24. březen – Den Horské služby
Autor: redakce <redakce(at)horyinfo.cz>, Zdroj: Aleš Fejfar, Vydáno dne: 04. 04. 2021
Každým rokem si v tento den připomínáme Den Horské služby. Předcházela mu tragédie lidských osudů, ve které hrála zásadní roli obrovská chuť pomoci člověku v nesnázích při velké nepřízni klimatických podmínek.
Psal se rok 1913, konal se 8. ročník rychlostního závodu na padesát kilometrů, kde srovnávalo své síly v běhu na lyžích šest závodníků. Za slunného rána vyrazili závodníci na trať v košilích a očekávali krásný jarní den na hřebenech Krkonoš v okolí Labské boudy. Před polednem se však počasí rychle změnilo. Nejprve přišel déšť a potom i husté sněžení, doprovázené velmi silný větrem. Viditelnost se tím snížila jen na metry. Závodníci v těchto podmínkách, které snižovaly orientaci, postupně vzdávali až zůstal na trati jediný závodník, Bohumil Hanč.
Ve zmíněný den šel svého kamaráda a přítele Bohumila Hanče podpořit v závodě Václav Vrbata. (1)
Potkal Hanče oblečeného jen v ledem obalené košili a bez čepice, závodem a počasím velmi vyčerpaného. Vrbata mu dal svůj kabát a čepici s vědomím, že musí přece pomoci příteli, který byl zjevně v nedobrém stavu. Hanč pokračoval v závodě a Vrbata se pokoušel najít cestu na Horní Mísečky, kde by se schoval do bezpečí. To se mu nedařilo a po čase našel Hančovy lyže. Čekal u nich zřejmě v domnění, že se jeho kamarád vrátí. Čekání v takovém počasí v nedostatečném oblečení však bylo nad jeho síly a po čase zde umírá. Hanč urazil od setkání s Vrbatou jen kousek cesty. Zcela vyčerpaný Hanč upadl a již nebyl schopný se postavit na lyže a v závodu pokračovat. Mezitím tři účastníci závodu, kteří dříve vzdali, vyrazili Hanče hledat. Nalezl ho Emerich Rath, (2) ležícího a takřka bezvládného. Pokoušel se mu pomoci, kus ho i nesl na zádech, ale bylo to nad jeho síly. Položil ho tedy do závětří a spěchal na Labskou boudu pro pomoc. Odtud vyrazila skupinka se saněmi Hančovi ku pomoci. Nalezli ho však již bez známek života. Dopravili ho na Labskou boudu, kde se pokoušel pomoci i lékař závodu, avšak marně. Bohumila Hanče se zachránit nepodařilo. Mezitím přišla zpráva na Mísečky, že nahoře na Krkonoši leží Hanč. Urychleně se na pomoc vypravila záchranná skupina z Míseček. Našla u lyží ležícího schouleného člověka bez známek života. Dopravila ho na Mísečky v domnění, že přivezli krkonošského hrdinu lyžařských závodů, Bohumila Hanče. Až později se ukázalo, že se jednalo o jeho přítele a kamaráda, Václava Vrbatu.
Během jednoho závodu přišli o život dva výteční, teprve šestadvacetiletí sportovci. Obyvatelé Krkonoš i milovníci lyžaření oplakávali své hrdiny. Lyžařské kluby uspořádaly sbírky na podporu rodin obou sportovců. Smutná událost, ztráta mladých životů, nabízí i po mnoha letech otázky. Je nám však příkladem i poučením. Václav Vrbata obětoval část své výstroje blízkému příteli, přestože jistě věděl, že tím může sám sebe vystavit nebezpečí. Čin Václava Vrbaty, ale i počínání Emericha Ratha se staly myšlenkovými vzory Horské služby-snaha pomoci člověku v horském prostředí, který se dostal do ohrožení zdraví či života.
V místě, kde Hanč zemřel, byla v roce 1922 postavena malá kamenná mohyla. Velká mohyla Hanče a Vrbaty na Zlatém návrší, nedaleko místa, kde Rath Hanče nalezl a kde Vrbata zmrzl, byla odhalena 4. října 1925.
V době II. světové války odolávaly mohyly na Zlatém návrší počasí i válce až do doby, než bylo na Jestřebích boudách zřízeno výcvikové středisko pro vojsko určené pro polární oblasti. Hitlerovská mládež, která tu měla cvičení, pomocí výbušnin zničila malou mohylu a větší poničila.
Po válce jsou kamenné mohyly postupně opraveny. Na opravách se podíleli také členové nově založené Horské záchranné služby. V roce 1952 okrsek Rokytnice nad Jizerou staví novou mohylu v místě, kde stála malá mohyla. Jak dokazují obrázky z kroniky Horské služby okrsku.
Nové desky z kovu vyrobil učitel Josef Langer se žáky stavební průmyslové školy Antonína Zápotockého v Hradci králové.
Horská záchranná služba a později opět Horská služba, Český krkonošský spolek SKI Jilemnice a Svaz lyžařů ČR se každoročně schází na Zlatém návrší. Důvodem je pietní vzpomínka na rychlostní závod na padesát kilometrů ze dne 24. března 1913. Uctění památky Bohumila Hanče a Václava Vrbaty, jejich laskavost a ochota pomoci až za hranice vlastní existence je natolik silná, že budí respekt a oslovuje každou další generaci.
Aleš Fejfar
(1): Znali se od dětství, chodili spolu do evangelického kostela, cvičili spolu v sokolské jednotě. Vyrazil brzy ráno z Mříčné u Jilemnice, aby byl okolo poledne na Zlatém návrší. Když se ale přátelé potkali, bylo počasí už velmi nepříznivé.
(2): Emerich Rath, narodil se 5.11.1883 v Praze. Velký sportovec německé národnosti, který zůstává poněkud ve stínu události zmíněného závodu. Byl účastníkem dvojích olympijských hrách, (Londýn 1908 maraton, Stockholm 1912 maraton a kros) účastnil se Mistrovství Evropy v ledním hokeji 1914. Vytrvalcem ve vodáckém sportu. Po druhé světové válce vězněn komunisty, zemřel v chudobě 21.12.1962 v domově důchodců ve Stárkově.