Za saskými lahůdkami XVI: Schmilka, Schwarzes Horn.
Autor: Petr Jandík <redakce (zavináč) horyinfo.cz>, Zdroj: Petr Jandík, Vydáno dne: 19. 03. 2023
Něco pro tvrďáky
Když vyjdeme krpál ze Schmilky k rozcestí u lovecké chaty, ještě kousek dál můžeme jít už víceméně po rovině směrem k Heilige Stiege, když dorazíme na odbočku doprava, která vede do dalšího z velkých bivaků ve Schmilce pod věží Schwarzes Horn.
Tento bivak patří mezi oficiální bivaky. Je pod vysokým patrem, na kterém stojí právě Schwarzes Horn. To má výhodu, že můžete na konec dne vyplněného lezením slanit za obrovský strom přímo do spacáku. Hospody jsou dole ve Schmilce, krpál do bivaku pomůže při cestě zpátky vyčistit hlavu před spaním. Voda je skoro na konci Schmilky vpravo. Ještě je třeba dodat, že od roku 2023 je spaní v bivacích každoročně zakázáno od 1.2. do 30.6.
Na patře máme k dispozici spoustu možností k lezení. Přímo na patře jsou významné věže Schwarzes Horn s 55 cestami a Püschnerturm s dalšími 24 cestami.
Schwarzes Horn
Věž rozdělená komínem na jižní a severní vrchol, oplývající převážně těžkými cestami.
Obtížnosti cest na Schwarzes Horn, foto: Petr Jandík
Jeho nejvýznamnější částí je kolmá a hladká jižní stěna, kde vede jedna perla vedle druhé. Vlevo to začíná dvouhvězdičkovou lahůdkou Gedenkweg 67 IXa, RP IXc od Bernda Arnolda, kterého doprovázeli G. Lamm, G. Ludewig a J. Cruse.
Jižní stěna Schwarzes Hornu. Vlevo Ivoš a Pavel Novák na Gedenkweg 67 u 2. K., uprostřed Petr Jandík
pod 1. kruhem Zugzwangu, vpravo Dáša Kropáčková v Gamsenwandu., foto: Čert Robert Machovský
Cestu, která je podle tmavého stoku ze žlábku nahoře mezi našimi lezci často nazývaná Čára tužkou, věnoval Bernd Arnold památce čtveřice saských lezců Fritze Eskeho, Günthera Kalkbrennera, Kurta Richtera a Günthera Warmutha, kteří se roku 1967 zřítili ze severní stěny Eigeru. Byla to pro tehdejší východoněmecké horolezectví velká ztráta. Tato čtveřice předtím vylezla první zimní výstup severní stěny Špiku, a Aschenbrennerovy cesty na Travnik v Julských Alpách a pár dní před nehodou vylezli ještě severní stěnu Matterhornu. Fritz Eske měl prvovýstup Königshangel na Frienstein, první IXa v Sasku.
Gedenkweg 67, IXa, padá Honza Polák, u kruhu Ivoš Semrád, foto: Petr Jandík
Gedenkweg 67 má tři vlastní kruhy a jako čtvrtý používá kruh od cesty Gamsenwand. S výjimkou mírně položeného předskalí vede lehce převislou kompaktní deskou s chyty připomínajícími v některých místech jen špatně udělanou omítku. První kruh je ve stěně nízko. Ke druhému se jde traverzem do spádnice stokového žlábku a převislou stěnou, která pokračuje ke třetímu kruhu. Tam začíná klíčová sekce přes přerušované sokolíky do žlábku Gamsenwand k jejímu kruhu. Následuje Arnoldovský krok stranou, odbočení do žlábku přímo na jižní vrchol.
