Rozhovor s Márou Holečkem

Autor: Petr Jandík <redakce (zavináč) horyinfo.cz>, Zdroj: Petr Jandík, Vydáno dne: 14. 08. 2017

---

30 let zkušeností

V Lidovkách se objevil první díl rozhovoru s Márou Holečkem o jeho posledním prvovýstupu a věcech kolem. Jako obvykle je uvozen nepatřičným titulkem, jen aby přitáhl pozornost a vzbudil konflikt, za to ale Mára nemůže. Rozhovor stojí za přečtení.

Máre v Reflexu: ZDE

---

Titulek Lidovek křičí: Jaroš je chvástal a lhář. To zaujme. Jenže je to poněkud jinak, jak už to ve světě novin bývá. Titulek není pro informaci, ale pro přilákání čtenáře, který si řekne "co to tam ten .... zase píše?" No a pak se dozví vše, co mu chce Marek sdělit a ke kontroverznímu odstavci se dostane až na konec.

 

 

Ze zajímavých myšlenek vybírám: 

- To, že se nám dvěma Čechům povedlo po dvaceti sedmi letech vylézt alpským stylem na osmitisícovku, to je jen navázání na tradici českého lezení u nás.

- Lidé mi říkají, že zbytečně tahám čerta za ocas, že je to nesmysl, nejde to udělat. Ale ten, kdo to tvrdí, je člověk s malou představivostí. To, že se to podařilo, je výslednice dlouhodobého procesu. Toho, co jsem vylezl za posledních třicet let. Když dá příroda svolení a protne se to s vašimi znalostmi, tak hurá, výsledek se dostaví.

- Na neúspěších, ať už svých vlastních nebo předchůdců, se dá stavět, pokud ta cesta měla nějaký smysl. Neúspěch je můj hnací motor, a ne něco, co by mělo odrazovat.

- Počasí je koktejl. Každý počítá s tím, že bude hezky, ale tak to není. Je to loterie, sezona je kvůli němu buď úplně parádní, nebo úplně zkažená. ....
Mám na triku jeden nápis, který to vystihuje: Nejhorší den na horách je pořád lepší než nejlepší den v kanceláři.

- Musíte se naučit odpočívat v jakoukoliv chvíli, kdy na to máte čas. To je stejná povinnost jako umět lézt po horách. Průšvih nastane tehdy, když už nemůžete, to už je totiž pozdě na to zmizet pryč.

- Já rád lezu takzvaně s holou řití, tedy s co nejmenším supportem. A to jak na sobě, tak s podporou lidí kolem. Bez materiálu jsem rychlejší, účinnější, nestavím si na horách nějaké berle, o které se po cestě zpátky opřu. Tím, že lezu s málem, se hodnota výkonu podle mě násobí. Jakmile si nechám vyšlapat celou cestu nahoru někým jiným, pak je to devalvace výkonu. Dostávám se tak pod úroveň prvovýstupců, kteří lezli na hory před sedmdesáti lety.

- Lézt nahoru ve dvou je účinný model, protože sdílení společné radosti je strašně důležité. Ještě nikdy se mi nestalo, že bych s parťákem šlápl vedle, a na tom si moc zakládám. Vybrat si někoho, kdo je schopný vás popotáhnout a nechat se táhnout od vás, je na horách nejdůležitější. Navíc ono není moc možností si zase tolik vybírat. Není snadné najít někoho, kdo na to má fyzicky i psychicky, a zároveň někoho, kdo mě snese.

- (Komerční výpravy) Jdou tam jen s ambicí vylézt na vrchol, odškrtnout si další vrchol. ... Jakmile tohle prodávám jako sportovní výkon, pak jsem lhář a podvodník. Dá se pogratulovat, ale nedá se tleskat vestoje.

 

 

- Honba za čtrnácti nejvyššími osmitisícovkami se prodává dobře komerčně. Dělat po takovém výkonu tiskovku a chválit se na ní, je podle mě profesionální selhání.

- Mnohem hodnotnější je vylézt na nejtěžší kopce, ne na ty nejvyšší.

 

 

No a jak je to s tím Jarošem? Mára řekl: "S Radkem mám problém, protože to je chvástal, a ještě lhář v tom, co dělá. ... .nemá úctu ani ke staré generaci a právě k lidem, jako je Joska Rakoncaj. ...O „Rakovi“ Jaroš napíše, že je to starý ubrečený děda, nemá vůbec úctu k naší lezecké historii. Ti mají absolutorium jasně dané, do těchhle lidí se nekope. Naopak se z jejich zkušeností čerpá."

Mára kritizuje sběratelství osmitisícovek normálkami už dlouho. Tedy ne to, že to někdo dělá, ale že se to staví před nezasvěceným publikem za sportovně hodnotný výkon v daném oboru. Napřed mu Radek Jaroš utíral hubu tím, že ještě nebyl na žádné osmitisícovce a že neví, o čem to je. Pak nastal první pokus o Gasherbrum, kdy Mára odtransportoval dolů Zdeňka Hrubého s prasklým žaludečním vředem a z nedostatku jiné činnosti potom si vyběhl sám na vrchol normálkou s tím, že si musel prošlápnout cestu. Už to bylo něco jiného, než "sólovýstup" v davu adeptů z jiných expedic, jak tomu bylo ve většině případů u Radka Jaroše.

Pak se Radkovi podařilo dokončit sběr "čtrnácti", když předtím ze svých omrzlých a amputovaných prstů udělal cirkusovou atrakci, což potom pomohlo zvýšit mediální humbuk. Mára tohle tenkrát těžce snášel, ale nemohl proti tomu tehdy nějak bojovat, protože se každá kritika obrátila ve tvrzení, že Jarošovi závidí. Když jsme o tom mluvili, říkal jsem u vylez Gasherbrum a pak to vybal. To už tě bude publikum poslouchat.

Titulek je samozřejmě nesprávný. Prohlubuje konflikt víc, než jaký skutečně je. Márovi jde o to, aby se sbírání osem normálkami nepovažovalo za hodnotný výkon ve smyslu posunu historie horolezectví a aby se překonal problém, že třetí liga má v horolezectví větší publicitu, než první. Na druhou stranu je to od Marka přece jen přehnané. Radek Jaroš nelže. On jen neříká všechno, zamlčuje věci podstatné pro hodnocení výkonu aby dostal větší ocenění, než si reálně zaslouží.

Taková paralela v atletice by byla, porovnávat někoho, kdo právě vyhrál maraton na olympiádě oproti někomu, kdo jich doběhl třináct uprostřed pelotonu a jednou měl bronzovou medaili.

 

Celou první část rozhovoru najdete zde: sport.lidovky.cz/jaros-je-chvastal-a-lhar-do-lidi-jako-rakoncaj-se-nekope-rika-horolezec-holecek