Leonidio

Autor: Petr Jandík <redakce (zavináč) horyinfo.cz>, Zdroj: Petr Jandík, Vydáno dne: 17. 04. 2020

---

---

Pohádka z červeného vápence

Hornatý poloostrov Peloponés, spojený s pevninou jen úzkou Korintskou šíjí, má v sobě znatelný potenciál pro sportovní i vícedélkové lezení. Hlavním centrem je okolí města Leonidio a sekunduje mu nedaleké Kyparissi.

 

 

Leonidio je malebné městečko na mořském pobřeží poloostrova Peloponésu, nějakých 230 km od aténského letiště. Rozkládá se podél vyschlého řečiště v mohutném údolí, jehož stěny jsou součástí tamního lezeckého ráje, který se v posledních letech dynamicky rozvíjí a pomaličku dohání již profláklý Kalymnos.

 

Z Atén přijedete večer. Úzké uličky za tmy prověří schopnosti řidiče i navigátora. Ráno vykouknete z apartmánu a rovnou vidíte před sebou tu červenou nádheru dvěstěmetrových stěn sektoru Kokkinovrachos, nad kterými vlaje obrovská řecká vlajka. Skoro ani nesnídáte, aby už jste vzali do rukou to úžasné načervenalé vápno. Hledáte průchod úzkými uličkami do strmého kopce, když je klika najdete napoprvé i průchod zahradami na traverzovou prašnou cestu nad městem a tam už vás dřevěné šipky posílají do kýžených sektorů a do půl hodiny už lezete, a lezete a lezete…..
Sportovky i vícedélky, od pětek po osmičky. Všechno nádherný, (zatím) neolezený vápenec, velmi bezpečně vynýtovaný, jak je příkaz dnešní doby.
Když už se úplně zničíte a padá tma, čeká na vás spousta hospůdek a kaváren a večerní život. Pak do pelechu a ráno znova a furt se toho nemůžete nabažit.

 

Historie
Počátky lezení v Leonidiu se datují do roku 1987, kdy průkopníci M. Malkakou, L. Gianakoulis, Dimitris Sotirakis, Aris Theodoropoulos, D. Kapagioannis a další, udělali několik tradičních vícedélek v oblasti Kokkinovrachos. Topa těchto cest byla uveřejněna v časopise Korfes. V dnešní době se z nich leze už jen The pillar of Fire. Pak se dvacet let nedělo nic až v roce 2008 vynýtovali Atéňané S. Konstantakopoulos, S. Kouthouris a G. Koutsoukis několik těžkých sportovek v sektoru Elona. Výrazný rozvoj vrtání nových cest začal od roku 2013, kdy se na nýtování vrhlo několik skupin současně, včetně Adama Pražáka a jeho přátel, po kterých zůstal sektor Adršpach Wall. Do září 2018, kdy vyšel poslední průvodce, bylo v Leonidiu a okolí navrtáno kolem 1500 cest. 
První skupina objevitelů měla materiál i práci placenou z grantů Evropské unie. Athenian Mountain Club - přes 350 cest. Bratři Claude a Yves Rémy ze Švýcarska, Aris Theodoropoulos, Yiannis Torelli, Claude Idoux, Angela Eiter a Bernie Ruech, Ianis Metaxotos, Dimitris Titopoulos, Giorgos Kopalides - přes 160 cest.
Další skupina byla financovaná městem nebo sponzory. Materiál a vrtačky měli placené, udělali přes 500 cest. Opět Claude a Yves Rémy s pomocníky, Christoph Simeon, Angela Eiter & Bernie Ruech, Yanis Torelli.
Přes 400 cest udělali místní, nebo dlouhodobí návštěvníci. Materiál si platili sami s pomocí dotací z prodeje prvního lezeckého průvodce.
Přes 300 cest udělali různí nezávislí lezci na dovolené, většinou zahraniční. Materiál a nářadí si platili sami s pomocí od družstva Panjika z prodeje průvodce.

 

 

Sektory
Sektorů popsaných v průvodci z roku 2018 je sedmdesát, osm jich obsahuje i vícedélky.
Přímo nad městem jsou v červené dvěstěmetrové stěně v pěším dosahu oblasti Kokkinovrachos Main, Kokkinovrachos Hospital, a ještě pěšky dostupné, ale o kousek dál Olympos, Blasphemia a spíše ve stínu ležící Jupiter, Mars, Phobos a další. K ostatním je třeba popojet. Za týden a kousek jsme jich navštívili jen malou část.

Kokkinovrachos Main
Sem vyrazíte asi nejdřív. Je to nejblíž a lezení je tady fakt hodně. V sektorech Orama, Rocspot, Douvari a Petalo najdete 109 sportovních cest o délkách kolem 30 až 40 metrů. Dost cest má lehčí základní část a těžší přídavek nad ní, takže můžete třeba lézt 25 m 6a+, nebo 37 m 6c, když to spojíte. Pokud nepotřebujete každý den jiný výhled a lezete kolem 6a - 6b, můžete tu vydržet celý týden jen na sportovkách. Cesty jsou na sluníčku, jen na nástupech je křoví, kde se dá schovat do stínu.

 

 

 

 

 

 

Když máte výkonnost na 6b+ až 7c, máte tu navíc výběr z dvaceti vícedélek o pěti až osmi délkách. Je tu nejlehčí a často lezená šestidélka Mignonette 5c.  

