Val Rosandra – Gliščica

Kam se ukrýt před davy v Ospu.

Možná se vám už kolikrát stalo, že jste využili pár volných dní a zajeli do nejbližší „teplé“ oblasti, do Ospu. A ouha, napadlo to ještě dalších padesát Čechů, stejně Slováků, Němců nepočítaně… a zkrátka jste čekali frontu na těch pár lehčích cest. A pak přišel víkend a o cesty jste doslova bojovali.

A přitom se nedaleko nabízí zajímavá alternativa, klidné italské údolí Val Rosandra, slovinsky Gliščica. Oblast popisuje zevrubně slovinský průvodce mapující přímořské oblasti mezi Terstem a Istrií. Určitě existují i další, ale nám byl pomocníkem v hledání klidu právě tento. Člověk si tu pro popis oblastí může vybrat hned ze čtyř jazykových mutací přístupu: slovinštiny, italštiny, němčiny a angličtiny.

Poctivé 4b Via dell’albero na Piccola ferovia, foto: Petr Resch

Celá oblast se nalézá ve vyprahlém údolí hned nad městem Terst. Při příjezdu minete obrovské nádrže na ropu a pak už se klikatíte úzkými uličkami až na vysněné parkoviště, které jste si zvolili pro přístup ke „své“ stěně. 
Skal je tu požehnaně, ne všechny ale stojí za návštěvu. Určitě se vyhněte kratičkým mírně kvakózním stěnkám. Mimochodem má-li průvodce nějakou vadu, pak je to udávání délek cest, kde docela dost přidává. Lezení má charakter převážně plotnový, koutový, spárový. Tu a tam se najde převísek se sintrovým nátekem. Jištění je ve srovnání s Ospem výrazně odvážnější, najdou se absolutní klasiky, ale i sportu si užijete. Věřte nevěřte ty klasiky ošlapával svýma keckama už Comici ve třicátých letech minulého století.

Dole boulder v převise, nahoře pěkná plotna občas s lokrem: „Diretta della marchesa 6a+“, stěna Falchi, foto: Petr Resch

S vidinou relativně jednoduchého přístupu a mixu jak vyšších stěn, tak krátkých sportovek jsme zvolili stěnu „Falchi (slovinsky Sokoli)“ a těsně přilehlý pás „Piccola ferrovia (Na štreki)“. Falchi je padesátimetrová stěna z převážně pevného vápence, kde místní borci dokázali natáhnout i tři délky. Velmi oblíbená a lezená (po právu) je cesta víceméně centrálním koutem stěny „Il sordi“, která má dvě délky za 5a. Moc se nám líbilo také „šestáčko“ „Le rondini“, nikoli stoprocentně pevná pak byla „Diretta della marchesa“ za 6a+. Dlužno dodat, že klasa je oproti Ospu dost poctivá (až krasová) a ono 6a+ by u nás bylo zhruba za 7+. Skála je převážně pevná, neoklouzaná. 

Zajímavé boulderování v cestě „Il mercante dei sogni 7a+“, stěna Piccola ferrovia, foto: Petr Resch

Piccola ferrovia je nízký pás skal široký dobrých 200 metrů, výška asi 15. Skála je tu absolutně pevná, klasifikace tvrdá. Jištění jen to nejlepší. Najdou se hladké stěnky, zapeklité kouty a spáry, ale také moc pěkné mírné převísky s krápníky. Klasifikace sahá od čtyřek až po 8a+, těch pár francouzských osmiček jsou pekelně těžké bouldery za prsty. 

Stěna Falchi, uprostřed padesátimetrová cesta „Sordi 5a“, foto: Petr Resch

Téměř všechny stěny jsou vystaveny po celý den slunci, oblast je tedy ideální na chladnější období. Před deštěm se moc neschováte, snad jen do tunelů přístupové cesty. Oblast bude velmi rychle vysychat, neboť je vystrčená.
Pro koho je tedy oblast nejvíce vhodná? Hlavní devizou oproti Ospu je tu klid. Oproti Černému kalu neoklouzaný vápenec. Oproti tuzemsku teplo. Nejlépe si tu zaleze lezec s výkonností 5 až 7 UIAA, který tuto obtížnost leze i jinde než na umělé stěně. Lehčí cesty téměř neexistují, těžší jsou obvykle boulderového charakteru. 

Pohled skrz tunel na oblast „Oci de Mocco“, foto: Petr Resch

Sumarizace:
Příjezd: nehledá se úplně nejsnadněji, ale mapky v průvodci jsou dobré, z Ospu zhruba 20 minut
Přístup: obvykle pohodlný mezi 5 – 20 minutami
Orientace: všechny, většinou jih
Skála: vápenec, převážně pevný, převládá kolmé lezení, najdou se plotny a mírné převisy
Počet cest: 464
Obtížnost: 4 20 cest
5a-5c 150 cest
6a-6c+ 250 cest
7a-7c+ 40 cest
8a-8a+ 5 cest
Jištění: expanzní, u starých cest delší odlezy (možné dojistit)
Děti: uhlídáte, nemají moc kam spadnout

Další galerie: 

Trieste (Terst) od skal, foto: Petr Resch

„Le rondini“ na Falchi, 2.délka za 6a, foto: Petr Resch

Západ slunce na Terstem, foto: Petr Resch