Krumlovský Otrlák 2017

Autor: Markéta Syllová <MSyllova(zavináč)seznam.cz>, Zdroj: Markéta Syllová, Vydáno dne: 11. 10. 2017

Mokro

„Zrušit, zrušit“ skanduji na startu. Bohužel nikdo jiný tento názor nezastává. Předseda podlehne demokratickému rozhodování a dle hesla „nechci slevu zadarmo“ vyhlašuje start závodu s tím, že stačí vylézt místo deseti jen tři cesty a to na jakékoliv skále.

Letošní ročník je i s jedním pokusným jubilejní, pátý, závod tedy získává nový přívlastek - legendární. O další přívlastek se zaslouží německy mluvící rakousko-česká dvojice, legendární mezinárodní krumlovský nejlepší a nejmokřejší horák 2017 může začít.

Už asi sedm minut neprší, skála je tedy suchá, foto: Markéta Syllová

Že prší se pozná především podle toho, že z nebe padá voda a dále podle toho, že na start se dostavilo jen jedenáct obzvlášť otrlých posádek. Posádka Vorvaňů, Franta s Oldou už mají se startovním výstřelem vylezeno deset cest a nemůže je zastavit ani náš křik, že jsou ve své kategorii jediní. Stupeň suchosti skal se ukazuje velmi relativní. „Suchou“ Barevku doporučuje deset z jedenácti soutěžících dvojic. Ta jedenáctá, Bob a Bobek, se rozhodla pro taktické odrovnání soupeře mylnými informacemi o svém výkonu. Kleboň sdílí s ostatními pánskými dvojicemi veškeré detaily o funkci vylučovací soustavy svého parťáka (Vy nelezete? Kde je Dave? Sere.) a umně předstírá naprostý nezájem o vykonávání lezeckého sportu v nastálých podmínkách. Boj nastává mezi smíšenými posádkami, ostřílení matadoři se pouštějí do věcí nevídaných, jako kdyby se nemrholilo.

Smíšené posádky se dneska o stupínek vítězů porvou., foto: Markéta Syllová

V ženské kategorii je letos Horák obzvláště trapný závod, když ho vyhraje zlomenina a tlustoprd a to už hodinu po startu. Shodíme sedáky, ředitelová si zapálí, já si nedám pivo a začínáme sestavovat seznam dámských výmluv: já jsem letos skoro nelezla, já neumim pádlovat, já nejsem soutěživý typ. Jednoznačně vede výmluva já budu rozhodčí a dále výmluva já jí pomůžu s tím rozhodcováním, aby se tam sama nenudila.

Nepřízeň počasí je přímo úměrná přízni v atmosféře závodu, foto: Markéta Syllová

Většina horolezců drží pádlo v ruce zase po roce a nejistě usedá do vratkých kánoí zatížených lezeckými cajky. Vody je letos zatraceně málo, což má kupodivu za následek mnohem větší průnik tekutiny do lodě na každém jezu. Rechle, máme plno, Lira, máme plno až po okraj, nad vodou nás drží jen nově získané tukové polštáře, Benešův most, máme lehce plno, Jelenka už jenom šplouchne. Od Nultého špice mává Linda a všudypřítomný předseda. Ty sis ani tak neodsed, ty jsi spíš spadnul, uvádí Vorvaň Franta do reality Oldu a dělají si asi třicátou čárku do seznamu cest.

„Dneska to bude asi zalívat trochu víc než normálně…..ty jo, vždyť jsme si málem zaplavaly!“, foto: Markéta Syllová

Při dojezdu k Nultému špici si všimnu, že moje spolujezdkyně vibruje, přestože před vyplutím na celé tělo použila tekutý neoprén (značky Indulona), vedle tekutého mága hit letošních závodů. Spraví to pár větviček a zapík, ze skály slézají lezci mokří jak slimáci a hrnou se k ohýnku, kde začíná fungovat kroužek anonymních alkoholiků. Nejhorší přiznání zazní z úst budoucích vítězů, Bob a Bobek všechny jezy přenesli a ještě se chlubí jak jsou suší. Tímto bohužel Horák přichází o přívlastek vodácko- . Soutěž o nejlepšího rozhodčího vyhrává letos Lucka, která si pod Nultý špic přinesla mimo jiné: dítě, psa, hamaku, přístřešek, pizzu, a tři termosky. Ta samá osoba také vyhrává soutěž matka roku.

