Sestavu doplňují domácí hvězdy Mára Holeček, Tráva, Radek Jaroš a další.
Po zahájení a projevech se konalo ničení knih šampusem, které se nevím proč nazývá křtem. Autoři si takto vlastnoručně poškodili svá díla: Reinhold Messner Pád nebe o dobytí Matterhornu, kde po rozsáhlých rešerších opravuje obecně rozšířené omyly, Peter Habeler druhé vydání knihy Hora je cíl, Wolfgang Nairz knihu Dobře to dopadne a Davida Lamu při ničení jeho knihy o volném vylezení Cerro torre zastoupil Ladislav Jirásko.
Autogramiáda přilákala dlouhou řadu zájemců. Reinhold Messner měl za sebou ten den již druhou.
V Malém sále je prezentace Messnerových muzeí. parádní fotky na skvělých plakátech korunuje skvostné logo.
Dobře to dopadlo, Wolfgagng Nairz sklidil za svou přednášku uznání v podobě ceny za nejlepší přednášku dne.
Ale pro mne byl špičkou večera povoláním fotograf a koníčkem lezec Marko Prezelj, držitel čtyř Zlatých cepínů.
Teď k nim dostal ještě ten pražský křišťálový. Marko asi nikdy neudělá to, co se po něm chce. Když ukázal cepín v krabici, chtěli po něm, aby ho vyndal a mysleli tím, že aby s ním zamával nad hlavou, jako všichni jeho předchůdci. No a podívejte jak to dopadlo:
Přednáška o dvou prvovýstupech v indickém Himálaji byla ovšem skvostná. Výborné fotky dokumentující to, že málokdo dokáže v horách dělat to, co Slovinci. Berou lezení jako národní sport, stát do něj cpe peníze a je to vidět jak na překližce, tak v horách. Nejprve se Marko věnoval expedici na Hangshu v roce 2014, kde byli jeho druhy další Slovinci Aleš Česen a Luka Lindič. Poté došlo na další zlatým cepínem odměněný prvovýstup na Kishtwar ve čtveřici s Urbanem Novakem (SLO), H. Kennedym (USA) a Pelissierem (F). Ten nejlepší současný himálajismus na fotkách, které potěšily oko diváka.
Sobotní ráno začalo panelovou diskuzí Reinholda Messnera, Petera Habelera a Wolfganga Nairze o prvním výstupu na Everest bez kyslíku, o tom, že se z Everestu stává turistická hora a o problémech dnešního alpinismu. Honza Tráva Trávníček poreferoval o výzbroji na expedice, Radek Jaroš o svém novém sběratelském projektu Koruna světa.
Karl Gabl hovořil o zimních expedicích na nejvyšší vrcholy světa a Ang Tsherig Sherpa nejprve o důsledcích globálního oteplování na přírodu Himálaje a pak rozdával pamětní medaile za výstup na Makalu a Kangčendžengu českým lezcům a hostům festivalu, kteří si pro ni nedojeli přímo do Nepálu. Tak se na jednom pódiu ocitli Reinhold Messner, Radek Jaroš, Leopold Sulovský, Soňa Boštíková, Josef Šimůnek a Peter Habeler. Tato veselá událost byla ukončena předáním malého křišťálového cepínu And Tsheringovi.
Tahákem soboty byly dvě závěrečné přednášky. Američan Steve House vyprávěl, jak se naučil lézt v Chorvatsku, když tam žil, a jak se postupně dopracoval přes Mount Alberta, North Twin, nonstop lezení na Aljašce (Slovenská diretissima na Mount Mc Kinley) a K7 West až k prvovýstupu Rupalskou stěnou na Nangá Parbat spolu s Vincem Andersonem a pak při v podstatě běžném horském výstupu spadl 25 metrů, polámal si žebra, propíchl plíce a játra a ukazoval velmi pěkný otisk Camalotu č. 3 na své zadnici. Dnes žije se svou ženou Rakušankou v Klagenfurtu a před půlročním synkem pečlivě schovává veškeré lezecké krámy.
Záznam přednášky si poslechněte zde
Závěrečnou přednášku měl Reinhold Messner. Jeho život prošel šesti etapami. Nejprve byl skalním lezcem. Od pěti do dvaceti let absolvoval přes tisíc výstupů v Dolomitech.
