POVL počtvrté

Autor: Petr Jandík <redakce (zavináč) horyinfo.cz>, Zdroj: Petr Jandík, Vydáno dne: 25. 09. 2019

---

---

Od lezců pro lezce

Již čtvrtý ročník kacanovského festivalu POVL se odehrál v pátek a sobotu 20. a 21. září. Auta a stany návštěvníků přijala pohostinně louka poblíž, přednášky a hudba probíhaly v místním sále s pohostinstvím. Kdo nechtěl poslouchat přednášky a raději šel lézt, měl k dispozici celé Hruboskalsko.

Program zahájil Petr Čermák, známý pod přezdívkou Bobuláč, jeden z lezců nejužší české špičky v osmdesátých letech minulého století. Byl skvělý na písku i ve středních horách a je s ním sranda. Patří ke generaci, jejíž horolezecký rozlet byl omezený komunistickým režimem. U vínka v hospodě i u ohníčku se s ním člověk nenudí. Publikum se nenudilo ani na jeho přednášce, kde nemohl chybět legendární zájezd do USA, zorganizovaný tehdy top oddílem Přírodní vědy Praha vedeným Petrem Bigem Brzákem. Dneska, když stačí si koupit letenku, si člověk neuvědomí, jaká vzácnost byla, když pár vybraných reprezentantů mohlo vyjet na několik měsíců do USA a tam se pokoušet přelézt tamní vyhlášené cesty.

 

 

Dvě hvězdy pátečního večera: Háček a Bobuláč. Bobuláč po, Háček před přednáškou. 

 

 Celou tu věc měli na triku jako vždy Vorel a Honza Šimánek. 

 

Zdeněk Háček Hák po zahřívacím kole u nálevního pultu dal parádní punkovou přednášku o neméně punkovém výstupu s Márou Holečkem na Chamlang. 

 

Z významných bodů bych bez nároku na přesnost ocitoval:

• Mára utratil všechny peníze v hospodě.  

 

• Když si od Slovinců nevezmete zbylé jídlo v BC co vám nabízejí zadarmo, musíte si ho pak kupovat dole v krámě za prachy

• Messner udělal mezinárodní expedici, kam pozval všechny kromě Kukuczky. Expedice J stěnu nevylezla a vylezl ji potom Kukuczka se svou expedicí, jenže potom seshora spadnul.

 

• Český horolezec není lepší, než slovinský, ale je vychcaný, najde si cestičku.
• Impossible znamená, že to půjde

 

 

Jak to Háček přesně říkal si poslechněte tady.

Páteční večer zakončily hudební produkce. Makuli jsem slyšel jen zdálky u piva na zahrádce. Martin Mrázek a Didgeridoo jam byl značně avantgardní, ale i na to tam někdo tancoval.  

 

Večer zakončily Ovčie Kiahne, kapela hrající jednoduchou, přímočarou a přesně zahranou muziku postavenou na výkonu zpěváka, skákajícího a běhajícího po pódiu skoro jak penzista Jagger.  

 

Publikum se rozvášnilo, chlapci svlíkli trika a děvčata se vozila na ručním dopravníku od pódia dob půlky sálu. Žádná z toho nespadla a dobře to dopadlo.

 

Sobota

Sobota byla ráno ve znamení jógy a pro mnohé znamenalo krásné počasí dilema, jestli jít lézt, nebo koukat na přednášky. 
Na Ivoše Wondráčka, známého to vrchlabského matadora a zakladatele akce Český pískomil, přišel leckdo od snídaně lehce zpožděn, ale i tak měl Ivo návštěvu slušnou.

 

 

 Iwo vyleze na co se dá. Tady na podstavci chyběla socha.

 

 

 

Přestávka, pokec, pivo. 

 

Dortíček, kafíčko a lano

 

Štefan Pišta Berežný a Pavel Ščevlík se vrátili do hluboké totality. V době, kdy se měly konat za dva roky olympijské hry v Koreji a měly se na nich podílet i Severní Korea, jela do severní Koreje oficiální delegace složená kdoví proč z horolezců, přesněji horolezců a horolezeckých bafuňářů. Kromě recepcí a oficialit si 24 hodiny denně vojáky hlídaní horolezci také mohli dopřát několik prvovýstupů v žulových Diamantových horách.

