Tak i letos vyrážíme z nádraží v Petrově u Prahy, všichni sborem za tím prvním ..... předsedou, vítání a dokumentování Alešem, který to má z Říčan kousek.
Než vypukne expedice, je třeba udělat prezenci. No, leckdo z jindy tradičních účastníků chybí. Alespoň zbude nahoře víc šampusu.
Na náročný výstup v téměř velehorském prostředí je třeba se řádně posilnit a zlikvidovat zbytky vánočního cukroví.
"Jestli nepřestanete, tak zavolám vyvaděčku!", říká v jedné hře Jiří Šlitr panu Balcarovi. My vyvaděčku volat nemusíme, Verča se ujímá úlohy první kolchozvoditělky sama a dobrovolně.
Obtěžkán batohem se šampusem zabaleným do péřovky, aby nezteplal (no, to je blbost v tý zimě) nebo aby se nerozbil, vyrážím do křoví, kterému se oproti jiným letům dařilo. Výlez do hlíny a šípků se zdařil.
a tak na Vtoroj kolchozvoditěl pokračuju pravou údolkou.
Vrchol je dobyt, zakládáme předmostí.
A už je tu tretij kolchozvoditěl Zdeněk, který útočí zezadu.
Ty brďo, dokonce na chviličku vysvitlo sluníčko a osvítilo naše sluníčko Verču.
Postupně dolézající kolchozníci se usazují
Tom s lehce krhavým pohledem zahřívá ruce. Já už mám zahřáto, rukavice potěší.
Marie láskyplně objímá hranu Jehly
Tak zase vzpomeneme na ty méně šťastné. Osud Jogína Satrapy bych nikomu nepřál. Když už bych měl natáhnout bačkory, nerad bych, aby to bylo v silu s nějakým prašným sajrajtem.
To Bosch byl alespoň v horách. A přibyla další cedulka.Tomáš Nosek.
Předsedovic si to pečetí veřejným polibkem.
A zatím dole neni až taková havaj. Rukavičky, ale stejně jsou prstíky zmrzlý.
Vrcholový přípitek a fotka s přáním všem lezcům, ať se jim daří a nenechají se rozházet nepřízní počasí, ani podmínek.
Tady je připomínka toho, že Pikovická jehla je vlastně umělý útvar, vzniklý vystřílením koridoru pro železniční trať.
Po úspěšném sestupu Martina obdarovává účestníky opečenou klobáskou.
a Tomáš bouchnul už druhou flašku bublinek. Tahle je z Proseka, je na tom napsaný Prosecco.
Tak to je letos všechno a snad se příští rok sejdem a nikdo nebude chybět.