Honza Kreisinger létající v Zugzwangu, foto: Petr Jandík
Další výraznou cestou hned vpravo je Zugzwang IXb, RP IXc od Kurta Alberta a Uwe Thomsena. Jurský mág Kurt Albert měl z jurských dírek natankováno do svalíků a na cestě je to vidět. Po nástupu ukloněným předskalím je první kruh na začátku spodního sokolíka, který se postupně narovnává. Klasický pískař by dal druhý kruh na konec sokolíku, ne tak Kurt Albert. Z konce sokolíku ještě udělal metrový traverz doleva a tam teprve zavrtal. Když jsme kdysi cestu zkoušeli, musel Čert na kruh skočit, protože na traverz nebylo magi ani morál. Dál to ale není lehčí, takže tam pytel dodneška visí. Dál se jde převislou stěnou přes dodaný kruh ke třetímu kruhu Gamsenwand a jí na vrchol.
Petr Jandík a Honza Kreisinger u 1. kruhu Zugzwangu, foto: Čert Robert Machovský
Pak tu máme Südwand VIIIc která křižuje Gamsenwand u druhého kruhu, ale díky stavění není příliš populární. Pěkná a hodně lezená je Gamsenwand VIIc, bez postavení VIIIa. Cesta Helmuta Oehmeho z roku 1949 začíná na pravém kraji předskalí jižní stěny vzhůru a doleva. U druhého kruhu je stavění přes velký převis, volně přelezené za VIIIa. Cesta dál pokračuje přes třetí kruh a šikmou spárou doleva ke 4 kruhu ve žlábku, do kterého ústí i Gedenkweg 67.
Jižní stěna je přerušena čtyřkovým úzkým komínem a hladká deska pak pokračuje už bez předskalí další sadou čtyř devítek. Linksgewinde IXb, RP IXc od Jürgena Höfera z roku 1985, Eierkopp RP IXc (Uwe Richter 1998), Zeit des Dialogs IXb (Jurģen Höfer 1989).
Z dalších zajímavostí je tu pro spárové masochisty cesta s výmluvným názvem Schiefer Tod (šikmá smrt) VIIIb a Hvězdičková Barthreibung VIIc a hvězdičkou i vykřičníkem opatřený Südpfeiler VIIc. Obě poslední se hodí na rozlezení do těch devítek.
Püschnerturm
Tato věž, dostoupená Starou cestu již roku 1897, vyniká především stěnou, hledící do údolí Schmilky směrem na Turm am verborgenen Horn. Nejvýraznější cestou, která tu je k dispozici, je hvězdičková desítka Dicker Hund od Mario Weipperta a Thomase Rudolfa z roku 1983 jako signál začátku překonávání dominance Bernda Arnolda v Sasku.
Schmilka, Püschnerturm, Dicker Hund, Xa. Čert Robert Machovský a Skřítek
Libor Stejskal při celodenním zkoušení klíčového místa., foto: Foto Petr Jandík
Další hvězdičková cesta je Delphin IXb, RP IXc od Bernda Arnolda (1987), která má s Dicker Hundem stejný začátek na balkón, ale pak vede jižní hranou. Z dalších hvězdou ověnčených cest jsou tu sedmičky, které jsou navíc kořeněny vykřičníkem, znamenajícím nevalné odjištění a riziko: Purscheweg, Pfingstweg s možnou variantou Kantenausstieg. Pro spáraře je masochistickým lákadlem nepominutelná klasika Schartenriss ! VIIb z roku 1936. Kdo ji vyleze, bude si ji asi dlouho pamatovat. Poznámky v databázi gipfelbuch.de říkají: Věc osobní chuti. Často vlhká, jištění typu kamikadze. Databáze na teufelsturm.de ještě doporučuje Starou (IV) a Tunelovou cestu (V).
Veselá historka z natáčení
Je to už 34 let, kdy jsme s Čertem a Ziťákem toužili vylézt svou první devítku a volba padla na Čáru tužkou neboli Gedenkweg 67. Tenkrát se lezlo kolektivně stylem AF. Střižbou jsme si rozdělili kruhy. Na mne vyšel první a to vypadalo celkem přijatelně. Druhý kruh si vystřihl Ziťák, třetí Čert a pozor, od třetího to bude zase moje, to už nevypadá jako dávačka. Vylezl jsem po předskalí, kousek zabojoval ve stěně a cvakl první. Abych tam zbytečně neseděl, sjel jsem zase na zem. Ziťák zkoušel doleva traverz po jebkách ale ani s očima vystrčenýma před brejle se dál nemohl dostat.