 

 

 

 

 

 

 

Dalibor Motl provedl poněkud prořídlejší publikum málo známými nepískovcovými skalami v údolí Kamenice a Jizery a zpropagoval v poslední době se více rozvíjející Kozinec, ke kterému vyšel vloni průvodce. 

 

Dorazila hlavní hvězda večera 

 

Peeto Kučera mluvil o lezení v Kanadě a Paďas a spol o písku a Lofotech.

 

Společnou spíš besedu, než přednášku, měli ředitel regionálního pracoviště AOPK v Liberci Jirka Hušek a Božena Valentová, generální sekretářka ČHS. Po krátké prezentaci co do vztahů horolezců a ochrany přírody a vysvětlení přínosů smlouvy ČHS a AOPK došlo na dotazy z publika, kde se probíraly možnosti v oblasti dohledu, porovnával se vliv turistů v Adršpachu s vlivem horolezců. Ochrana přírody může vymáhat pravidla jen namátkově. 

 

 

 

 

 

Diskutoval se problém Ádru, kde je spousta na turistiku nabalených zájmů. Ekonomika místních obcí je závislá na turismu a proti omezení bojují. Bez omezení počtu turistů to du budoucna stejně nepůjde. Proti zájmům horolezců bojuje Východočeská ornitologická společnost. Jestli vás to zajímá, poslechněte si celou přednášku.

 

Ze zcela jiného světa oproti předchozí přednášce bylo vystoupení Tomáše Sobotky, který chrlí prvovýstupy v ranku devítek a desítek v Labáku i Adršpachu a má přitom svůj vlastní svět pravidel, která se rozhodl dobrovolně dodržovat a která vášnivě obhajuje, zatímco jiná pravidla, která do jeho systému nepatří, ho netrápí. 

 

Co považuje za nepřekročitelné pravidlo, je dělání cest odspodu, zatímco nevzít si maglajz by ho mohlo přimět pouze přání spolulezce, který leze bez něj a kterému by to vadilo. Co je v dané lokalitě napsané v povolení lezení nebere v úvahu, ostatně jako mnoho dalších výkonných lezců. 

 

Jeho snem je mít cestu s každým z našich špičkových lezců, což se mu už v mnoha případech splnilo. Nejvíc leze s Ondrou Benešem, má cesty s Pavlem Bechyněm, Pavlem Henkem a řadou dalších. 

 

Tradiční lezení v Itálii propagoval zahraniční host, Matteo Pasquetto, který má i přes své mládí už pěkné zářezy i v Yosemitech a Patagonii.  

 

Finále sobotního večera obstarala Alena Čepelková, jejíž přednášky patří k nejpopulárnějším. Aby se neopakovala, stále je trochu obměňuje, i když některé stěžejní momenty pochopitelně nechybí.   

 

 

 

 

 

Tentokrát se kombinovala přednáška s rozhovorem, kdy ze moderátor Mouchič poptával na různé věci, které se vypráví po hospodách a tak jsme s třeba dozvěděli, jako to tehdy bylo, že se stala paní Čepelkovou, a za co a proč od ní dostal po pár letech Franta mačkou do ksichtu, když ještě s Honzou Polákem lezl na Petrogradce.

Více o Aleně Čepelkové zde, více od Aleny Čepelkové zde. Přijela se podívat i vzácná návštěva z Brna.

 

Sobotní program se o hodinu zpozdil, a musel jsem už vypadnout, tak jen kontumačně poreferuju, že měl vystoupit Viktor Pařízek se svými písněmi z Antigravitačního zpěvníku a pak kapely Přehmat a Znouzectnost a nakonec DJ na doražení.

 

 

  

 

POVL je asi jediný festival, kde můžete na jevišti i v hledišti potkat třeba Špeka, Pepise Koudelku, Bobuláče, Pištu, Háčka a další lezce a tvůrce cest a poklábosit s nima. Letošní POVL se vydařil a můžete se těšit na další, který bude

25. 9. – 27. 9. 2020.