Pikovická jehla 2020
Autor: Petr Jandík <redakce (zavináč) horyinfo.cz>, Zdroj: Petr Jandík, Vydáno dne: 29. 12. 2020
Propršený Boží Hod
HO Horyinfo se opět vydal na Boží Hod na Pikovickou jehlu. Počasí se podepsalo i letos. Sotva jsme vylezli z vlaku, začalo pršet. To nás nezastavilo v pochodu podél řeky a majitelé buřtů sebrali cestou soušku na oheň.
Ale nepředbíhejme. Cestování vlakem v době covidové má svá pravidla, ale když Tomáš F. nabídl domácí ořechovici, dali jsme přednost výkladu, že při konzumaci není rouška povinná.
Vlak v době covidové, foto: Petr Jandík
Za mírného deště jsme dorazili pod Pikovickou jehlu. Peky s Vaškem transportovali nahoru po řetězu i soušku na oheň. Na Jehle už tradičně střídáme Martina Ottu, který každý rok prchá aby stihnul husu na oběd.
Transport větve na oheň, foto: Petr Jandík
Déšť padá, oheň hoří, foto: Petr Jandík
Jehla byla mokrá a nevlídná, ale to nezabránilo Michalovi vyrazit do údolky přes kout vlevo.
Na lezení mokro a nevlídno. První parta na údolce, foto: Petr Jandík
Já jsem vyrazil za Marií a Tomem k náhorce, protože do mokré údolky se mi za deště nechtělo. Jelikož Tom měl na zádech nejdůležitější zásoby, bylo naše "zásobovací družstvo" pro celkový úspěch stejně důležité, jako skupina v údolce. Možná ještě důležitější.
Šerpové s bublinkama směřují na náhorní stranu, foto: Petr Jandík
Cesou k náhorní straně jsme na vlastní kůži prozkoumali stav stěny po sanaci železniční trati. Při té byla postavena zídka se zábradlím mezi Jehlou a sousedními bloky. Suť byla naházena do kuloáru pod slaněním z Jehly, takže tu je nyní víceméně panenský terén suťově hlinitého charakteru, kde probíhá nová tvorba přístupových a sestupových pěšinek.
Michal přilezl ke křížku, foto: Petr Jandík
Než jsem vytáhl náhorku, byl Michal už nahoře a dobíral. Tomáš, který promarodil půl roku a letos to bylo a Jehle jeho první lezení, překonal obtíže i díky vědomí, že nese láhev s bublinkama a je tímto na vrcholu nepostradatelný.
Hlavní Šerpa s bublinkama pod vrcholem, foto: Petr Jandík
Jako každý rok jsem vzpomněl na mrtvé kamarády, jejichž cedulky bohužel přibývají. Ta dlouhá zašlá vlevo je "Jogína" Satrapy. Byl jsem s ním kdysi na cvičitelskému kurzu v Tatrách. Když si vzpomenu na jeho smrt "utopením" v zásobníku jakési práškovité hmoty, kam spadl při výškových pracech, není mi zrovna dobře. Luboš Bečák zvaný "Bosch" zůstal na Cho Oyu. Nevím, jestli může být nějaká smrt lepší, než jiná, ale jestli jo, tak snad raději v těch horách, než v silu. Nejnovější přírůstek je tabulka Tomáše Noska.
Pamětní cedule. Jogín Satrapa, Luboš Bečák a nejnověji Tomáš Nosek, foto: Petr Jandík
Tomáš a Marie, foto: Petr Jandík
Štěpán a Pavel, foto: Petr Jandík
Matodicky dokonalý štand, foto: Petr Jandík
Už je to tady! Bublinky, letos australské, odborně otevírá Tomáš.
Hlavní okamžik, Tomáš bouchá bublinky, foto: Petr Jandík
To není to, co si možná myslíte..., foto: Petr Jandík
A byly dobrý!
Vašek, foto: Petr Jandík
Vašek stereo...
Ještě šampíčko?, foto: Petr Jandík
Šampíčko dopito, povinnost splněna. K posedávání na mokré Pikovické jehle už není nejmenší důvod. Hurá dolů.
Dopito, jedeme dolů, foto: Petr Jandík
Slaněno, foto: Petr Jandík
O dobrou náladu se svařákem staral Vašek po celou dobu, před i po výstupu.
Nahoře bublinky, dole svařák od Vaška, foto: Petr Jandík
Na zpáteční vlak jsme došli akorát, takže se letos nepochodovalo do Davle, jako jindy. A protože byla akce skončena, pominul také důvod deště a s příjezdem vlaku přestalo pršet.