Hra o trůny Himaláje

Autoři knihy, Darius Kortko a Marcin Pietraszewski, odvedli vskutku mravenčí práci, když se zanořili do Kukuczkových deníků, dopisů a dalšího množství archivních materiálů. Pomocí úryvků z deníků jsou nám tak často schopni zprostředkovat veškeré dění z první ruky, včetně Jerzyho pocitů a poměrně niterných postřehů z expedic, ale i z osobního života. Text doprovází také velké množství kvalitních fotografií z Jurkova rodinného archivu.

Nelze si nevšimnout, že jak se Jurek posouvá v horolezeckém žebříčku výše, ubývá v knize času věnovaného rodině. Sem tam se jaksi mimochodem dočteme o nějakém porodu, který se zrovna trefil mezi expedice. Ke konci knihy dostane příležitost promluvit Jerzyho žena Celina. Na celé čtyři stránky. Vzniká tak dojem, že točení rodinohodin nebylo Jurkovo nejsilnější stránkou.

Kam se hrabe Hra o trůny, Kukuczkův život přímo oplývá mrtvými kamarády. V podstatě co výprava, to mrtvola. Toto téma nakonec vyzní jako leitmotiv celého životopisu. Ale Jerzy jede dál, další expedice, motivovaná ambicemi, sportovním výkonem, dobrodružstvím, radostí z pohybu, ale i rivalitou mezi ním a Messnerem. V rozhovoru k tomu pouze řekne: “možná po těch letech lezení a setkávání se smrtí u mě došlo k otupení nebo jakémusi znecitlivění. Člověk za to všechno přece nějak platí.”