Skialpinistické toulky L. – Kanada
Autor: Jiří Vodsloň <jirka.vodslon (zavináč) intergraph.com>, Zdroj: Jirka V., Vydáno dne: 16. 03. 2018
Sníh, sněžení, hluboký prašan, pohádkové lesy se spícími obry, lavinové dráhy a paseky se sněhovými polštáři a hupíky; dlouhá údolí, prodírání se křovím, dálnice střižené podle pravítka, kde obří kamiony na sněhu neznají bratra, tlusté bifteky přes celý talíř, hamburgery pro lví tlamy. A zase sníh, sněžení a hluboký prašan.
Castle Mountain, Canadian Rockies, foto: Lenka K.
Již několik let pošilháváme po Kanadě, zvláště když v Alpách na počátku sezony není dost sněhu a na internetu se objeví články o tamním super prašanu. Letos se naskytla příležitost spojit práci a zábavu a vyrazit do Calgary. Vše bylo naplánováno, v Alpách sněžilo a lavinovka stoupala až k pětce, východní pobřeží Států se topilo ve sněhu a jih Států překvapil deseti stupňový mráz, jen západ hlásil "příjemné" teploty (2-5°C) a skoro žádný sníh. Ke všemu v lednu pršelo až do dvou tisíc, což vytvořilo, a později zakonzervovalo slabou vrstvu, pak přišly mrazy a sluníčko, které zase vytvořilo velké krystaly a následně další slabou vrstvu.
Spící obři McGill, foto: Jirka V.
Nedalo se nic dělat, jen čekat, co nám počasí a osud nadělí a doufat, že se něco bude moc podnikat.
První čtyři dny jsme naplánovali v Banffu, já musel pracovat v Calgary a Lenka testovala sjezdovky a túry v okolí. Sněhu bylo málo, ale pěkně mrzlo, přes den však vylezlo sluníčko a my se mohli kochat pohledem na Kanadské Skalisté Hory. Za sněhem jsme se vydali na severozápad k Bow Lake, kde ho bylo více sněhu.
Banff, foto: Jirka V.
Pravá Kanada začala až na Rogers Pass, kde prvních pár dní vylezlo alespoň občas slunce, ale pak už jen sněžilo a sněžilo a nebylo nic vidět, klasický white-out. Nezbylo, než šlapat stopu a zůstávat v lese nebo na jeho okraji (Slides, chutes a glades). Po pár dnech se lavinovka dostala na čtyřku a dělostřelci obsadili své posty, a tak jsme dali oddych a čumendu v Golden downtown. Pro Evropana zajímavé střetnutí s již sto let starou historií. Sruby, kde se dodnes bydlí, bychom nechtěli ani jako chatu v Posázaví, holt divoký západ.
Helen Shoulder a Rockies, foto: Jirka V.
Lyžování má pro Evropana navyklému Alpám docela jiný ráz, místo kulturní krajiny alpských luk je zde hustý les, který čim výše stoupáme řídne a přechází ve více či méně zasněžené křoví (kontrolujte popis túry vzhledem na doporučení nutné výše sněhu) teprve nad lesem jsou volné svahy kopců, které však vlivem místní morfologie (oblá pohoří a široká údolí) bývají často ofoukané nebo s nafoukaným sněhem, velký pozor na laviny a stratifikaci přidělení stupňů (les, hranice lesa a horká část) v lavinové předpovědi. V lednu a únoru se hlavně lyžuje řídkým lesem nebo stržemi s velkými balvany, pařezy a kládami, přes které se hodně skáče. Hlavní zábava jsou obrovské prašanové boule a polštáře, jejichž mohutnost není zeshora dobře vidět a tak najednou letíte, aniž by jste si prohlédli dopad. Bezva průpravou jsou černé sjezdovky, boulovky osmdesátých let ve Špindlu. Pozor je nutno dávat na trychtýře u kmenů stromů, ze kterých se blbě vyhrabává.
Ostatní sjezdy vedou lavinovými dráhami, které jsou hladší a můžete nasadit dlouhé oblouky a vychutnat si pořádnou rychlost, vše však podmíněno jízdním řádem lavin.