 

 

 

 

Kokkinovrachos Hospital
Sektor nad nemocnicí, vpravo od Main. 33 sportovek a 6 vícedélek. Sportovní sektory tu jsou Hospital a Red Rock s nádhernou tmavočervenou skálou.  

 

 

 

Atrakcí sektoru jsou vícedélky. Pro toho, kdo zvládá bez problémů 6b je naprosto suprová osmidélková Aghios Lemmy a pěkná byla taky 6délková We Salute You, 6a. Jsou tu i těžší. 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Když vám ta mlutipička jde dost od ruky, není nad to cestou do bydlení zasednout na kafe do některé z místních kafíren, třeba hned na náměstí, podívat se zespoda na to, co jste vylezli a u skvostného kapučína přivést do orgasmu některou z místních přítulných koček.

 

 

 

Twin Caves
Menší sektor s krátkým přístupem 10 minut od parkoviště, 60 výškových metrů. Je tu 48 cest. Vlevo a na pilíři jsou položené a technické, v jeskyních jsou převislé cesty po nateklých hadech do obtížnosti 8c. Sektor je zajímavý také tím, že se v něm můžete zastavit cestou z některé vícedélky na Kokkinovrachos, když ji vylezete rychle, máte čas a sestupujete po silnici. Nenechte se zblbnout průvodcem, který píše sestup za půl hodiny. To je kravina. Je dobré tam ulovit někoho s autem, kdo by vás svezl dolů a ušetřil vám nejméně jedenapůlhodinovou štrapáci serpentinami do Leonidia.

 

 

 

Panagiá
Sektory nad silnicí vedoucí kolem pobřeží. Přístup je 25 minut, převýšení 252 m, celkem 53 cest v sektorech Cave of Panagia nahoře a Mad Wall níže vpravo. Spodní části cest v Cave od Panagia jsou položené, kolem 25 až 30 metrů. V levé části jeskyně jsou stěny kolmější. Nad spodní částí se táhne velká police, nad ní jsou převislé stěny s krápníky. Nad spodní část vedou ještě tři vícedélky. Cesty jsou tu pojmenované podle slavných horolezců a tak jsem si s rozkoší vylezl krásnou cestu Don Whillans pojmenovanou po vynálezci mého prvního sedáku. V několika cestách levé části jsou odšroubované plakety, zřejmě kvůli nestabilnímu bloku. I tak tam zbývá cest dost. Kisakas se skoro kolmými stěnami s drobnou ostrou rejží na chytání nás potrápila, ale pěkná.

 

 

 

 Mad Wall je lehce položená stěna o výšce 20 až 30 metrů s krásným výhledem na moře v obtížnostech od 4 do 6b, hlavně 5c až 6a.

 

Skiadhiániko
Sektor 11 km od Leonidia, 20 minut chůze, převýšení 130 m. Celkem 57 cest. V levé části mírně položené plotny, v pravé kolmé a lehce převislé stěny často s krápníkovými hady, ve střední části kratší převislé těžké. 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Cestou se jede kolem tohoto malebného kláštera. 

 

 

Bella Vista
Nový sektor vytvořený v roce 2017, 20 min pochodu a 70 m převýšení. Cestou pod ním potkáte neuvěřitelné mužíky, u kterých nechápete jak mohou držet pohromadě, dokud nepřijdete blíž a nezjistíte, že jsou slepené. Je tu 31 cest od 5 do 7b, jedna hezčí než druhá, ostatně jako všude tady kolem. Jak název sektoru říká, je tu pěkná vyhlídka do údolí. 

 

 

 

 

 

 

 

Informace 

 

Doprava: Z Aténského letiště vypůjčeným autem do Leonidia 230 km, doba jízdy 4 hodiny. Poplatky na dálnici 9,2 Eur za jednu cestu. Z Atén se dá jet taky autobusem X93 za 6 EUR do autobusové nádraží Kifisos, v roce 2018 stál bus 39 EUR zpáteční lístek.

Ubytování: apartmány přes Airbnb, kemp, spousta možností, nejlíp najít na internetu. My jsme bydleli v Rentoulis House v osmi lidech a bylo to fajn. Paní nám i nosila pomeranče. Vyšlo to na 10 EUR na osobu a noc. E-mail: matinacheiari@gmail.com.

Průvodce: 

Leonidio & Kyparissi climbing guidebook, kolektiv, 2. vydání 2018, Pánjika cooperative, ke koupi na místě. 360 stran.

Greece sport climbing the best of, Aris Theodoropoulos, 2. vydání 2017, Terrain. Výběr z celého Řecka, obsahuje většinu toho, co je v Leonidiu. Měkčí klasifikace u některých cest

Rest day: Romantické městečko Monemvasia na ostrůvku u pobřeží, cca 80 km od Leonidia. Romantické městečko, jehož branou auto neprojede a kde nákladní dopravu obstarávají osli a kolečka, je na skalnatém ostrůvku spojeném s Peloponésem jen mostem. Dolní město je živé, horní město jsou kromě jednoho kostela již jen ruiny.

 

 

 

 

Vhodá doba návštěvy: říjen až duben, jinak je moc horko a musíte do stinných sektorů