Podzimní Briançon, nový průvodce
Autor: Jiří Vodsloň <jirka.vodslon (zavináč) intergraph.com>, Zdroj: Jirka V., Vydáno dne: 11. 11. 2016
Za podzimním sluncem jsme jezdili na středomořské ostrovy, na Ligurské pobřeží či do Provençe. Bohužel popularita těchto oblastí dosáhla neúnosné hranice, a tak raději volíme místa, která jsou na podzim liduprázdná.
Mont-Dauphin, foto Lenka K.
Volbu pro letošní podzim ovlivnil vloni vyšlý průvodce Escalade en Briançonnais, Haut Val Durance, Queyras, prolistovali jsme, zkoukli průměrné teploty a vydali se prozkoumat některé nové oblasti.
Průvodce popisuje 11 oblastí, z nichž některé leží vysoko v horách, nad 2000 m.n.m., a tudíž je zde na podzim již zima (Col Lautaret, Névache, Ailefroide, Véran), ostatní jsou v údolí řeky Durance a jejích bočních údolích, kde skály mají jižní expozici a na slunci se člověk pěkně potí. O oblastech Freissinières, Le Ponteil, Paroi de Lys a Rocher Baron jsem psal v článku Slunečný Briançon .. Všechny oblasti jsou kousek od auta, s perfektním vápencem. Naleznete zde jak skalky, tak i vícedélky.
Pro chladný podzim jsme vybrali nádherný konglomerát Mont-Dauphin. Skály jsou 10-45 m vysoké, v jednotlivých sektorech najdete 130 cest od 5b do 8a, s těžištěm mezi 6a a 7a. Oblast je vhodná jak do parného léta, sektory se severní expozicí a studeným větrem z hor a soutěsky, tak na brzké jaro a pozdní podzim, sektory s jižní expozicí. Na materiál je třeba si zvyknout, oblázky nebudí vždy důvěru, ale po 2-3 cestách se člověk nadchne.
Oblázky nebudí vždy důvěru, foto Lenka K.
Lezení je převážně stěnové, podle obtížnosti svislé až mírně položené nebo lehce převislé. Prsty a předloktí si užijí při stiskávání oblázků, nebo držení oblých balvanů. Dobrá lepička přidá důvěry při stání na kulatých ohlazených strukturách. Vše je perfektně jištěno, takže strach z vydrolení kamene je držen na uzdě.
Pro rodinkáře je zde pohoda, děti se dají vypustit na pláž k řece. Ta je také výtečná do parného léta.
Sektory Cosmos a Raph, foto Lenka K.
Po pár dnech pocení v údolí jsme si odskočili na několik dní do Céüse, která je tak trochu srdeční záležitostí. Podzimní barvy podtrhnou meditativní atmosféru procházky pod skály. Chladná rána nechají vyniknout vůním lesa a jižních bylin. Brzké vstávání není třeba, půldenní slunce ohřeje skály na lezení v tričku a chladný večer rozehřejí doušky červeného. Čas plyne pomalu v rytmu východů a západů slunce. Jen unavené ruce a otlačené nohy připomenou, že je čas na odpočinek a odjezd jinam.
Meditativní procházka, Foto Jirka V.
Jelikož počasí bylo stále slunečné, vydali jsme se hledat štěstí u Barcelonette v Ubaye, kde TopoGuide vychválil několik cest. Dlužno podotknout, že jsme udělené 4 hvězdičky seznali nadsazenými. Cesta Le réveil des Nummulites na Gréponnet je snad zajímavá tím, že se zprvu leze na vápenci a následně na tvrdém piskovci. Bohužel materiál není vždy pevný, a tak se vyvádějící klepe nejen zimou.
Gréponnet, foto Lenka K.
Druhá cesta Le versant du soleil vedla na Pain de Sucre a byla ucházející (vedle je také Chapeau de Gendarme s dalšími cestami). Bohužel obě lezené cesty se nedají srovnat s těmi v Ponteil nebo Freissinières.
I když oblasti nebyly lezeckým hvězdičkovým zážitkem, tento kout Ubaye byl na podzim velmi pěkný, s divokými kaňony a zvlněnou náhorní plošinou, z které vystupovaly občasné špičky hor. Určitě zajímavé na skialpy v zimě.
Pain de Sucre, foto Lenka K.
Sladkým bonbónkem na závěr byla cesta v Ailefroide. Na skalách ani ve vesnici nebylo živáčka kromě Christiane v její buvette (nálevnou). Po lezení jsme seděli na verandě, slunce svítilo a ohřívalo, vše bylo oděno do barev podzimu, voněla káva udělaná po klasickém způsobu, paní domácí se usmívala vrásčitou snědou tváří. Čas jako by nebyl. Až zavanutí chladného větru připomělo nutnost odjezdu.
P.S. Christiane je posledním celoročním obyvatelem Ailefroide, má stále otevřený buvette, kde ceny jsou z minulého století a servírovací porcelán z předminulého. I přes své stáří je stále čiperná a v zimě si pro zásoby jezdí na lyžích.
Podzim v Ailefroide, foto Lenka K.
Praktické informace
Nocleh
Camping Le Verger u vesnice La Roche-de-Rame. Na podzim je zde příjemné teplo ve společenské místnosti s Wi-Fi. Pro ty, co neradi vaří, je zde každý večer nějaký kiosek, jednou přijede pizza, jindy tajine (kuskus) nebo asijské nudle, ráno pak pekař.
Výbava
Lano: 2x50 m, 1x80 m
Materiál: 16 expresek, pár friendů a stopperů pro případ nouze.
Céüse, sektor Grande Face Inesperante, foto Jirka V.
Období
Nejlepším obdobím je jaro, konec léta a podzim, vzhledem jihovýchodní expozici je zde pěkně teplo. Na jaře, včetně května, může ležet ve vyšších polohách ještě sníh.
Legenda, foto Lenka K.
Průvodce
Escalade en Briançonnais, Haut Val Durance, Queyras; Jean Jacques, Martine et Yann Rolland, 2015
Topoguide; bohužel neseděla vždy klasifikace, zato výrazně podrobnější nákresy než ve francouzském průvodci
Schweiz plaisir Süd; Jürg von Känel; Filidor www.filidor.ch
Všechny francouzské průvodce lze zakoupit v Briançonu v Twinneru (nákupní zóna u silnice na Gap), nebo v knihkupectví u citadele.
Web
http://www.camptocamp.org
http://escalade-Oisans.com/
http://www.topoguide.de
http://climbingaway.fr
Přehled oblastí