Jeden z mnoha výšlapů na Grizzly, foto: Jirka V.
Pokud člověk vyrazí na túru v blízkosti lyžařského střediska nebo do oblasti s heliskiing, je nutné se informovat u provozovatele, či turistických informacích, zda je zde možno jít na túru (Průvodce popisují přístupové, povolené trasy). Často se jedná o území, které si majitel atrakce propachtoval a skialpinisty považuje za škodnou, opět pro Evropana zvyklého na princip právně zakotveného volného pohybu v přírodě zcela nepochopitelné.
Pěkné ledy hned u lanovek nad parkovištěm, foto: Jirka V.
Národní parky
Většina túr se nalézá v národních parcích, do kterých je potřebné zaplatit vstup, buď na den, či dny, nebo na rok. Lístek je nutné umístit do auta tak, aby byl vidět. Lístky na jednotlivé parky jsou různě drahé, Banff je například dražší než Glacier. Pro pobyt delší než týden se vyplatí roční permit. Pokud budete lavírovat, je možné koupit několik dnů a pak se rozhodnout pro roční vstupenku s tím, že po předložení původní vstupenky vám bude cena započítána.
Obecně lze říct, že NP Visitor Centers poskytnou bezva informace a prodají potřebné mapy a průvodce. Rangers jsou zde pro návštěvníky a podle toho se chovají.
Túry
Je vhodné se před túrou informovat o lavinovce a výšce sněhu v jednotlivých oblastech, na to dobře poslouží Avalanche Canada a její mapa, která zobrazuje jednotlivé regiony, ale i měřící stanice.
Předpověď počasí je na webu zde.
Dobrou informaci o stavu dálnic naleznete na správě silnic zde.
Pod vrcholovým hřebenem Grizzly, foto: Jirka V.
Banff NP
Sunshine-Village
Několik "krátkých", mimo nástupu dlouhým údolím, túr v okolí lanovek zpříjemní aklimatizaci a ušetří peněžence za vleky, my jsme sem vyběhli na odpoledne, poté, co ztracený kufr dorazil do hotelu po obědě. Z Banff jezdí do Sunshine Village skibus.
Túry a freeride v okolí lanovek
Helen shoulder glades
| Cíl: Start: Stoupání: Klesání: |
2 332 m.n.m. 1 908 m.n.m 850 m 850 m |
Obtížnost: Max. Sklon: Čas: Místo: |
WS 30-35° 4-5 h Parkoviště naproti Crowfoot Glacier |
Popis:
Původně jsme vyrazili na Observation Peak, ale ofoukané svahy nás nelákaly, a tak jsme zvolili Helen shoulder.
Zaparkujete na odpočívadle naproti Crowfoot Glacier, přibližně 4 km jižně od Num-Ti-Jah Lodge, pozor na rychlé pluhy, které vás mohou pěkně omítnout, případně odlétavající zmrazky hodně poškodit. Od parkoviště nevýraznou cestou do lesa. V lese stoupající traverz doprava na hřeben,a podél něj asi 1,5 km k místu kde cesta začne klesat do údolí za hřebenem, zde odbočit doleva a pokračovat po nevýrazném hřebeni až na oblý předvrchol před skalní stěnou. Zde je možno pokračovat vlevo traverzem v západním svahu na vrchol Cristal Ridge, nebo volit sjezd na západ do kotle (pěkné svahy a oblouky mezi ohořelými stromy).
Následně vystoupáme zpět na vrchol a pěkným prašanem sjedeme na východ, kde je krásný příkrý závěrečný sráz s polštáři a skoky. Na konci paseky se vyplatí nalepit pásy a vystoupat zpět na vrchol nebo hřeben. Alternativou je sjezd hustým lesem do údolí, kde je nutno se prodírat stromečky a obcházet strž.
Sjezd po hřebeni podle výstupové trasy.
První sjezd, foto: Jirka V.
Druhý sjezd, foto: Jirka V.
