Čím dál doleva jsou stěny lepší až se vyloupne lezecká oblast Vinořské písky.
Informační tabule jako součást zastavení naučné stezky říká, že je tu celkem 7 cest od III do VIII pískovcové klasifikace.
Cesty jsou luxusně odjištěny certifikovanými lepenými nerezovými kruhy a opatřeny slaňáky.
Na vrcholu Hlavního pilíře je navíc starý slaňák a aby se na hranách skála už víc nedřela, jsou instalované hrazdičky. Výška stěn je do 6,5 metru. Výbavu doplňuje ohniště s lavičkami a abychom nezapomněli, že jsme stále ve velkoměstě, vyzdobil neznámý „umělec” skály sprejovým graffitti.
Informační tabule, na jejíž realizaci se podílel HO Satalice, ČHS, Praha a Městská část uvádí pravidla používání, a sice lezení je povolené jen na suché skále, minimálně 24 hodin po dešti, odneste si svoje odpady, nemalujte po skalách a požaduje lezení nahlásit správci na uvedený e-mail. To nevím, jak funguje v praxi, protože jsem na uvedený mail napsal nějaké dotazy a od soboty do dneška jsem žádnou odpověď nedostal. Jak už je uvedeno, nemá cenu sem jezdit, pokud není opravdu sucho a je to celkem pěkný výlet na kole. Dá se samozřejmě i dojet autem, nebo autobusem MHD. Jestli vám to stojí za to, už nechám na vás.
Vinořské písky dost připomínají pískovcové skalky na Strahově v zahradě Kinských. Pokud se zde poleze víc, nejšpíš bude osud zdejších cest podobný. Miniaturní chyty se postupně lezením zvětší a psohloubí, cesty zůlehknout, polezou je stále víc, až se z kapes stanou rahbasové mísy a už lézt nepůsjou. Pak někdo vyryje nové chyty a tak to jde dokola.