Adam Ondra udělal v těchto dnech prvopřelezy dvou nejtěžších cest Rumunska. Nejprve to byla Black Cobra obtížnosti 9a v sektoru Cascada Vanturatoarea. O dva dny později ve vlhkém počasí úspěšně přelezl cestu Stone Butterfly 9a+, která se tak stala zároveň nejtěžší vylezenou cestou celého Balkánu. Přelezy proběhly v rámci natáčení šestidílného cestopisu Balkánem nahoru a dolů, na kterém Adam spolupracuje s Českou televizí.
Rumunsko je první z několika zemí, které Adam Ondra se štábem České televize v rámci cyklu Balkánem nahoru a dolů navštíví. Úvodní díl se natáčel v chráněné krajinné oblasti Domogled v údolí Cernei nedaleko od Herkulových lázní.
V Rumunsku se se sportovním lezením teprve začíná, ale potenciál pro něj je tam určitě velký, ať už tam chcete vymýšlet vlastní projekt, anebo se pustit do zdolávání projektu, který někdo navrtal a označil, ale nebyl dosud přelezen. Právě do této druhé kategorie spadají oba úspěšné přelezy, kdy Adam hned dvakrát po sobě posunul stupeň obtížnosti pro přelezené cesty Rumunska – nejprve na 9a a poté na 9a+. Do té doby byla nejvyšší přelezená obtížnost v Rumunsku 8b+.
O přelezu cesty Black Cobra 9a Adam Ondra řekl:. „Málokdy je stěna převislá hladká deska jako tady. Chytů je tady tak akorát, aby stěnu bylo možné vylézt. Kdyby jeden jediný chyběl, už to nepůjde. Příroda to tady vytvořila tak, že jde o těžké lezení, ale ještě stále to jde“.
Komentář k úspěchu v cestě Stone Butterfly 9a+, který vyšel i navzdory vlhkému počasí: "Rozhodně to nebylo úplně přímočaré, první dva dny jsem bojoval s vysokou vlhkostí. Třetí den počasí vypadalo ještě hůř, ale i tak jsme se rozhodli v dešti pro 45 min výšlap pod skály a ukázalo se, že to nebylo až takové bláznovství. Cesta byla překvapivě suchá a i přesto, že na první i druhy pokus toho dne jsem spadnul z horní části, nakonec se mi podařilo sesbírat zbytky posledních sil na poslední úspěšný pokus.“
„Když to člověk vidí přímo na místě, chápe, že sleduje absolutní světovou špičku,“ reaguje na sportovní výkony Adama Ondry režisér Petr Horký. „Máme tu čtyři kamery. Jeden kameraman je na zemi, druhý visí na soustavě lan ve stěně, další má vzdálenou kameru na celkový záběr a nechybí ani dron, aby byla vidět perspektiva celé obrovské stěny. Jde mi o to, aby ti běžný divák, který není skalní lezec, pochopil a mohl sledovat zápletku té konkrétní trasy a užít si nádheru tohoto sportovního výkonu,“ upřesňuje režisér.