Pražské kvaky: Vinořské písky

Autor: Petr Jandík <redakce (zavináč) horyinfo.cz>, Zdroj: Petr Jandík, Vydáno dne: 03. 11. 2020


Bývalá pískovna u rybníka

Covidová uzávěra mne ponoukla k prozkoumání různých pražských kvaků. Po Hostivařské skalce jsem zamířil na kole do Vinoře zjistit, jaké jsou pískovcové skály na Praze 9. Znamenalo to vyjet do kopce z úrovně Vltavy podél Podvinného mlýna a Vysočanského nádraží nahoru do Letňan, podél letiště Kbely a pak přes Ctěnice do Vinoře kolem rybníka s leklými rybami dozadu, kde jsem v lese objevil první zamešené stěnky bývalého pískovcového lomu.

Čím dál doleva jsou stěny lepší až se vyloupne lezecká oblast Vinořské písky.

 

Informační cedule
Informační cedule, foto: Petr Jandík

 

Informační tabule jako součást zastavení naučné stezky říká, že je tu celkem 7 cest od III do VIII pískovcové klasifikace.

 

Informační cedule
Informační cedule, foto: Petr Jandík

 

Cesty jsou luxusně odjištěny certifikovanými lepenými nerezovými kruhy a opatřeny slaňáky.

 

Lepený cesrtifikovaný kruh
Lepený cesrtifikovaný kruh, foto: Petr Jandík

 

Na vrcholu Hlavního pilíře je navíc starý slaňák a aby se na hranách skála už víc nedřela, jsou instalované hrazdičky. Výška stěn je do 6,5 metru. Výbavu doplňuje ohniště s lavičkami a abychom nezapomněli, že jsme stále ve velkoměstě, vyzdobil neznámý „umělec” skály sprejovým graffitti.

 

Levá část hlavního pilíře
Levá část hlavního pilíře, foto: Petr Jandík

 

Informační tabule, na jejíž realizaci se podílel HO Satalice, ČHS, Praha a Městská část uvádí pravidla používání, a sice lezení je povolené jen na suché skále, minimálně 24 hodin po dešti, odneste si svoje odpady, nemalujte po skalách a požaduje lezení nahlásit správci na uvedený e-mail. To nevím, jak funguje v praxi, protože jsem na uvedený mail napsal nějaké dotazy a od soboty do dneška jsem žádnou odpověď nedostal. Jak už je uvedeno, nemá cenu sem jezdit, pokud není opravdu sucho a je to celkem pěkný výlet na kole. Dá se samozřejmě i dojet autem, nebo autobusem MHD. Jestli vám to stojí za to, už nechám na vás.

 

 

Topo
Topo, foto: Petr Jandík

 

Vinořské písky dost připomínají pískovcové  skalky na Strahově v zahradě Kinských. Pokud se zde poleze víc, nejšpíš bude osud zdejších cest podobný. Miniaturní chyty se postupně lezením zvětší a psohloubí, cesty zůlehknout, polezou je stále víc, až se z kapes stanou rahbasové mísy a už lézt nepůsjou. Pak někdo vyryje nové chyty a tak to jde dokola.

Pravá část skalek, Orel není sokol (vpravo) a 1882 uprostřed
Pravá část skalek, Orel není sokol (vpravo) a 1882 uprostřed, foto: Petr Jandík

 

 

Orel není sokol
Orel není sokol, foto: Petr Jandík

 

 

1882
1882, foto: Petr Jandík

 

 

Přes černou vede nejtěžší cesta zde - Pro Alici VIII
Přes černou vede nejtěžší cesta zde - Pro Alici VIII, foto: Petr Jandík

 

 

Ohniště
Ohniště, foto: Petr Jandík

 

 

Tři cesty v levé zadní části
Tři cesty v levé zadní části, foto: Petr Jandík

 

 

Čelo hlavního pilíře
Čelo hlavního pilíře, foto: Petr Jandík

 

 

Detail pravé hrany pilíře
Detail pravé hrany pilíře, foto: Petr Jandík