Rogers Pass
Mimo již zmíněného vstupu do národního parku je na Rogers Pass potřeba parkovací lístek (zdarma) na vybraná parkoviště, viz web o Winter Permit System a dohodnout se se správci na jakou túru chcete jít a to vše vyplnit do formulářů. Tato zdánlivá byrokracie má svůj pádný důvod, neboť provoz A1 trans-canada dálnice vyžaduje střílení lavin lehkými děly. Ve vlastním zájmu je dobré vědět, kam dnes poletí šrapnel a na jaké parkoviště spadne lavina, nedodržování zákazu může vest k všeobecnému zavření celého regionu pro skialpinisty, nehledě na to, že by vás čekala pokuta až 200 000 C$. Pokud by vás nebavilo stále jezdit ke správcům a vyplňovat formuláře, stačí projít Quizzem a jeho výsledky (screen-shot z mobilky) ukázat správcům, kteří vám vyhotoví parkovací lístek na celou sezónu. Je samozřejmostí, že se každé ráno musíte podívat na web, které parkoviště a oblasti jsou otevřené, či zavřené.
Tupper, foto: Jirka V.
Grizzly Shoulder
Absolutní klasika a pro každého první túra na sedle, bezva seznámení se s podmínkami a terénem a vůbec jak to zde chodí. Na druhou stranu často navštěvovaná túra, což muže být výhodou ale i nevýhodou. Nabídne mnoho sjezdových variant, od lehkých po středně těžké s pěknými polštáři.
| Cíl: Start: Stoupání: Klesání: |
2 150 m.n.m. 1 305 m.n.m 845 (1700) m 845 m |
Obtížnost: Max. Sklon: Čas: Místo: |
ZS 30-35° 3-4 h RPC |
Popis:
Od RPC cestou Balu Trail, doprava do údolí Connaught Creek, podél potoka až k mostku, dále přes něj a až na paseku. Okrajem paseky na sever, asi ve dvou třetinách paseky doprava do lesa a cikcaky po úbočí pod skály hřebene. Pod skalami dlouhý vzestupný traverz a na jejich konci na hřeben a zpět na jih na vrchol.
Vyplatí se dát několik koleček a vyzkoušet sjezdové varianty.
Sjezd:
Nejlehčí je vlevo od hřebene a výstupové trasy, průseky na cestu podél potoka, či na paseku.
Obtížnější je více vlevo, klasický sjezd až k dálnicí, se střední skákavou, polštářovou sekcí.
Pěkný sjezd je též na západ do Grizzly Bowl, kde horní část je prudký, ale řídký lesík, kde se dají pustit prašanovky pěkně z kopce. Pozor na laviny z Grizzly Mountain, které vymetají celý kotel.
Rogers-Run klasika Grizzlyho, foto: Jirka V.
Lavina z Grizzly Mountain do Grizzly Bowl po dalších několika dnech sněžení a našem sjezdu do Bowl, trochu zamrazilo, zdroj: www.avalanche.ca
Puff Daddy
Opět klasika od RPC, která je o něco ostřejší než Grizzly Shoulder, věší sklon a více polštářů, ale také hodně lidí.
| Cíl: Start: Stoupání: Klesání: |
2 250 m.n.m. 1 305 m.n.m 945 m 945 m |
Obtížnost: Max. Sklon: Čas: Místo: |
ZS+ 35-40° 3-4 h RPC |
Popis:
Jako na Grizzly Shoulder, ale na hřebeni pokračovat dále směrem na Little Sifton.
Sjezd:
Více vlevo od Grizzly Shoulder, ve střední části prudce přes skalky po polštářích až k dálnici.
Vzhůru na Grizzly, foto: Jirka V.
Hourglass
Pěkný sjezd příkrými severními svahy naproti Grizzly Shoulder s dojezdem na paseku, proto vhodné spojit s Grizzly Shoulder nebo Puff Daddy.
| Cíl: Start: Stoupání: Klesání: |
1 930 m.n.m. 1 305 m.n.m 585 (1600) m 585 m |
Obtížnost: Max. Sklon: Čas: Místo: |
WS 30-40° 2-3 h RPC |
Popis:
Od RPC přímo do lesa, a lesem stále vzhůru na hřbet vedoucí na Cheops. Po hřbetu až na mýtinu, kde se sklon výrazně položí. Orientace bez stopy může být obtížná.
