místo piva konzumují proteinové tyčinky a energetické gely. Kromě pitného režimu doznalo také zásadní změny startovní pole. Čím dále leží město od Českého Krumlova, tím více reprezentantů vyslalo. Je tu již známé Brno, ale také Zlín, Praha, Beroun, či Příbram. Budějovičtí lezci jsou zastoupeni nepočetným, ale o to kvalitnějším vzorkem. Krumlovští lezci a lezkyně simulují důležitost a místo aby se navázali na lano, oblékli vestičky s nápisem pořadatel.
Vedle nás leze neunavitelná jihočeská fosílie Petr Dvořák, který včera večer přetížil telefonní linky, aby sehnal spolulezce dostatečně starého a nepropadl se tak z kategorie veteráni do kategorie muži. Ukazuje se ale, že mládí mu sotva stačí. Fosílie Junior, Honza Dvořák, představuje tým Hastrmanů v obnovené podobě a vleče za sebou Pankáče. Pravidla praví, že když si druholezec odsedne, body se dělí dvěma. Po každém Pankáčovo odsednutí tak zazní přísné „A dolu“ a leze se znovu. Těsně před naším odjezdem se na scéně nenápadně objevuje Aleš jako obvykle s dobrou lezkyní, tentokrát ve variantě černovláska, a nasazují ve smíšené kategorii laťku tak vysoko, že by se da Silva ani nerozběhl.
Vzhledem k obavám z konkurence se expertka logistiky a svačinářka našeho družstva, Martina, domnívá, že bude lepší, aby dámy neviděly jak špatně lezeme. Pakujeme tedy cajky do barelu a pádlováním vpřed! Smutná zpráva je, že na Lipně zřejmě utáhli kohoutek, a tak se voda letos spíše sune. První, druhý, třetí jez, mokré až na kost, nějaké to vylévání a už nás u Havraní skály vítá rozhodčí Lucka i s lezeckým potěrem. Výkony zde kromě nás podává ještě Brno a také jeden vlezlý paparazit, který si přeje abychom mu v nové verzi Žlutých lázní lezly mezi nohama a nabízí úplně nový význam pro zkratku OS.
Cestou na Nultý špic kouká za mostem z Vltavy přímo uprostřed přesně jeden kámen. Kolem tohoto kamene je namotána přesně jedna loď, zcela zaplněná vodou. Takováto loď, jak známo, má váhu přesně jednoho autobusu. Vyprostit se jí snaží přesně dva horolezci, ale nejsou to Hastrmani, nýbrž Brněnští Bratři bez trika.
Další zastávka sice nese neatraktivní pojmenování Nultý špic, ale razítkuje tu atraktivní gang Las Hermanas Vilímko-Zemanů, takže je na skále tradičně narváno. Pankáč zde leze svou třicátou pátou cestu, dámská dvojice Éterické Krásky Evča s Klárou jak nic vyfikne výlez z díry ve Wanderwegu, Nařachaní modelové ve spartakiádním úboru provádějí exhibici v Křižáku. Jen se nám tu trochu stýská po Emilovi, chybí někdo, kdo by na celé kolo hlásil.
Hele musíš mi s tim pomoct, já to prostě nedokážu polknout.
Tak si to jen dej do pusy.
Se mi to tam nevejde.
To nevadí, pak to můžeš klidně vyplivnout.
Vůbec nechápeme, proč raft plný chlapů, který jede vedle nás leží smíchy, bavíme se přece o cílovém pivku! Je zajímavé, kolik každý rok dokážeme probrat mezi Nultým a Osmým Špicem důležitých životních témat. První ročník jsme se bavily o lezení, druhý o chlapech, třetí o práci..jistý posun je tedy znatelný, jen to směřování mě děsí.
Sedmý špic se hlásí lvím řevem. To se rozhodčí Martin mstí účastníkům - posílá dvojky do proslulé cesty Jarní procházka, která je sice krátká, ale s procházkou nemá nic společného. Zvukový doprovod obstarává Katka, z nadějné budějovické smíšené dvojice. Vybraná družstva na vyšším levelu ladí Jemnou, zatímco hitem se stala Johanka z Arku, která sice nenabízí mnoho kovu ve skále, ale o to více překvapivých chytů. Půjčuji Éterickým Kráskám pár friendů aby si mohly také na této lahůdce smlsnout a vzpomínám na Rola Garibottiho, který na ústupu z hory půjčil svoje mačky Honnoldovi, a ten mu v nich přeběhl celoživotní sen, prvotraverz masivu Fitz Roy. Mám pocit, že i Éterické Krásky nás, když ne letos, tak za rok, sesadí z trůnu, kde už tři roky hnijeme.
Očividný klid v duši všech účastníků je podezřelý, asi si nedosadili do rovnice vzdálenost od cíle a čas konce závodu. I přesto, že ředitel (ostatně jako každý rok) sliboval, že kdo dojede po 19 h tomu rozdá penály. Na životní témata už není nálada, myslíme jen pivo. Naštěstí se blíží Osmý špic a zásadní otázka – kdo nám na něj půjčí? Slituje se reprezentant v kategorii Veteráni, Franta, kterému za to slibuji, že už o něm nikdy nebudu rozhlašovat, že hodně mluví. Ani psát to o něm nebudu.
Na chudáku Osmém špici už leze málokdo, tedy až na Pankáčovo dnes osmačtyřicátou cestu. Hastrmani nás nepřekvapují sdělením, že i letos se koupali, a to na jezu pod Jiráskovým mostem, kde se jinak nedokáže otočit ani podprůměrný žák 7. B s ranní kocovinou.
Peníze jsme ztratily, záznamové archy nám málem uplavaly, cajky jsme rozdaly po cestě, ale na start časovky jsme vzorově připravené. Tři, dva, jedna a všeho všudy tak šest posádek o sebe zakopává během přes louku do loží. Martina nasazuje své neúprosné tempo, a máme radost, že ani chlapi nás nemůžou chvíli dát. Dokud se na nás nenalepí Hastrmani, kteří se pokouší nám znemožnit pádlování. Honzovi na háčku stoupá pára z uší, spodní čelist v podivném předkusu a supí „Dělej ty vole, loni už jsme tady byli támhle“. Pankáč mu směle odpovídá, že jako háček by si měl lépe hlídat směr. Je to pravda, kdyby pánové nebrali tu řeku zprava do leva a zase zpět, byli by v cíli ještě dřív než vyjeli.
Tímto přejeme panu řediteli, aby taky někdy dostal šanci si zkusit půl hodiny rubat do voleje a pak do sebe nalít soutěžní cílové pivo. Klidně si to s ním vyměníme, budeme objíždět skalky a mile se usmívat. V cíli došlo bohužel k jedinému kolapsu taktiky, Martina si vybrala bezové pivo. Exnout Pardála po časovce nejde, ale exnout bezové sladké lepivé sračky, to už je vážně na rychlou evakuaci svačiny. Naštěstí pravidla závodu nespecifikují, jak dlouho je nutné tekutinu udržet, takže pohled do nebe a lup ho tam. Pro letošek dobojováno, pár sekund po Hastrmanech, plácáme se po ramenou a jdeme investovat zbytek půjčeného obnosu do tradičního panáka na život.
Dramatickou situaci ještě poskytne hromada většinou smíšených družstev, která se dovalí najednou a hlava nehlava se dožaduje piva. Rozhodují sekundy a je znát, že tuto část závodu zatím závodníci podceňují. Odebíráme se tedy zpět do Vltavanu, kde rovnou zahajujeme trénink nejslabší disciplíny na příští rok. Dave z Chilli Productions rozdává ceny, kocháme se plně obsazenými stupni vítězů ve všech kategoriích i cenami z Kamzíka a ponožkami z Pichincha Wear. Kategorii o nejlepšího pana ředitele vyhrává Honza. Láhev Jamesona, kterou vyhráli Hastrmani pořád koluje. To, že z ní ve skutečnosti upíjí jenom Pankáč zjišťujeme až v deset ráno, kdy je pořád nezvěstný.
Tímto děkujeme řediteli, pořadatelům, jejich dětem a psům, Yrně za skvělé počasí, Inge za lože a všem zúčastněným za bojovou a při tom přátelskou atmosféru čtvrtého ročníku nejlepšího vodácko-lezeckého závodu široko daleko.
A na závěr fotoreportáž Horácké Módní Policie, ročník 2016:
Výsledky
Kategorie Muži:
1. Honza Dvořák, Jiří Janák
2. Jakub Chmela, Petr Zaumuller
3. Karel Papež, Vojta Hrdlička
Kategorie Smíšená:
1. Tomáš Černík, Katka Kučerová
2. Aleš Facon, Helena Líbalová
3. Petr Pešák, Kristýna Rybová
Kategorie Ženy:
1. Martina Janoušková, Markéta Syllová
2. Sabina Laňková, Katka Laňková
3. Klára Schmidtová, Eva Špírková
Kategorie 100+:
1. František Petrouš, Oldřich Nedvěd
2. Petr Dvořák, Luboš Vaclík
3. Petr Tesař, Martin Bati