Skialpinistické toulky XLVI. – Gran Paradiso, přechod

Autor: Jiří Vodsloň <jirka.vodslon (zavináč) intergraph.com>, Zdroj: Jirka V, Vydáno dne: 27. 03. 2017

Gran Paradiso, čtyřtisícovka s dlouhým parádním sjezdem do údolí, určitě patří na seznam každého skialpinisty, a když se k tomu přidá ještě italská pohoda na chatách a pěkné počasí, stanou se sny skutečností.

Gran Serra, Herbetet, Becca di Montandayné, Gran Paradiso, foto Jirka V.

Trochu mi připadá, že si Italové na Paradisu nechávají obzvlášť záležet a ukazují svou národní hrdost na své prestižní čtyřtisícovce. Chaty jsou pohostinné, čtyřchodová menu předčí Švajc, ale ceny jsou italské, a ve sklepě je skvělý výběr vín jak ve vinotéce.

Zimní Cogne, foto Lenka K.

My jsme sem vyrazili na začátku dubna a vybrali nástup z Cogne, proslaveného lezením v ledu. Na internetu jsme našli B&B Hostellerie de L'atelier, které bylo zvyklé na skialpinisty, na parkovišti jsme mohli nechat auto celý týden. Trasu jsme zvolili tak, abychom si dobře zalyžovali, nebyla ale nejkratší, ani nejlehčí. Na začátku nás čekaly prašanové severní sjezdy, na závěr pak firn.

1. den: Cogne, Valnontey - Rif. Vittorio Sella - Col du Touf - Rif. Vittorio Sella (2 579)

Cíl:
Start:
Stoupání:
Klesání:

3 255 m.n.m.
1 660 m.n.m
1 640 m
670 m

Obtížnost:
Max. Sklon:
Čas:

AD- / S4
35°
4-5 h

Outdooractive.com

Turistickým autobusken jsme se dovezli na konečnou (1 660) do Valnontey a po cestě okolo zelených luk se vydali stoupat k rifugio Vittorio Sella (2 579). Přibližně hodinu jsme museli nést vše na zádech, než jsme mohli mrchám odlehčit a začít šoupat nohama po zledovatělé cestě. Teprve nad prahem (2 000) začalo být dost sněhu. Na chalupu jsme došli brzo, a tak jsme na zápraží zevlovali, upíjeli čaj a přemýšleli, zda ma cenu jít někam dál, když je vcelku zataženo. Předpověď však tvrdila vylepšování počasí a svah Col du Touf vypadal na mapě dobře. Odhodili jsme vše nepotřebné do košů na chatě a vydali se bloudit do sedla. Stoupání vzhůru nevěštilo nic zajímavého, až pohled ze sedla přímo dolů na severo-východ naznačil výskyt prašanu.

Jižní svahy Valnontey, foto Jirka V.

Sjezd z Col du Touf, foto Jirka V.

2. den: Rif. Vittorio Sella - Gran Serz - Biv. Sberna - Rif. Chabod (2 710)

Cíl:
Start:
Stoupání:
Klesání: 3 553 m.n.m.
2 579 m.n.m
1 510 m
1 370 m Obtížnost:
Max. Sklon:
Čas:
AD+ / S4
35-40°
5-6 h

Outdooractive.com

Část trasy s alpinistickou vložkou: přechod a výstup na Gran Serz (Serra) a následné slanění na ledovec. My jsme měli skvělé podmínky a lano mohlo zůstat v batohu, s povzdechem, kdyby jsme to věděli, mohli jsme nechat naši padesátku v autě a vzít si jen kratké, tenké a lehké skialp lano. No nic, pár kilo v batohu přidá na kondičce. Severní sjezd byl na ledovci Timoron zase prašanový a závěrečný sjezd od bivaku Sberna k chatě firnový. Svah na severovýchodní hřeben Gran Serz je lavinézní a vyžaduje dobré podmínky.

Gran Serz, na východním hřebeni, foto Jirka V.

Výstup na hřeben, foto Jirka V.