Sjezd:
Je vhodné si jej prohlídnout z Grizzly Shoulder. Buď příkrými svahy vlevo, přímo dolů na paseku (pozor na skály ve spodní části), nebo nejdříve po hřbetu a pak do kuloáru a jím na paseku.
Hourglass a jeho sjezdy, foto: Jirka V.
Connaught Path
Parádní svah s delším nástupem, bez stromů, kde se dají otestovat lyže ve velkých rychlostech na bezedném prašanu. Pozor na jízdní řád lavin, naše první návštěva nás nadchla a tak jsem sem zašli ještě jednou a nestačili se divit jak mohutná byla lavina a co vše s sebou vzala.
| Cíl: Start: Stoupání: Klesání: |
2 230 m.n.m. 1 082 m.n.m 1 148 (1700) m 1 148 m |
Obtížnost: Max. Sklon: Čas: Místo: |
WS 30-40° 4-5 h Stone Arch (RP) |
Popis:
Z parkoviště Stone Arch přes haldy sněhu do lesa a podél dálnice až za portál tunelu, zde na cestu CPR a po ní doleva a následně doprava na paseku a tou na původní trať CPR, po ní asi 2 km, až na výraznou paseku, lavinovou dráhu. Paseku překřížíme k jejím severním okraji a odtud vzhůru až do ústí údolí, kde se svah položí. Zde traverzovat přes údolí a následně na hřeben a podél něj na vrchol a na sedlo.
Sjezdů je několik, buď lehčím Lookout, nebo do údolí Connaught a nebo, pokud lavinovka nedovolí jít až na vrchol, řídkým lesem přímo dolů (jako Lookout) a těsně nad hranicí lesa doleva, do údolí, příkré srázy, ale již v řídkém lese. Údolím Conought na plný plyn přímo dolů. Ideální sjezd na rychlé lyže a dlouhé oblouky.
Druhé kolo po vyšlapané stopě a vzhledem dlouhému nástupu je téměř povinností.
Jelikož se nám Connaught údolí líbilo zašli jsme sem ještě jednou a pro druhý sjezd jsme zvolili pravou lavinovou dráhu, kterou přichází Tupper traverse.
Trasy od parkoviště, zcela vlevo Mushrooms, uprostřed Lookout, vpravo Connaught, foto: Jirka V.
Rampart Bowl
Z vrcholu Abbottu spadají k potoku Asulkan příkré lesnaté svahy s několika stržemi a pasekami. Ideální terén do špatného počasí, který je vykoupen delším nástupem. To však zaručí, že vám svahy nikdo nerozryje a nohy si užijí patřičnou porci prošlapávání stopy. Když už je prošlápnuto, je vhodné dát druhé kolo, nebo vyjít další svah. My jsme nejdříve zvolili spodní část Rampart Bowl, Mushroom vypadaly nelákavě, a následně spodní část Abbott Path - minor.
| Cíl: Start: Stoupání: Klesání: |
1 850 m.n.m. 1 202 m.n.m 845 (1200) m 845 m |
Obtížnost: Max. Sklon: Čas: Místo: |
ZS+ 35-45° 4-5 h Asulkan |
Popis:
Z parkoviště po značené cestě směr Asulkan Hut, na odbočkách se držíme vpravo. Dojdeme až téměř do závěru doliny, kde je již vidět trojúhelníkový lest pod Asulkan Hut, zde doprava pod svahy Abbott. Spodní část tvoří práh, který má v levé části vodopád a ledy, v jeho pravé části, u lesa, je možné vystoupat nad něj. Vystoupáme až pod skalnaté výšvihy Abbott.
Sjezd podél výstupové trasy.
