Za saskými lahůdkami XVII: Bielatal, Johanniswacht

Zleva Johannisturm, Jophanniskegel, Pötschturm z vrcholu Artariasteinu, foto: Petr Jandík

Celkem se tu jedná o skupinu dvanácti věží, ke kterým se dostaneme po silnici z parkoviště směrem pryč od Ottomühle. Po necelých 400 metrech zahýbá doleva do kopce výrazná a hodně vyšlapaná lesní pěšina, která vede kolem Schusterturmu a údolní stěny Artariasteinu do centra skupiny skal. 

Schéma skupiny Johanniswacht. Zdroj: Projekt Johaniswacht, SBB.

Artariastein

Největší skála oblasti. Ve zhruba padesátimetrové údolní stěně si dejte hvězdičkovou Nordweg VI od Emila Kolba z roku 1933, nebo dvouhvězdičkovou **Talweg VIIIa z roku 1978 od Manfreda Vogela, známého tvrdší klasifikací, se společným nástupem. Dále vlevo je na SV hraně dvouhvězdová pětka NO-Weg od Emanuela Strubicha (1916). 

Artariastein, Pod kruhem Nordweg, foto: Petr Jandík

Artariastein, Nordweg, dolez k kruhu, foto: Petr Jandík

Artariastein, Lucka v Nordweg pod vrcholem, foto: Petr Jandík

Artariastein Talweg, foto: Petr Jandík

Na jihovýchodní hraně čeká dvouhvězdová Reißigkante VIIa, RP VIIb (Erwin Reißig, 1936), která je lehčí, než vypadá.  

Artariastein, Reißigkante, nástup do púřevisu, foto: Petr Jandík

V jižní stěně je hvězdičkovým hitem pětka Nette Wand, která přišla o vykříčník po přidání nového kruhu pod polici pod prvním. Celkově má Artariastein devět cest s jednou hvězdičkou, tři se dvěma a kombinaci vykřičníku s hvězdičkou mají dvě cesty, u kterých si vykřičník v průvodci můžete po dojištění v rámci projektu Johanniswacht už škrtnout. 

Artariastein, druhý kruh na Nette Wand je pěkně daleko, ale dnes už je nový první dva metry nad lezcem,
foto: Eva Jandíková

Johannismauer

Rozložitá skála na horní hraně snahu. Nízká náhorní stěna je v lese, svou výškou taktak splňuje saské parametry pro věže, a to nesmí být na nástupu listí.

Johannismauer, pravá část údolní stěny, foto: Petr Jandík

Z pěkných cest z údolní strany vyniká nově zajištěná a mírně oklasifikovaná šestka Stumpfe Kante od Falka a Dietmara Heinickeových, která byla původně bez kruhu a první smyčka jde dát až skoro nahoře. Průměr přelezů byl 0,4 za rok. Tři kroužky dodané v rámci projektu Johanniswancht dodaly nový impuls a teď se leze fest, rozhodně si zaslouží nejméně jednu hvězdičku, ne-li dvě. Další hvězdou ověnčené cesty jsou Nordwand VIIa (Falk Heinicke, 1987), Talweg IV a možná se dočká přidáním kruhu renesance i Ostkante VIIa. 

Stumpfe Kante, tři kruhy přidané, foto: Lucie Bloudková

Takovéto kroužky přibyly na základě Projektu Johanniswacht, foto: Petr Jandík

Johannismauer, Nordwand, foto: Eva Jandíková

Johannismauer, Alter Weg, foto: Petr Jandík

Schusterturm

Stará cesta je unikum. Dvojek se dvěma hvězdičkami se moc nevidí. Oscar Schuster, 1891. Tehdy byl výlet do Bielatalu, kam nebylo dopravní spojení, záležitostí dlouhého pochodu z Königsteinu. S jednou hvězdou jsou tu tři cesty. Neuer NO-Weg VIIa od Fritze Wießnera z roku 1921, NO-Weg IV (Bruno Henning, 1907) a Leistenwand VI (Manfred Vogel, 1993) 

Johanniskegel

Štíhlá věž s typickým limcem pod vrcholovou hlavou. Stará cesta **AW III z roku 1904 je unikátní lezením po položené plotně a traverzem přes převis límce vrcholu. Dvouhvězdičkové trojky jsou vzácné zboží. Hodně se leze *Westkante, zvaná také Perrykante podle autora Olivera Perry-Smithe za V. Čiského pětkaře asi překvapí převislá stěnka ve dvou třetinách cesty. 

Dolez Westkante na Johanniskegel, foto: Petr Jandík

Johanniskegel, Westkante, foto: Petr Jandík

Pötschturm má tři hvězdičkové cesty, *AW za IV (Pötsch 1915), NW-Weg za V (Herbert Köckritz, 1922) a Ostweg za VIIa (Horst Umlauft, 1960). Na Mauerblümchen je *Silberdistel VIIc, SO-Riss IV. Na Morsche Wand je !*Rubin VIIIa, RP VIII b, která má dva přidané kruhy a třetí přesunutý výš, které vykřičník ruší. Pár pěkných cest je taky na Bielawächter, Bielakante VIIc (Helmut Paul 1969), Südkante V (Willy Schencker 1921). 

Friztiturm, foto: Petr Jandík

Bielawächter, foto: Petr Jandík

Informace

Zaparkovat za 3 EUR na den na parkovišti před Ottomühle. Je třeba přijet včas, v pěkných dnech už k polednímu nezaparkujete a musíte hledat jiné parkoviště dál od skal.

Spaní: Lze přespat v autě na parkovišti. Bielatal není Naturschutzgebiet a bivakování tam není zakázáno. Několik menších bivaků, kde se dá decentně přechrupnout a brzy vypadnout, by se našlo. Spaní v Ostrově je lepší a je blíž k hospodě za české ceny:-)
 
Průvodce: Kletterführer Sächsische Schweiz, modrý svazek Bielatal, Erzgebirgsgrenzgebiet, Berg-&Naturvewrlag Peter Rölke, 2010, ISBN 3-934514-02-2. K dostání v prodejnách Hudy sport, v Sasku v lezeckých obchodech v Bad Schandau, v kiosku ve Schmilce a jinde. V Ostrově ho neseženete. Seznam cest s fotkami těch dojišťovaných je zde.

Vlevo Johanniskopf, vpravo Morsche Wand s cestou Rubin VIIb, foto: Petr Jandík