Pak po úrazu již nemohl lézt na té nejvyšší úrovni a přesedlal na výškové horolezectví. Zde jak známo zkompletoval jako první všechny osmitisícovky bez kyslíku, ale na rozdíl od mnoha jeho následovatelů často v prvovýstupech a sólovýstupech a se stálou snahou o zlepšování stylu.
Tuto jeho životní etapu dovršil sólo prvovýstup severní stěnou Everestu.
Když už tady neměl pro sebe téma, vrhl se na horizontální dobrodružství. Jako začínající polárník si vytkl za cíl dokončit Shackeltonovu myšlenku přechodu Antarktidy. To se mu povedlo v doprovodu severoněmeckého námořníka a navigátora za 92 dní. Poté dostal na zadek od Arktidy, kde mu s bratrem začal praskat led pod nohama a utopily se jim saně a tak toho nechali.
Další etapou Messnerova života bylo pátrání po Yettim. Dlouho se zabýval rešeršemi a sbíráním informací až došel k závěru, že legenda o Yettim vznikla chybným přepisem tibetských vyprávění že ve skutečnosti jde o vymírající druh velkého medvěda a ne o nějakého sněžného člověka.
O pěti letech politické práce v Evropském parlamentu nehovořil, a přešel k etapě poslední, vytvoření řetězce horských muzeí. Je jich celkem 6 a jejich založení a zprovoznění považuje za svou patnáctou osmitisícovku.
Svůj úspěch v těchto životních etapách přičítá své vytrvalosti, tomu, že se nedal odradit neúspěchem, nic nevzdal. A to doporučuje všem posluchačům. Jděte za svým snem a nevzdávejte se. Neúspěch vás obohatí o nové zkušenosti. Na závěr poděkoval všem, kdo mu házeli klacky pod nohy za to, o kolik ho tím obohatili. Za přednášku ho publikum odměnilo potleskem ve stoje.
Záznam přednášky si poslechněte zde
Neděle
Mára Holeček užvanil publikum tak, že mu dalo 104 hlasů v anketě o nejlepší přednášku. Bral to od útlého věku, vysvětloval, že sbírat osmitisícovky normálkami už není zajímavé, když už je sebral Reinhold před třiceti lety v lepším stylu a stručně poreferoval o letošním pytli na Gasherbrumu zase opět s počasím. Z obrázku vysvítá, že už zbývalo prorazit jen menší kousek. Tak snad se to povede příští rok. Mára jasně slíbil, že to opět zkusí.
Panelová diskuze zástupců současné himálajské špičky, Slovinců, nesplnila příliš moje očekávaní. Banální otázky generovaly banální odpovědi. takže to, co by mohlo být zajímavé, jak se ve Slovinsku pečuje o talenty a jak se financují účasti na expedicích a trénink, nepadlo. Poslechněte si to sami tutaj.
Z poledního menu se podával Glockner Ultra trail a dvě mladé závodnice Markéta Janošová, která to má nalinkované skoro až na olympiádu, a Eliška Adamovská, zákuskem byla péče o boty od zástupce Lowy Jana Čermáka.
Své výstupy roku vyhlásily Alpy/Lidé a Hory. Nad 6000 m dostal šek a diplom Zdeněk "Háček" Hák za sjezd z Nošaku, obě mladé závodnice, o kterých už byla řeč a pochopitelně nemohl chybět Adam Ondra, zastoupený rodiči Evou a "Bokulou" Mirkem. Alpenverein.cz letos neměl kategorii, kam by se vešel nejtěžší drytoolový prvovýstup Lucky Hrozové. Ta už ovšem byla oceněna ve Výstupech roku ČHS a tím pádem dostala nominaci do ankety Horolezec roku. V této anketě hlasují ČHS, Alpenverein.cz, Lidé a HORY, Everest, lezec.cz a horyinfo.cz. V této anketě nemohl opět vyhrát nikdo jiný, než nejlepší lezec planety Země Adam Ondra, za něhož převzali skleněnou plastiku a diplom opět rodiče. Druhou Lucku Hrozovou, která je v Kanadě, oceněnou za prvopřelez Saphira M15, -zastoupil otec Libor a třetí místo si osobně vychutnal Martin Stráník.
Nestárnoucí přírodní živel jménem Peter Habeler se postaral o druhou přednášku, zakončenou potleskem vestoje.