Pro druhé kolo se hodí předešlá paseka s roklí Abbott Path, zde vystoupáme podle chuti a podle stopy sjedeme dolů.
Výstup na Connaught, foto: Jirka V.
Perley Rock
Měla to být pěkná túra, za předpokladu, že se odpoledne trochu vyčasí, tak zněla předpověď. Skutečnost byla však jiná: husté sněžení a téměř žádná viditelnost a tak jsme se motali a když se svahy začaly stavět a nebylo vidět muldy, raději jsme otočili a zašli si na Grizzly.
| Cíl: Start: Stoupání: Klesání: |
2 400 m.n.m. 1 202 m.n.m 1 198 m 1 198 m |
Obtížnost: Max. Sklon: Čas: Místo: |
WS / M 30-35° 5-6 h Asulkan |
Popis:
Z parkoviště po značené cestě Great Glacier Trail, ten opustíme v údolí Illecilleweat river, kde postupujeme údolím potoka, stále vzhůru do svahů pod Perley Rock. Svahy jsou protkány mnoha potoky, které tvoří četné boule. Za špatného počasí těžká orientace.
Sjezd podle výstupové trasy.
Směr McGill, foto: Jirka V.
McGill Glades + Christiana Trees
Opět klasika do špatného počasí s perfektním sjezdem, nahoře plný plyn a dole polštáře, na protější straně řídký les a pár hupíků. Hodně často navštěvováno, proto je třeba koukat, kam vůdci natáhnou cepry a zajít kousek dál do druhého nebo třetího kuloáru.
| Cíl: Start: Stoupání: Klesání: |
2 147, 1 865 m.n.m. 985, 1 195 m.n.m 1 162+670+75 m 952+670+285 m |
Obtížnost: Max. Sklon: Čas: Místo: |
WS 30-40° 5-6 h Bostock (RP) |
Popis:
Z Parkoviště přes haldy směr Rogers Pass na cestu Bostock Trail, tu však v místě kde začne traverzovat opustíme a pokračujeme lesem stále vzhůru po hřbetu na McGill. V místě kde je hřeben skalnatý doleva do svahů a vzestupným traverzem do jedné z lavinových drah, my jsme volili tu nejzadnější.
Sjedeme průsekem až k potoku, nad potokem buď zcela vpravo nebo zcela vlevo přes práh a přes potok.
Zde nalepíme pásy a vystoupáme směrem vlevo do lesa a pasekami lehce vpravo (mimo zakázanou zónu) až tam, kde se svah položí. Orograficky levou pasekou dolů až k potoku. Opět nalepit pásy a vystoupat na pěšinu Bostock Trail a po ní zpět na parkoviště. Pokud je dost sněhu tak podél potoka na parkoviště.
McGill Chutes, foto: Jirka V.
Ubytování
Nejlépe hledat na webu, např. booking.com, (nižší ceny než přímý kontakt). Pro oblast Banff NP je vhodný Canmore, kde jsou ceny levnější než v Banff nebo Lake Luise a nemusíte platit vstup do NP. Golden je možné doporučit pro svou centrální polohu odkud se dá jezdit do Yoho, Lake Luise nebo na Rogers Pass, navíc jsou zde levnější cabin. Revelstoke je vhodná alternativa pro Rogers Pass pokud letíte do Vancouveru nebo Seattlu, ceny jsou však vyšší.
Pokud se spokojíte s lágrem, tak využijte Wilder Hostel http://hihostels.ca, kde jsou ceny přívětivější. Ceny pokojů jsou přibližně stejné jako v jiných hotýlkách.
I v zimě fungují některé cabin, nabídnou dobrý standard a možnost samostatného vaření.
Je možné zkusit i ACC chalupy http://www.alpineclubofcanada.ca, bývají však beznadějně zamluveny (až rok dopředu, nebo existuje loterie na přiřazování míst a termínů) pokud bude štěstí a někdo odřekne, je možno sehnat místo. Rezervace přes internet je nutností.