Sjezd od vrcholu v pěkném prašanu, foto Jirka V.

Pohled na sedlo bivaku Sberna, foto Jirka V.

Výstup na hřeben k bivaku Sberna, foto Jirka V.

Firnový dojezd k Chabod, foto Jirka V.

3. den: Rif. Chabod - Gran Paradiso - Rif. Vittorio Emmanuelle - Pont (1 420)

Cíl:
Start:
Stoupání:
Klesání: 4 061 m.n.m.
2 710 m.n.m
1 420 m
2 096 m Obtížnost:
Max. Sklon:
Čas:
AD+ / S4
35°
5-6 h

Outdooractive.com

Třetí den byl korunován výstupem na Gran Paradiso, večer jsme se ještě těšili na prašan, avšak noční tlukot okenic naznačil, že ráno bude vše jinak. Vše bylo vyfoukáno na led, nebo přeměněno do sastrug. Slunce svítilo a my doufali, že odpoledne bude sjezd ve firnu. Vítr však neustával, byla zima a teplo nenavodil ani horký čaj. Na vrcholu jsme se sešli s hordami přicházejícími z Vittorio Emmanuelle a bylo nám alespoň útěchou, že Chabod byla poloprázdná a příjemná. Na lelkování na vrcholu nebyla nálada, marně jsme čekali na oteplení a tak raděj vyrazili na ofoukaný led a půlmetrové sastrugy, připadně vypreparované staré stopy. Teprve od 2 400 nastal firn, ktery však skočil u prahu, takže strmý sjezd do údolí byl opět adrenalinový zážitek, když nám hrdost nedovolila nasadit mačky a jít z kopce dolů pěšky. Odměnou byla veranda hotýlku v Pont a skvělá večeře a sprcha.

Panorama od Grivoly až po Ciarforon, foto Jirka V.

Výstupová trasa a sjezd z Gran Paradisa, foto Jirka V.

Ofoukaný ledovec, kde nedržely ani nože, foto Jirka V.

Katolický vrchol, foto Jirka V.

Fronta na madonku, foto Jirka V.

Firnový sjezd, v pozadí Ciarforon, kde odtál sjezd, Becca di Monciair a Cima di Breuil, foto Jirka V.

Zmrzlý, prudký a částečně exponovaný dojezd do údolí, foto Jirka V.

4. den: Pont - Cime d'Entrelor Est - Rhêmes-Notre-Dame (1 723)

Cíl:
Start:
Stoupání:
Klesání: 3 391 m.n.m.
1 965 m.n.m
1 470 m
1 426 m Obtížnost:
Max. Sklon:
Čas:
AD+ / S4
35-40°
5-6 h

Outdooractive.com

Ráno putovaly lyže zase na batoh, neb na jihovýchodních svazích bylo sucho, na silnici s několika tunely jsme se hned ráno potili na slunci. Výstupová stopa za třetím tunelem k Meyes Di Mezzo byla však zmrzlá a na konvexním svahu nepříjemná. Cesta údolím neměla v pražícím slunci konce a vrchol byl dosažen jen silou vůle. Odměnou byl skvělý severní sjezd, kde horní část měla utažený prašan a níže, ve vhodných severovýchodních expozicích byl firn, témeř 1800 metrů sjezdu. Závěrečný úsek lesem vyžaduje rychlé reakce, aby jste prokličkovali mezi kameny a stromy v ne zrovna optimálním sněhu: ve stínu zmrzlý, na slunci břečka. Výstup k Meyes a horní část sjezdu potřebují stabilní podmínky. Závěr túry opět končil na posledním sněhu před terasou restaurace.

Výstupová trasa na Cime d'Entrelor, pohled ze Serz, foto Jirka V.

Zledovatělé tunely, foto Jirka V.

Cime d'Entrelor Est, foto Jirka V.

Prašanový sjezd, později firn a příkrý les, foto Jirka V.

