KOLEM skal očima manželky

Autor: Zuzana Háková <(at)>, Zdroj: Zuzana Háková, Vydáno dne: 25. 06. 2020

---

---

S miminem za Háčkem

Když Háčkovi zavřeli Nepál, vzal to statečně a liboval si, jak bude mít aspoň spoustu času udělat fasádu a lézt na Zbirohu. Po dvou měsících mu to ale nedalo a po testovací jízdě Českým rájem, kdy za 15hod ujel 120km na mém 20 let starém kole a vylezl sólo na 32 věží, přičemž půlku bos, protože ztratil lezečky, hledal větší výzvu. Jeho nápad, rozšířit tuto myšlenku na celou republiku, přidat rozhovory a natočit o tom dokument, se mi hned líbil. Co lepšího vymyslet, když se do velkých hor dostat nedá?

 

Háček si vybral jednotlivé oblasti, našel osobnosti na rozhovory a vše domluvil a naplánoval. Jen jsem byla lehce nervózní, že vůbec neřeší nic kolem kola. Ještě týden před startem to vypadalo, že sedne na moje staré kolo, které mu je navíc malé, vezme si moje cyklo kraťasy, mé nářadí, snad i helmu a vyrazí na 1400km dlouhou trať. Na poslední chvíli tedy sháním přes kamaráda cyklistu sponzora, který nám kolo půjčil a dal základní oblečení na kolo. Má snaha, aby si Háček vzal i kufry a tretry je však marná. 

 

Možnost jet jako doprovod jsem nejprve zavrhla, se sedmiměsíčním miminem bych byla spíš na obtíž. Navíc bude mít s sebou Honzu Šimánka, který se o něj postará! Jenže hned první den se to začíná barvit jinak. Háček mi volá, že se mu trochu při první etapě rozštelovala přehazovačka, takže přijíždím na natáčení s Pepisem (Josefem Koudelkou) naším autem, aby Háček stihl cyklo servis, než zavřou. Jsem ráda, stejně jsem se chtěla na ten Pepisův prváč na Zbirohu podívat a ještě raději, když mě pozve, abych si ho s nimi vylezla. Druhý den natáčení vynechávám, přijíždím na chalupu v Jizerkách a absolvuju nezapomenutelný večer s legendou všech legend Péťou Prachtelem, který v 82 letech a po litru vína udělá o půlnoci na futrech shyb s výmykem, vypráví jednu senzační historku za druhou a my jen koulíme užasle očima a skládáme se smíchy. Takto naladěna vyzvedávám doma cyklo helmu, kterou tu v mezičase zanechalo PPL. 

 

 

 

 

Moje fotka Háčka, jak odjíždí z domu na svou Tour jen se šátkem na hlavě, vyvolala bezpečnostní otázky u některých našich přátel. A našel se tak dobrý přítel, že na akci věnoval novou helmu i s brýlemi. Odjíždím proto za Háčkem do Dubských skal se zásilkou „všeho co se do odjezdu nestihlo“. Cesta na Zlého bratra vypadá opravdu zle, borci mají co dělat. Já se nahoru škrábu krásnou pětkou z náhorky a s úderem hromu cvakám odsedku do slaňáku. Dcerka mezitím naštěstí odváží spící mimino pod střechu s prvními kapkami lijáku. Vyrazili jsme na denní výlet, ale rozhodneme se jet s Háčkem další etapu, aspoň máme taky trochu dobrodružství. Rezervuju pro nás i Honzu s Káťou dvě chatky v kempu v Tisé, kupujeme plínky a kartáček na zuby v České Lípě a akorát stíháme rychlého Háčka při dojezdu do Tisé. Ještě že tak, posledních 10km jel v lijáku, Honza s jeho věcmi je v nedohlednu a já mám v autě aspoň suchou péřovku.

 

 

Z Tisé jedeme domů se sbalit a přesunout na Moravu. Já jen doufám, že se o Háčka dobří lidé mezitím postarají. Jede na 150%, každý den pořádná cyklo etapa, rozhovor, lezení, nemá čas regenerovat a odpočívat. S týmem se potkávám v Táboře. Háček cestou dostal rozum a obul tretry, které dostal od Pepči Nestlera na Bořni. Opět déšť, tentokrát takový, že do skal s prckem ani nejdu. Aspoň peru ponožky a vařím vajíčka na snídani. Háčka čeká přesun na Vysočinu. Půl cesty ho na kole doprovází Tráva, já vyrážím až na prckovo spaní a potkávám ho za Přibyslaví. To už má docela hlad a žízeň. Vybalím z auta občerstvovací stanici a Háček za 15min šlape dál. Já se učím jezdit v autě s miminem, které nespí….

Okolí Drátníku na Vysočině nás nadchlo. Nádherné chalupy rozeseté po loukách a hluboké lesy. A Radek Jaroš překvapil, když vybalil z krabice v kufru korunovační klenoty a hermelín a strčil si je do batohu!  Nic jsem si nevylezla, rozhovor neslyšela, musím se držet dál, protože mimino ruší obraz i zvuk :-) Aspoň si jdu zaběhat a opět organizuju ubytování pro všechny v místním penzionu.