Gedenkweg 67: Honza Polák odlézá od 2. kruhu jištěn zdola a Ivoš Semrád u kruhu, foto: Petr Jandík
Nastoupil teda Čert a neměl s druhým ani třetím kruhem vážnější potíže. Jak tak stojím dole a koukám na Čerta, ukazuje mi místní lezec, že ten kus od třetího, co na mne čeká, je nejhorší. Od kruhu dva metry sokolíkem vlevo. Pak končí a musí se přechytit do jemného sokolíčka vpravo. Ten ale za tři metry taky končí a musí se do začínajícího žlábku vlevo, kde je zpočátku jen tupá hrana. No a o metr-dva dál, nějakých 5-6 metrů nad kruhem, je první smyčka, dokonce pěkná lanovice.
Dobré povzbuzení. Ziťák to balí a slaňuje, jsme jen dva. Čert mne dobírá ke třetímu. Po krátkém posezení u kruhu hluboký nádech a odlézám. Čert o mne dojemně pečuje a cvaká mi sedačku na sedák, abych se nevysiloval. Vyrážím do lehce převislé stěny. Hop, hop levý sokolík. Přehmat doprava, pravý sokolíček. Je jemný, magi teče. Odtud se už nevrátím jinak, než vzduchem. Pravý sokolík končí. Tak honem než dojde magi. Přehmat doleva na tupou hranu. Bandasky, prsty se začínají otvírat. Z posledních sil se nakulím do začínajícího žlábku a tak tak tam držím. Rád bych nahodil lanovici do hnízda metr nade mnou, protože perspektiva dvanáctimetrové tlamy mne vůbec netěší.
Schwarzes Horn, Gedenkweg 67, IXa. Lezci vpravo nahoře lezou Gamsenwand, foto: Petr Jandík
Snažím se ze žlábku nevypadnout a sundat smyčku z krku. Jenže ouha, nejde to. Srdce v krku, pot na zádech. Čert mi při té péči při odlézání od kruhu cvakl sedačku na sedák skrz všechny smyčky. Takže tu záchrannou lanovici nesundám, musím ji napřed rozvázat, vytáhnout a pak zase zavázat. To mi ještě scházelo! Jak to mám sakra udělat, když se ve žlábku sotva držím? Nohy začínají šít a Čert se u kruhu chystá na chytání velkého letu.
Když je průšvih, je třeba zdomácnět, říká staré pravidlo. Přece jen se mi daří se ve žlábku držet a postupně regenerovat. Nakonec smyčku rozvážu, vytáhnu, zuby a jednou rukou zavážu a na několikerý pokus nahodím do hnízda. Cvak! Uff!.
Pak už to šlo ráz na ráz, čtvrtý kruh a slastný pocit první devítky umocněný tím, že tam Čert spadl jako druhý a to u něho nebylo zvykem. Protože jsme si pořádně nepřečetli popis, dolezli jsme to místo žlábku nahoru Gamsenwandem, ale to nám euforii nijak nesnížilo. První devítka byla naše. Takový pocit jsem už u nikdy u žádné vylezené cesty neměl. První devítka je něco jako první sex. Ani na jedno se nezapomíná.
Parkování, bydlení
Když přijedete včas, můžete parkovat zadarmo podél silnice mezi celnicemi v Hřensku a ve Schmilce. Další možnost je placené parkování v Labe ve Schnilce za 8 EUR za den. Teroreticky by měl automat brát i karty, ale nezdařilo se ani místním. Spát lze v povolených bivacích, leč od roku 2023 je veškeré přespávání ve skalách zakázané od 1.2. do 30.6. Zákaz je na tři roky, pak se má vyhodnocovat a možná to pak bude zase jinak. Taky lze spát v Česku a dojet do Saska jen na den. Ona i hospoda je dnes pro našince lepší doma.
Reedice, poprvé vyšlo 2. 10. 2006