5. den: Thumel - Rif. Benevolo (2 285) - Gran Vaudala Sud

Cíl:
Start:
Stoupání:
Klesání: 3 250 m.n.m.
1 723 m.n.m
1 470 m
1 000 m Obtížnost:
Max. Sklon:
Čas:
AD- / S4
35°
5-6 h

Outdooractive.com

Předpověď počasí byla stále dobrá, a tak se nám nechtělo spěchat na chalupu Bezzi přes Traversière na jeden zátah, ale vložili jsme výstup na Gran Vaudala s přespáním na chatě Benevolo. K našemu překvapení nebyla túra odpočinková. Odměnou byl skvělý firn a krásné výhledy na Paradiso a Vanoise. Z Bruil do Thumel jsme v pohodě dostopovali.

Prašanový sjezd, foto Jirka V.

6. den: Rif. Benevolo - Grande Traversière - Rif. Bezzi (2 284)

Cíl:
Start:
Stoupání:
Klesání: 3 496 m.n.m.
2 285 m.n.m
1 350 m
1 211 m Obtížnost:
Max. Sklon:
Čas:
AD+ / S4
35-45°
4-5 h

Outdooractive.com

Trochu alpinistická túra, kde jsou potřebné mačky: ráno zmrzlý a strmý svah nad chalupou. Do sedla Traversière je třeba vystupovat včas, svah je příkrý a otočený na jih. Na vrchol je trochu škrábaní přes bloky. Sjezd na sever podle podmínek, buď levým kuloárem, na konci traverzu, vhodné pokud je zde prašan, nebo po hřbetu, kde slunce vytvoří firn. Sjezd ve firnu byl lahůdkou a ani jsem si nevšiml, že mi na zZero uletěl kloub, při vyzouvání na chalupě jsem byl rád, že jsme nezvolili přímý sjezd. Chata Bezzi byla asi tou nejlepší na celém pobytu. Výtečné jídlo a pití a k tomu zadarmo oprava s precizním utěsněním proti vodě a zalepením šroubu protí povolení (šroub drží dodnes, lepší boty nejsou)

Zmrzlými svahy vpravo nahoru, foto Jirka V.

Pohled na Gran Vaudala, foto Jirka V.

V sedle pod Grande Traversière, foto Jirka V.

Grande Traversière, foto Jirka V.

Sjezd z Grande Traversière, foto Jirka V.

7. den: Rif. Bezzi - Becca di Giasson - Chapuy - Valgrisenche/Mondanges (1 661)

Cíl:
Start:
Stoupání:
Klesání: 3 125 m.n.m.
2 284 m.n.m
970 m
1 600 m Obtížnost:
Max. Sklon:
Čas:
PD+ / S4
30-35°
5 h

Outdooractive.com

Původně jsme plánovali Pointe du Nant Cruet, ale obloha se zatáhla, a tak jsme raděj voli lehkou variantu přes Giasson do Valgrisenche. Dlužno podotknout, že nás nemile překvapil rachot vrtule při ranní snídani. Kdy se tuční nocležníci vykulili na pláň před chatou, nechali se sezobnout a odvést na Becca La Traversière a pak ... a pak do údolí. Tím byla zodpovězena otázka večera: Kde se tu vzali tihle nesympatičtí ..... ? K našemu překvapení byl sjezd z Giasson ucházející, nahoře prašan a od 1600 firn a bez problému jsme se dostali k přehradě. Zvolili jsme cestu vedoucí stinným, pravým úbočím, kde ležel ještě sníh. Doběžkovali jsme ke hrázi, a po zasněžené silnici sjeli až do Mondanges. Došli do hospody, abychom zjistili, že nejezdí žádný busík do údolí, zahasili žízeň a jali se stopovat. Stop se ukázal jako bezproblémový, neboť se z hor vracelo hodně skialpinistů do Aosty, kteří zde byli jen na jeden den. Vysazeni jsme byli v Aymavilles a čekali na autobus 620 do Cogne. Jaro za týden značně pokročilo, vše kvetlo, včely bzučely a my se chladili olizováním ochuceného ledu z plných kornoutů.

Doprava vepřů, foto Lenka K.