Jak jsme zdolali hotel FIS

Autor: Pavel Čupr <pcupr(zavináč)seznam.cz>, Zdroj: Pavel Čupr, Vydáno dne: 16. 04. 2018

---

---

Industriál v Tatrách

Nerad používám v souvislosti s horami, slovo „zdolal“, ale v tomto případě to jde. Tak tedy, v Tatrách jsou v červnu časté bouřky. Ráno hezky, v poledne se to začne kolem kopců sbírat, ve dvě už hřmí, blýská a lije. Nedej bože být někde ve stěně. Ze stěn letí vodopády. Bouřka pak rychle přejde. Někdy ale ne, přijde tlaková níž a prší pár dnů po sobě. Pokud si domluvíte v takovém počasí nějakou tůru či lezbu v Tatrách tak se asi vrátíte mokří. Sedíte radši doma a díváte se z okna a špekulujete, jak dlouho bude takové počasí trvat a čím si ukrátíte čas.

Bylo to v osmdesátých letech, kdy jsem pracoval na hotelu FIS na Štrbském Plese. Seděli jsme za takového počasí s Vladem na pokoji Zrubu, což byla ubytovna zaměstnanců,  a špekulovali co s volným časem. Oknem bylo vidět čtyři patra vysokou kamennou zeď hotelu FIS. Takový 15metrový „můrik“. V té době o umělých stěnách neměli horolezci ani páru. Lezlo se na skalách v horách. Někde se chodilo trénovat na kamenné stěny různých budov a stavení. Na Štrbském Plese jsme chodívali hlavně na běžecké tratě kde bylo několik desítek metrů kamenných stěn. Ale na tu nejvyšší, která byla na hotelu FIS na Štrbském Plese, jsme se jen dívali. 

 

Stěna vyzděná z kamenů byla přes celou výšku budovy podél schodiště zadní stěny. Když máte lezecký absťák, napadá Vás leccos. No a co kdybychom šli tu stěnu vylézt? A když to začnete probírat, objeví se ve dveřích sousedka Božka se Zlaťou. Božka „stará“ horolezkyně a Zlaťa, která je ve státním mančaftu. Slovo dá slovo a tak co. Tak to jdeme vylézt. Je sobota, snad si nás nikdo nevšimne a projde to. 

 

Na stěně se nejde nikde jistit. Je to sice nesportovní, ale půjdeme to s horním jištěním. Po šikmé střeše není problém vyjít ke komínu a zřidit tady „štand“.   

První leze Zlaťa. Já fotím. Největší problém je až nahoře, kde se musí přelézt vytlačující atika střechy.  

 

 

Já jdu druhý. Nezdá se to, ale je to makačka, zvlášť na prsty. Začíná se ovšem něco dít. Všimli si nás z hotelu a už se na nás chodí dívat číšníci. Ještě to přeleze Vlado a stihá to i Božka. Zlaťa s Vladem nahoře jistí, já jsem dole a chci opět fotit. A v tom se za za mnou ozývá hlas „pán Čuper, horolezci chodia v horách a nerobia takéto čosi“. Otočím se, za mnou „Bandy“ Szabo, prevádzkár FIS hotelu. „Bandy“ je starý horolezec, a kdysi častý spolulezec Arno Puškáša. Ale teď jde vidět, že je poněkud vyveden z míry. Tož, pravda, cítím se trochu provinile. Navíc diváků tady přibývá a nechceme se nechat kárat před davem hostů a zaměstnanců. Některým se to sice líbilo, ale nám je jasné, že Bandy nám to musí zakázat. Za jeho brblání, balíme matroš a mizíme. Jsme celkem spokojeni. Lezecký absťák zmizel a snad to nějak projde. Navíc začíná pršet. Jdeme na FIS na pivo.

Objevuje se tam i Bandy- „No chlapci my sme chodili po horách, ale to čo vy robítě, nie je horolezctvo, ale takové huncůtstvo. Ještě, že sa Vám nič nestalo……“. Ještě to nevydýchal, ale už to bere sportovně. Tož jak to nakonec dopadlo? V pondělí si mě ještě zavolal ředitel hotelu a trochu si mě podal. A tím to skončilo, na FISu se takové věci braly sportovně. Tož taková příhoda z horského hotelu.