 

 

 

 

Do Sloupu dorážím v předstihu před kameramanem i před Háčkem. Háček přijede záhy, kameraman ho opět nestihl. Měním se v převlékárnu a občerstvovací stanici. Už je tu i Stoupa, jde se na věc, ale já rozhovor opět neslyším, jdu kojit a uspávat. Háček vytuší můj hlad si něco vylízt a se slovy „tohle určitě nevylezeš“ jde ochotně drndat kočár. Já to naštěstí před zraky všech vylezu! Sice je to jak jezdit v merino ponožkách po naleštěných parketách, ale ruce chyty nacházejí a mě to moc baví. Jistí mě ochotně Stoupa, vím z dřívější zkušenosti, že největší borci se nepotřebují za každých okolností prsit…

Háček využívá časového náskoku k dalším kilometrům na kole. Jsme domluveni, že ho vyzvednu, až bude mít dost. Jenže dítě spí v kočárku, mně se ho nechce budit a nedospané vést autem a navíc si ještě můžu zalízt. Takže Háčka vyzvedávám s 40minutovým zpožděním a on mě hází do jednoho pytle k věčně opozdilému kameramanovi. 

 

 

 

 

 

Druhý den to napravuji, když se vracím z cíle, abych ho v závěru dlouhé etapy občerstvila, pak jedu posledních 10km kousek před ním a provedu ho Valašským Meziříčím. To mám za sebou zastávku v Bystřici pod Hostýnem. Málem jsem tam začala mluvit cizí řečí. Tak jsem si připadala divně a to jsem holka z Moravy! Pokusila jsem se postupně koupit ionťák v drogerii, Albertu a v lékárně. Marně, nakonec mi prodali tablety s názvem Vyprošťovák, že je to to samé. A v pekárně nebylo v sobotu v devět hodin ráno po chlebu ani památky, jen prázdné regály. Ještě se divili, že se divím.

Ovšem náš hostitel a místní legenda Vláďa Skýpala nám z pobytu na Valašsku udělal dovolenou. Půjčil nám svůj domeček u Bečvy a ještě se omlouval, že není dle jeho názoru dost nóbl (na nás dost nóbl byl). Večer se nesměle ptal, jestli může přijít na opékání, aby nás nerušil. Skvěle se s ním i jeho ženou povídalo, náš prcek se jim moc líbil. Vybral nám krásné skály s výhledem na Radhošť a zase se omlouval, že neleze dost dobře. Vzal nás do úžasné valašské koliby, kde se pro změnu omlouval, že tam nevaří moc dobře. I počasí mu vyšlo, kluci lezli za blížící se bouřky, která počkala i na rozhovor. Jen já zas nic neslyšela, zvolila jsem úprk k autu a sledovala blesky na obzoru. Kluci nasedli do auta s prvními kapkami prudkého lijáku.

 

 

 

 

 

 

Největší test na mě čekal při předposlední etapě, po příjezdu do Adršpachu. Háček tam byl dřív a volal mi, že nechal kolo u Dawa v Adršpachu, abych ho zavezla hned do Redpointu v nedalekých Teplicích, že mu tam něco skřípe a zlobí ho přehazovačka. Jela jsem s dětmi celý den z Brna, přijela v 16.35, naložila kolo a vyrazila směr Teplice. V 16:50 mě zastavila závora a čerstvě vyasfaltovaná silnice asi 2km od obchodu. Volám do obchodu, do kolika mají otevřeno a jestli se přes zavřený úsek dá nějak autem dostat. Paní se cuká, že potřebuje přesně v pět odejít a že tam rozhodně projet nejde. A že neví, jestli budou mít náhradní díly. Nemám čas na rozmyšlenou. Prosím paní, ať počká. Děti samotné v autě tak dlouho nechat nemůžu. Na kole s dětmi také jet nemůžu. Dávám prcka do nosítka a devítileté dceři s bolavým kolenem dávám na výběr, že buď bude čekat v autě, nebo poběží se mnou. Vybrala si běh. Po čerstvém asfaltu běžet nejde, takže běžíme v příkopu, já s prckem na břiše a kolem vedle mě. Sázím na to, že vědí, že běžíme a nezavřou nám před nosem. Dobíhám v 17:05, předávám kolo Tomáši Čadovi, kupuju si kofolu a jdu do parku si odpočinout a nakojit prcka. Vzápětí přichází Tomáš i s kolem a usmívá se, že byla jen rozštelovaná přehazovačka a že už to má spravené. Říkám si, že celá akce byla zbytečná, že to kluci mohli zkusit spravit sami… No nic. Cestou zpět objevuji možnou objížďku zavřeného úseku, ale zůstávám v klidu a vítězně vedu funkční kolo :-)

 

 

 

 

 

Poslední etapu v Prachově jsem vynechala. Háček dorazil domů druhý den dopoledne plný dojmů z prachovské historie, kterou načerpal během večera s Fugasem a Vítkem Lachmanem. Jeho první slova byla, že největší kopec je stejně k nám domů. V nohách měl za těch 17 dní 1400km, nastoupaných 30 000 výškových metrů. Objel 16 skalních oblastí a udělal 20 rozhovorů.