Zátiší s tekutým neoprénem, pláštěnkou a dítětem matky roku, foto: Markéta Syllová

U ohně dále dochází ke zkoušce flexibility palců u nohou, opékání svršků i buřtů, chybí nám jen pivo. Zkoušíme předsedu, jestli by to nezařídil, ale asi nás chce vidět všechny v cíli zdravé a celé a tak budeme muset pro letošek dojet na suchu. To je metafora, neboli ustálené rčení, poněvadž trvalý déšť se už dávno stal realitou a na řadu tak přicházejí kostýmy, které se zajisté zapíší do historie horácké módní policie. Bavíme se dobře, nervózní ředitel nás ale bombarduje upomínkami a tak dochází k hromadnému exodu. U Sedmého špice míjíme salutující rampouch ve žluté péřovce. Není to Messner, není to Yetti, je to rozhodčí u skály, kterou všichni minuli.

Hřeje nás nejen dobrá nálada , foto: Markéta Syllová

Na Osmém je start časovky, tudíž zastávka povinná. Kromě přísných startovaček a jejich čtyřnohých miláčků se ještě dostavil zástupce Kamzíků, který kontroluje reklamní plnění. Tam kde si v minulých ročnících posádky bedlivě střežily své body a pokoušely se pomocí Klostermanna zničit soupeře vládne nyní družná zábava a do startu časovky se nikdo nehrne. A když už se někdo hrne, končí to smrtí kameramana.

Mezinárodní posádka se těší na časovku, foto: Míša Kotková

Nakonec dojde řada i na nás. Startujeme s Bobem a Bobkem, kteří (kromě toho že přenáší jezy) by měli být také potrestáni za dopink, neb na osmém tajně lemtali ukořistěné pivo a nikomu to neřekli. Náskok nám vydrží za zatáčku, jakmile zmizíme z očí diváků necháme králíky v klidu předjet a abychom je moc neztrapnily zachováváme si elegantní odstup. Vzhledem ke špatně naplánovanému zásobování je to dnes poprvé, co se na cílové pivo skutečně těším. Pádlem hrabeme do rytmu pi-vo-pi-vo, ale řeka nás dnes nechává na holičkách, neteče to, snad to ani nestojí, zdá se nám, že pádlujem vpřed, ale jedeme vzad. K..-va, ho-..o, živý nás nedostanou. Volej před Zlatkou je letos obzvlášť vyjetý motorový hustý. Háčku hrabej, v klidu, tady to nezalejvá, ty kokso, vlna jako barák, tak teď se moc nehejbej, jinak budeme v cíli plavat prsa. Přistání se i přes zalité plavidlo zdařilo a do kopce nám s tou lodí někdo pomohl, jen to pivo musíme dát zase samy. Pardál teče po bradě i po čele, prásk, 2017 je za náma!

Cíl verze 2017!, foto: Markéta Syllová

Poslední posádky dojíždějí, už jsou tu Tom a Jerry, Vorvani dorazili, Bob a Bobek mají další pivo, Ostrava, Lanškroun i Vídeňské párky, všichni mají úsměv od ucha k uchu. Že by za tím bylo to rybízové víno? Nebo ten cílový panák?

Tmelíme, déšť je dávno zapomenut, foto: Markéta Syllová

Velkým problémem minulých ročníků Horáka bylo, že polomrtví závodníci odpadávali ze stupínku vítězů rovnou do postele. Letošní ročník ale vše vynahradil. Večerní párty bych zde ráda podrobněji popsala, bohužel se při pátrání po svědcích ukázalo, že si nikdo nic nepamatuje a implikované osoby (mohlo se jednat i o ovce) zařídily, aby mi byl důkazný materiál v noci ukraden. „Šla spát někdy po půlnoci, neví přesně kdy, ve stavu mírně podnapilém, ale rozhodně věděla co dělá.“ píše se ve vyšetřovacím spise (lhát se nemá), který mají od neděle na Krumlovské policii. Bob a Bobek, Krysy, Tom a Jerry nebo předseda Vám určitě rádi někdy místo Večerníčku budou vyprávět, jak pohádkové postavy honí sprosté zloděje v ulicích historického města.

Vítězem Horácké módní policie 2017 se stává: