AOPK: Preferovat partnerský přístup, zdůvodnit restrikce, komunikovat

Seminář Horolezectví a ochrana přírody

V Sedmihorkách se konal 23.11. 2018 společný seminář ochrany přírody a ČHS, který připravil Český horolezecký svaz, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a Správa NP České Švýcarsko.

Setkání se zúčastnili zástupci AOPK a správ CHKO, Správa NP České Švýcarsko, Správa KRNAP a členové oblastních vrcholových komisí, k vidění byli i někteří známí prvovýstupci. Po zahájení a přívítání účastníků již běžely jednotlivé příspěvky.

Ochrana přírody a horolezectví v ČR

aktuální situace, trendy, problémy...

Jiří Hušek, AOPK

Jirka Hušek, foto: Petr Jandík

Jirka Hušek prezentoval pohled Agentury na horolezectví a jeho situaci. Horolezectví a ochrana přírody mají společné zájmové území a jsou si souzeny. vycházejí z různých, mnohdy protichůdných zájmů. Zatímco horolezectví je individuální, nebo skupinový zájem, ochrana přírody je veřejný zájem. Proto je její postavení silnější a má pravomoci a nástroje k regulaci. Ve většině chráněných území je horolezectví přímo zakázané, nebo je vázané na výslovný souhlas ochrany přírody.

I přes toto silné postavení doporučuje Jiří Hušek, aby ochrana přírody uplatňovala restrikce pouze v nezbytně nutné míře. Měly by být věrohodně zdůvodněné. Ochrana přírody by měla mít k horolezcům partnerský přístup a měla by s nimi komunikovat. Na námitku, že tu horolezectví bylo už dávno před ochranou přírody a nevadilo to, Jirka odpovídá, že se parametry horolezectví od té doby zásadně změnily co do počtu zájemců a intenzity i způsobu činnosti a že historický stav je nevratný.

Dnešní nadstandardní mobilita, přebytek volného času ve spojení s kultem zdravého životního stylu preferujícím outdoor, trend maximalizace bezpečnosti, potlačení psychické složky výkonu a zvyšování nároků na infrastrukturu vede k mnohonásobně vyššímu počtu aktivních lezců, vyššímu využívání skal a méně udržitelnému chování v přírodě. Tím se trvale rozevírají nůžky mezi zájmy ochrany přírody a potřebami horolezectví a je stále obtížnější dosahovat vyrovnaného stavu - konsensu na úkor restriktivní regulace.

Na obou stranách jsou pak vnitřní rozpory, u ochrany přírody realistická část x konzervativní (akademici, nevládky), na straně horolezců pak rozpor mezi klasiky, modernistry, boulderisty, ferratisty a dalšími včetně boje o podíl na společném hřišti a jeho spotřebovávání. Jiří Hušek dále zmínil některé změny od posledního setkání před 8 lety (AOPK je nyní správním úřadem pro celý subjekt, výjimky nahrazuje Opatření obecné povahy, rozvoj informačních technologií - databáze skal zvyšují potenciál pro exploataci lezeckých oblastí, na druhou stranu cenné prostředí pro výměnu informací.

Poslechněte si celou přednášku zde, prezentace k přednášce je zde.

ČHS - systém údržby skal

Božena Valentová, generální sekretář ČHS

Právní úprava ochrany přírody ve vztahu k horolezectví

Barbora Landová, KRNAP

Barbora Landová, foto: Petr Jandík

 

Přednáška nejprve přinesla definici ochrany přírody a horolezectví podle Wikipedie, poté přehled předmětů ochrany její způsoby. Zákonné zákazy jsou relativní, lze je překonat individuální výjimkou, nebo vyhrazenín míst. Orgány ochrany přírody jsou Správa NP, AOPK ČR, újezdní úřad a MŽP. "Parková" novela zákona 114/1992 mění název "horolezectví" na "horolezecké sporty" Ostatní změny se horolezců netýkají. Strategií Sprány KRNAP je cílená nabídka (skialpové trasy, ledopád), která vyhovuje prioritě zájmů OP - tetřívek, klidová území) a vyhrazení horolezeckých terénů v okrajových částech parku. Ke strategii patří důsledné potírání nedovolených aktivit. 

Na závěr vystoupení proběhla diskuze, kde padly dotazy na rozdíl pojetí ochrany přírod\y na polské a české straně Krkonoš. Z Polska je umožněno lezení ve Sněžných jamách na základě nahlašování, za které se platí. Vyzvednout se dá ale až od 9 hodin ráno, což už je pozdě. Většina lidí leze ve Sněžných jamách ilegálně.

Definice horolezectví - co je z hlediska OP horolezectví? MŽP vydalo Slovníček pojmů, kde jakási definice horolezectví je, ale není právně závazná. Jedná se o zařazení slacklajnérství, které počítají orgány OP k horolezectví, zatímco ČHS se ke slaclajnám a ferratám nezná a nechce je zastřešovat. 

Horolezectví - zahraniční zkušenosti

Božena Valentová, generální sekretář ČHS

Jako jeden z výsledků projektu Erasmus+ - Climbing for everybody byly konzultace zúčastněných horolezeckých svazů v otázkách podmínek provozování horolezectví v jednotlivých zemích. Podmínky ovlivňuje právní systém ochrany přírody, širší právní rámec, například správní řád, vlastníci pozemků, tradice, pravidla horolezectví. Pracovní skupina projektu CfE zpracovala informace z Chorvatska, Itálie, Maďarska, Slovenska, Slovinska a částečně Rakouska, Francie a dalších zemí.

V Itálii je 20 NP s významem pro horolectví. Volonačasové aktivity jsou tam bez omezení, od února do června jsou dočasné uzavírky skal (sokol). Ochrana flóry a fauny je lokální. Některé skály jsou zavřené kvůli vlastníkům, problém jsou přeplněné oblasti a problémy s parkováním. Podobné to je v Rakousku a Francii.

Chorvatsko má oblasti pro sportovní lezení i hory. Je tam 9 kategorií chráněných území, přičemz zákaz lezení je jen v nejvyšším stuopni "strict reserve". Všechny významné lezecké obvlasti jsou otevřené. Tvorba nových oblastí a cest v chráněných územích se musí předem peojednat s orgánem veřejné správy. Problém jsou přeplněné oblasti a nelegální vytváření cest cizinci. Slovinsko má jen tři kategorie chráněných území. Všechny významné lezecké oblasti jsou otevřené, problémy jsou s vlastníkjy pozemků a s parkováním, v NP Triglav lze čekat omezení v klidových zónách. v Maďarsku jsou oblasti pro sportovní lezení. Jsou zde 4 kategorie chráněných území, horolkezectví je podmíněno vy'dáním povolení, které vydácá regionální orgán zpravidla na 2 roky. Podmínky jsou velmi diferencované. Populární oblasti jsou přeplněné, problémy s parkováním.

Slovensko, foto: Petr Jandík

Slovensko má 5 kategoriíí ZCHÚ, horolezectví je zákonem zakázáno v úrovních 3 až 5, je možné na základě výjimek.- Za podání žádosti se platí 100 EUR a James, který o výjimky žádá to finančně zatěžuje. Výjimky se vydávají na krátké období, některé platí jen pro členy James nebo organizované horolezce. Podmínky jsou velmio diferencované, tykají se i turistiky a skialpinismu. Řada významných oblastí je zavřená - Belianské Tatry, Vrátna dolina, Sološnice, Vršatec, Súlov. Očekává se novela Návštěvního řádu TANAP.

Celkově je ochrava přírody významný, ale ne jediný faktor ovlivňující horolezectví. Další jsou vlastníci pozemků. Při vytváření nových oblastí mívají úlohu municipality a regiony. Tradiční alpské země jsou liberálnější, země bez horolezeckých tradic mají výraznější omezování. Společným problémem je přeplněnost oblastí nejen horolezci a doprovodné problémy, jako parkování.

Záznam přednášky si poslechněte zde, prezentace k přednášce je zde. 

NPČŠ - horolezectví a hnízdící ptáci.

Václav Sojka, NPČŠ.

Epickou přednášku Václava Sojky je nejlepší si poslechnout (50 minut) a prohlížet si k tomu jeho fotky. Oboje je ke stažení.

Základní body:  Václav Sojka byl původně vášnivý horolezec, do NPČŠ byl přijat jako strážce proto, že tam je přes tisíc věží a potřebovali někoho aby na ně byl schopný vylézt.

V minulosti kvůli DDT vyhynuli sokoli. Holub 3 roky zobe zrní s DDT. Pak ho sebere sokol a během toho oběda do sebe dostane dávku, kterou ten holub do sebe dostával tři roky. Když máme otrávené prostředí, poznáme to nejprve na špičkových predátorech. Sokoli měli následkem toho vajíčka s oslabenými skořápkami a při hnízdění je rozmačkali. Následkem toho v 70 letech sokoli z labských pískovců a ze střední Evropy zmizeli.

Sasíci ještě za komunistů vymysleli program vrátit sokoly do Labských pískovců. Kupovali mláďata sokola na černém trhu a vypouštěli je do přírody. Měli peníze na sedm kousků ročně, z nich přežil někdy jeden, někdy žádný. Postupně se stav sokolů začal zvětšovat. V celém českosaském Švýcarsku nyní hnízdí kolem 30 párů sokolů na české i německé straně.

Sojka a sokol, foto: Petr Jandík

Sokol vidí letícího holuba na 10 kilometrů. Každého člověka vidí drřív, než on jeho, byť i je ten člověk s dalekohledem. Václavu Sojkovi se podařilo obelstít sokola, aby ho mohl fotografovat, jen velmi výjimečně, pomocí všelijakých zástěn.

Sameček sokola je o třetinu menší a musí poslouchat. Samička uloví holuba, sameček tak leda špačka.

V dnešní době Labské pískovce včetně německé části produkují ročně 50 mláďat. 

Obrázky k přednášce jsou zde. Záznam přednášky je zde.

Pískovcové oblasti z pohledu ochrany přírody a horolezců
Labské pískovce.

Jana Holešinská, NP České Švýcarsko; Jan Pleticha, OVK Labské pískovce.

V roce 2000 byl vydán Návštěvní řád, vznikla Rada NP, jejímž stálým členem je i zástupce ČHS. Horolezectví se v NP věnuje částečně jen jeden pracovním, je to okrajová záležitost. Prvovýstupy se povolují neformálně. V roce 2009 nastupuje do funkce předsedy OVK Labské pískovce Jeník Pleticha. Jsou nastavena pevná pravidla pro prvovýstupy, jsoiu pravidelná pracovní setkání, spolupracuje se při ochraně hnízdišť. V roce 2018 je uzavřena dohoda o spolupráci mezi ČHS a Správou N.P.

Možnost lezení v NP upravuje Návštěvní řád odkazující na pískovcová pravidla z 1.7.1998. Zákon zakazuje zasahovat do samovolného vývoje skalních útvarů z jiného důvodu, než je bezprostřední ohrožení života nebo majetku. Pro tvorbu prvovýstupu je nutné povolit výkomku, to se od roku 2011 děje ve správním řízení. ČHS podává žádosti shromážděné OVK 2x ročně. Správa NP ověří situaci v terénu a vydá rozhodnutí. Zatím byla většina navrhovaných prvovýstupů povolena.

Schvalování prvovýstupů v NPČŠ, foto: Petr Jandík

V CHKO Labské pískovce je horolezectví omezeno jen v NPR Kaňon Labe a v PP Tiské stěny. Od 1.6.2017 je oblast v působnost Spávy NP české Švýcarsko. Kvůli této změně došlo k výraznému zvětšení části se sezónním omezením, dále jsou postupně uzavárány ojekty pro prvovýstupy. Jsoiu tři kategorie objektů. 1. prvovýstupy zakázány, 2. prvovýstupy bez omezení (hlášení zpětně) a 3. prvovýstup je třeba předem ohlásit. Které objekty mají zákaz a které jsou po předchozím ohlášení je napsáno v databázi skal ČHS. ČHS spolupracuje při ochraně hnízdišť, při informování německých horolezců a při uzavirání hnízišť.

Po dohodě s ČHS dochází k rušení nepovolených cest, hlavně je tu příklad jenodho německého lezce, který opakovaně dělá prvovýstupy bez povolení. Jeník Pleticha prezentova případ, kdy byly do takových cest osazeny kruhy předtím vytlučené púři výměnách v Německu, aby to vypadalo, jako že jsou to cesty z doby před omezováním prvovýstupů.

 Höferovy "recyklované" kruhy, foto: Petr Jandík

Prezentace k přednášce je zde.

Broumovsko

Ing. Hana Heinzelová, CHKO Broumovsko.

Hana Heinzelová, Broumovsko, foto: Petr Jandík

Ve Vyhlášce o zřízení CHKO bylo horolezectvá jako zakázaná činnost na celém území. Činnost však lze zakazovat pouze zákonem, takže do roku 2015 nebyl zákaz vymahatelný. Po novele z roku 2015 je horolezectví vázané na souhlas ochrany přírody. Horolezectví je povolené na ploše 400 hektarů nejcennějších částech CHKO. Viz první mapka v prezentaci, modré plochy. Druhá mapka ukazuje stupně ochrany. Čím tmavší hnědá, tím přísnější stupeň ochrany. Lezecké terény jsou v prvním nebo druhém nejpřísnějším stupni ochrany. Na třetí mapce jsou maloplošná chráněná území a do nich promítnuté povolené lezecké terény. Adršpašsko-teplické skály, Polické stěny, Broumovské stěny, Křížák.

Čtvrtá mapka ukazuje vztah povolených lezeckých oblastí k evropsky významným lokalitám (fialové plochy - Natura 2000), krome Ostaše a Křižáku je všechno v těchto lokalitách. Pátá mapka je ptačí oblast pro sokola výra, žádné lezecké území není mimo ptačí oblast. Úspěšnost sokolíého hnízdění je malá, Letos ze sedmi známých hnízd vyla úspěšná dvě, vloni z pěti také dvě.

Správa je poměrně konzervativní co do plůošného rozsahu vyhrazených území pro horolezectví protože potřebuje mít také něškde klidová území. Enormní turistický ruch (300 000 platících návštěvníků) se odehrává na 10% území. S horolezeckou čiností souvisí řada negativních věcí.

Hana Heinzelová, Broumovsko, foto: Petr Jandík

Eroze a sešlap ohrožuje Naturově chráněnou keříčkovou vegetaci. Je velmi zranitelná, vadí každý jednotlivý průchod. Stačí několik desítek průchodů a je tam čistý písek. Horolezzecký svaz se sice nehlásí ke slacklajnistům, ale je to jedno z dalších aktivit, která exploatuje chráněné území a často se k instalaci lajny používají horoelzecké techniky. Aktuální fotka požáru, který založili slacklajnisté.

Hana Heinzelová, Broumovsko, foto: Petr Jandík

Horolezcům vadi zastíněné skály a zelený sliz na skalách, ten je ale také předmětem ochrany. (Obrázek vyvaleného stromu).

Nápisy na skalách (nápis na Milencích), vyryté nápisy u turistických okruhů - správci se je snaží zamaskovat, aby neinspirovaly další rytce. (obrázem Milenci s umytým nápisem, detail)

K bouldeingu se ČHS částečně hlásí. Mapka území Bor. Do roku 2015 se neřešilo horoezectví v jakékoliv formě mimo maloplošných ZCHÚ. Od roku 2015 se změnila legislativa. Vydali Opatření obecné povahy k povolení boulderingu, ale odvolaly se vodárny (modré šrafované plochy mají zákaz vstupu kvůli ochraně vod). Řízení se vede znovu. Kvůli stanovisku vodoprávního úřadu se řízení musí přerušit až do nového vyhrazení. Není tak jednoduchá horolezcům to opatření vydat. Něco podobného bude na Ostaši. Tam je to masovka, lezců je čím dál tím víc a působá víc negativně na keříčkovou vegetaci, protože tam kempují. Když na jednotlivou skálu kde nic nehnízdí a není třeba ji zbavovat vegetace vyleze klasickou metodou jeden-dva lezci a jdou pryč nevadí. Pokud ale tatínkové lezou a dole jsou maminky s kočárky a batolí se tam děti, chodí se na toalety, sešlapává se vegetace. 

CHKO neomezuje lezce, ale prolamuje všeobecný zákaz ze zákona. Respektuje, že je horolezecká činnost v této oblasti tradiční, ale předměty ochrany jsou tak cenné, že se musí ve stanoviscích reflektovat. Čím je větší tlak na využívání skalních oblastí pro všechny outdoorové aktivity, tím víc omezení pro ty jednotlivé nastává. 

Tatuš namítá: na Broumovsku je zakázáno přes 1000 vylezených pískovcových lezeckých obkektů, to je v porovnání s jíými oblastzni několikanásobné.  a míst, kde se dá lézt do 1. května je zanedbatelně, jen Ostaš a tři čtvrtiny Křizáku. Henzelová namítá, že zapomněl Bor, Kočičí skály.  Tatuš namítá že to není na lezení s lanem. Heinzelová ale nerozlišeuje jednotlivé kategorie lezecké činnosti. 

Kolega: Problém je, že počítate ty objekty. My se můžeme chytit jen plochy. Tauš: Adršpach: Od 1. 5, jsoiu povoleny jen 4 obvody z 16, Teplice 3 obvody z 15. V zakázaných oblastech je 82% bvylezených objektů. V Labáku jsou po 1. červnu zakázané pouze dva objekty, to jsou úplně jiná čísla.

Heinzelová: My nemáme jen ty předměty ochrany, jako v Labáku - sokola, výra, čápa černého. Máme i vlka, občas se objeví rysi, je těch předmětů ochrany hodně. Jedním z hlavních přednětů ochrqany je ta "blbá" vegetace a to je vlastně to, co nejvíc překáží pri lezení. Kdaž jednáme s ČHS, jsou to jednán korektní, ale čelíma stále požadavkům jednotlivých lezeckých skupin prolamovat dohodnuté podmínky. 

Technická připomínka: Labák je dlouhá řada stěn, pak dlouho nic a druhá řada stěn, Když tam sokol zahnízdí, vidíme ho z dálky. Kdežto Broumovsko je daleko složitější a nepřehlednější krajina.

Prezendace k přednášce je zde

Český Ráj.

Petr Kořínek CHKO, Radek Maier, předseda OVK.

Petr Kořínek, CHKO Český Ráj, foto: Petr Jandík

Petr Kořínek založil svou prezentaci na  tom, co ho jako ochránce přírody napadne, když se řekne horolezectví. CHKO Český Ráj byla založena 1955 stejně jako Varšavská smlouva. Nemají tam zlé horolezce jako někde jinde, i když se to muselo delší dobu ladit. Na Prachoně nahlásil před pěti lety hnízdění sokola Ještěr. Vzali to jinou cestou. První hnízdiště utajili sami před sebou. Když si sokol zvykne na nějakou míru ruchu, berou to jeho potomci jako etalon. A tak postupně sokola otužovali, až jim za 4 roky zahnízdil u na Suškák u Břízkové, jedné z nejlezenějších cest.

Lezení je problém ale ještě větší problém je slaňování, když si někdo uváže lano za strom a slaňuje, obvyklá aktivita různých táborníků a firemních teambuildingů. Je to horolezecká technika, lezení bez povolení a nadělá větěí škodu.

Radek Meier, OVK Hruboskalsko, foto: Petr Jandík

Radek Meier: OVK má 9 členů, 15 správců a 1300 objektů a 6000 lezeckých cest. V uplynulých letech došlo k velkému přejištění novým lepeným materiálem. Hybnou silou je oddíl TJ český Ráj. Problémy jsou z enormního nárůstu návštěvníků. Ne všechny problémy, které se připisují horolezcům opra du padají na jejich vrub. Problém je parkování, poslední roky jezdí lezci bez zkušeností s hruboskalským pískovcem. Déle jsou problémy se saskými lezci. Osazující nevyhovující kotvy. Reagují na mail, ale setkání se vyhýbají. Jediná možnost jim znepříjemnit život tak, aby se přesunulio nějak jinam.

Devastace svahů není moc vina horolezců. Pod skály chodí turisti v domnění, ža tam je něco k vidění. Strážci by měli být víc vidět. Poznámka: Mohli by se horolezci stát dobrovolnými strážci. Poznámka: Největší zlo je kemp v sedmihorkách přímo na hranici CHKO, návštěvníci sešlapávají svahy.