Pro tvrdší nátury je možné kempovat v autě na vyhrazených parkovištích, např. na Rogers Pass u administrativní budovy parku. Teploty v noci však mohou klesnout pod 20°C. Spaní na nepovolených parkovištích může byt dost drahé.
Cabin, foto: Jirka V.
Doprava
Z Europy je možné letět do Calgary nebo Vancouveru v Kanadě, čímž se vyhnete USA migračním úředníkům, nebo do Seattle. Je vhodné volit let bez přestupováni v Americe, tím snížíte pravděpodobnost zpoždění nebo ztráty zavazadel, což se mi přihodilo na této cestě dvakrát!
Pro pojíždění v zimě v horách je skoro nezbytné si půjčit čtyřkolku, nejlépe malé SUV se zimními pneumatikami, což bylo v Calgary ouvej, žádná společnost i přes výslovné objednání neposkytovala zimní gumy nebo řetězy na SUV a tvrdily, že vše je OK, než člověk zjistil, že v BC na horách je zimní výbava povinností.
Dobře udržovaná silnice 2-3x denně protažená, foto: Lenka K.
Dobře udržovaná dálnice A1 stále plužená, foto: Lenka K.
Ceny
| Letenka Auto Ubytování v cabin Ubytování v hotílku Ubytování v lodge Liter benzínu Snídaně Večeře |
700-800 € 400-600 € na týden 600-800 € na týden pro 2-4 osoby 80-90 € na den a osobu 1500-2500 € na týden a osobu (doprava snowcat nebo heli, kuchař a strava) 0,8 € v Albertě, 1 € v BC 10 € 25-40 € |
Při porovnání celkových nákladů nám vyšla cena srovnatelná s cenou švýcarských chalup za stejnou dobu. V Golden jsme také prostudovali nabídky heliskiing s cenami od 1000 € na den a osobu.
Divoká Kanada před verandou, foto: Jirka V.
Průvodce a mapy
Průvodce
Rogers Pass, Douglas Sproul; k zakoupení přímo ve Visitor Center na sedle.
Alpine ski touring in the Canadian Rockies, díly 1, 2 a 3; C. Scott a M. Klassen;
k zakoupení ve Visitor Center v Banff nebo ve sportu též v Banff.
Web
K webům je třeba podotknout, že Kanadě neexistují diskusní fóra, tak jak je známe z Evropy. Důvodem je možný právní postih toho, kdo zveřejní tip na túru a nějaký trouba, kterému se něco stane, jej zažaluje. Na naše přímé dotazy v krámu v Banffu nebo u správců na Rogers Pass jsme vždy dostali pouze neurčité informace a odpovědi obecného charakteru. Jen je třeba doufat, že tento právní model se do Evropy brzo nerozšíří, i když některé případy tomu již naznačují.
mountain condition report: většinou staré reporty
backcountryskiingcanada.com: vcelku dobré tipy na túry, které však nenahradí průvodce a mapu
www.facebook.com/KCPublicSafety: informace o průběhu zimy v Kananaskis Country
Některé weby publikovaly povšechné informace, které přispějí k rychlé orientaci a pomohou s rozhodováním kam a kdy.
https://www.powderguide.com/.../das-freeride-resort-kicking-horse
https://www.powderguide.com/.../revelstoke-kanadas-neuestes-skigebiet
Revelstoke & Washington adventure
www.wildsnow.com: hledej Rogers Pass, nebo Asulkan Cabin, nebo Revelstoke
Pod vrcholem Connaught, foto Jirka V.
Mapy
Obecně nedosahují kvality těch Evropských, jsou udělány hrubou fotogrammetrií, kde chybí rekognoskace terénu, vše se jeví výrazně hladší, bez skal a strží, relativně dobře jsou zakresleny hranice lesa. Drobné potoky jsou spíše ilustrací. Mapy nižších měřítek nenajdete, nebo jsou pouze vyzvětšované 70 či 50. Pro orientaci je vhodné kombinovat několik zdrojů: mapu, Google maps, Open street maps a fotky z průvodce. GPS se muže hodit na méně častých túrách, kde nenajdete stopy a je třeba projít hustým lesem.
