Najdeme ji nad střechami osady Ottomühle, jižně od skupiny Chinesischer Turm, popsané ve IV dílu seriálu. Od parkoviště je to k Daxensteinu cca 700 m. Z placeného parkoviště u Ottomühle u boudičky přes potok a doprava podél potoka na úroveň konce vesnice a kiosku. Cestičkou doleva nahoru ke skupině skal kolem Daxensteinu. Poznáte ho z dálky, má na vrcholu větrnou korouhvičku.
Její historii uvádí průvodce:
Korouhvičku instalovali 9.5.1907 členové klubu Daxensteiner 1905 Hans Baumgart, Arno Nietzold, Paul Löschner, Karl Finke, Willy Baudisch a Walter Hünig místo starší dřevěné dřevěné tyče. Korouhvička byla opravena roku 1912, dostala nové kuličkové ložisko. Členové Daxensteineru ji osadili a po zazpívání několika horských písní slanili. Roku 1928/29 byla korouhvička sundána a schována v lese. Okresní soud v Königsteinu odsoudil pachatele k pokutě 30 říšskýcm marek nebo šestidennímu vězení. V 70. letech byla větrná korouhvička klubem “Daxensteiner” obnovena.
První výstup na Daxenstein je datován kolem roku 1880, průvodce z roku 2000 uvádí celkem 34 výstupů, v databázi Sandsteinklettern je jich zapsáno 41.
Mezi nejklasičtější patří vykřičníkohvězdičkový Klavier (VIIa), neobyčejně odvážná cesta Olivera Perryho-Smithe z roku 1913. Po neodjištěné stěně následuje nad kruhem postupně těžknoucí traverz doprava po liště, kde záleží na prstokladu a která dala cestě jméno. Traverzem se dostaneme za východní hranu a podél ní pak přes dva převisy na vrchol.
Padesáttři let po prvovýstupu hvězdičkového Klavíru se Karlheinz Günther v doprovodu Gisberta Ludewiga vydaliod kruhu rovně a vytvořilli dvouhvězdičkový Klavier direkt (VIIc). Oliver Perry-Smith se zapsal na Daxeinsteinu i další pověstnou cestou. Spárová dvouhvězdičková klasika Perryriß VIIb z roku 1913 dá zabrat i dneska.
Spára vede z police v západní stěně přes dva kruhy na vrchol superpevným pískovcem a je potvrzením zásady, že pokud má spára v saském průvodci hvězdičku, bude to rasovina.
Další dvouhvězdičkové cesty na Daxensteinu jsou dvojka Winkelriß a čtyřka Löschnerwand.
Z hvězdičkových cest se dost leze Südkante (VIIa, 1936). Nejtěžší cesta na Daxensteinu je Schnüffeltier IXa, RP IXb.
Při stahování lana při slanění na JV straně je třeba dávat pozor na konec lana, často se kouše. Musí se tahat doleva.
Daxkopf
Věž v těsném sousedství Daxensteinu. Zajímavá je tu dvouhvězdičková Südwand (VIIb, 1963), která nastupuje ze stejného kouta, jako Perryriß na Daxenstein a porotože je to spára, znamenají hvězdičky výraznou dřinu.
Zarathustra Junior je méně významná, nižší věž. Zarathustra má ze čtrnácti cest tři hvězdičkové. Poslední skála skupiny, Ottostein je menší a ze 17 cest mají hvězdičku dvě trojky a dvě čtyřky.
Zaparkovat za 3 EUR na den na parkoviši před Ottomühle. Je třeba přijet včas, v pěkných dnech už k polednímu nezaparkujete a musíte hledat jiné parkoviště dál od skal. Z Ostrova dojedete do Ottomühle cca za 5 minut, zpáítky do Ostrova za 15.
Spaní: Lze přespat v autě na parkovišti. Bielatal není Naturschutzgebiet a bivakování tam je možné, pokud je přitom respektována příroda. Několik menších bivaků, kde se dá decentně přechrupnout a brzy vypadnout, by se našlo. Spaní v Ostrově je lepší a je blíž k hospodě za české ceny:-)
Průvodce: Kletterführer Sächsische Schweiz, modrý svazek Bielatal, Erzgebirgsgrenzgebiet, Berg-&Naturvewrlag Peter Rölke, 2010, ISBN 3-934514-02-2. K dostání v prodejnách Hudy sport, v Sasku v lezeckých obchodech v Bad Schandau, v kiosku ve Schmilce a jinde. V Ostrově ho neseženete.
Omezení a lokální uzávěry najdete na stránkách Národního parku Saské Švýcarsko, mapa přístupu k popsaným skalám je zde.