Mára Holeček expedice Baruntse: Zdařilý prvovýstup

Autor: Marek Holeček <maraholecku(at)atlas.cz>, Zdroj: Marek Holeček na FB, Vydáno dne: 01. 06. 2021

---

---

Sledujeme průběh expedice

Po Háčkovi se vydal do Himálaje pro dobrodružství i Mára Holeček. Potkali se v Nepálu, Mára na cestě tam a Háček už s kopcem na cestě zpátky. Mára už odtajnil svůj letošní cíl, je to západní stěna Baruntse. Aktuálně: Fotogalerie

Prvovýstup se podařilo dotáhnout to úspěšného konce. Teď už si Mára dává pivko v Czech pub v Kathmandu a předtím poslal pár fotek a hlavně jedno Baruntse se zakreslenou trasou. Otázka, kterou stěnou to vlastně vede, byla vyřešena. Mára se rozhodl, že to je stěna západní a lezlo se z údoli Hunku. Je to již druhý český prvovýstup na Baruntse. V roce 1994 vylezli na severní vrchol SZ stěnou alpským stylem Martin Otta, Vladimír Letermann a Tomáš Pekárek, lezli z údolí Imja. Obtíže hodnotili přísně, IV, 70°. Později dělal variantu té cesty Simone Moro a hovořil o šestkách a kolmém ledu. Je to rozdíl v pojetí. Když je svah 70°a má desetimetrový kolmý výšvih, je to podle Martina 70°a podle Mora 90°. 

Nyní se podařil další prvlovýstup alpským stylem Márovi a Radarovi Z stěnou z údolí Hunku a na Baruntse už vedou dva české prvovýstupy a to je skvělé. Na nesnáze sestupu se brzy zapomene a jak vidno z dnešního rozhovoru pro iDnes.tv, stanou se spíš dobrým tématem pro nezbytné poprvovýstupové natřásání peří, jak tomu Mára tradičně říká.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Kluci trochu vyhublí, ale ve zdraví dole. Gratulujeme k prvovýstupu

Zpráva ze satelitního telefonu z 29.5.2021

Opět šílená, promrzlá noc s uragánem, ale ráno bezvětří a slunce! Jdeme dolu, jdeme doluuuu, jdeme doluuuu.
Maara

Zpráva ze satelitního telefonu z 27.5.2021

Stav je neměnný, jsme uvěznění v 7 tisících a nemůžeme se hnout. Stále sněží, fouká a není vidět na krok. Čekáme na zázrak, který snad dorazí v sobotu.
Maara

Zpráva ze satelitního telefonu z 26.5.2021

Bílá tma
Jsme uvězněni počasím. Další bivak na hřebenu Barušky v 6900 m. Padá sníh, funí a není nic vidět. Stačily by nám 3 hodiny viditelnosti a byli bychom dole. Zkusíme dát pokus i v noci, ale zatím čekáme. Sněžit má až do soboty. Budu posílat aktuální zprávy dokud vydrží baterie satelitního telefonu.
Maara

 

 

 

Zpráva ze satelitního telefonu z 25.5.2021

Peklo na vrcholu
Prolezli jsme s Ráďou kolem16:00 hodiny novou cestu SZ stěnou a o pár minut později i přešli přes vršek Barušky. Ani jsme se nefotili, žádné projevy radosti a hned jsme pokračovali dál, dokud nám pekelné počasí dovolilo sestupovat. Šestý bivak nenechal na sebe dlouho čekat a máme ho někde kolem sedmi tisíc. Uléháme v mokrých věcech do úplně nachcaných spacáku, přičemž se modlíme, aby zítra aspoň chvilkama bylo vidět na sestup do údolí. Máme toho dost!
Maara

Zpráva ze satelitního telefonu z 24.5.2021

Grandhotel Pupp
Dnes byl zatím pro nás nejhorší den. Těžké sněhové varhany, strmé ledy a skalní prahy. Prostě kombinace toho nejhoršího. I tak jsme kousíček od vrcholového hřebene. Je na dosah ruky nějakých 50 metrů. Přesto dolézt tam bylo už nad naše síly, jelikož z nebe začalo hustě sněžit a stékaly shora po skále sněhové řeky. Naštěstí místo pro bivak bylo po ruce. Takový vybíhající ostroh, který má z každé strany kilometrovou díru, ale zároveň uprostřed malou plošinku na náš stan. Z žádné strany ani centimetr navíc. Lavinky nás obtékají, ale v dané chvíli je to hotel Pupp. Jsme utahaní jak koťata, promrzlí, hladoví a žízniví. Bůh nám pomáhej zítra to doklepat nahoru a též i při sestupu.
Maara

 

Zpráva ze satelitního telefonu z 23.5.2021

Pokračujeme…
Po bídném bivaku, kdy nohy visely vstříc údolí a zadnice neustále sjížděla z ledové police, jsme s ranním kuropěním vystartovali dál. Lezní šlo pomalu, jelikož skála je rozbitá a ledu pomálu, k tomu tvrdý jak sklo. Kolem 11:00 míjíme obloukem v 60° svahu zbytky stanu, který už částečně zarostl do ledu. Vybavil se mi ten smutný příběh mých dvou kamarádů Petra a Kuby, kteří sem před lety přijeli se stejnou myšlenkou jako my. Však něco se pokazilo a od té doby je již nikdo neviděl. Zahazuji chmurné myšlenky a lezeme dál, až pod vrcholový žlab. Od vrcholového hřebenu nás dělí 200 výškových metrů, pak už jen 100 sněhem na vrchol Barušky. Dnes máme slušný bivak, jsme vorvaní jak borůvky, však nějaký síly ještě vydolujeme. No a pokud všemohoucí bude zítra doma a dá svolení, tak dolezeme SZ stěnu. To ovšem hodně, ale opravdu hodně předbíhám..
Maara

Zpráva ze satelitního telefonu z 22.5.2021

Bivak pro dva zadky
Už od prvního metru, kdy se cepíny a mačky zakously do tvrdého ledu, bylo jasné, že nás čeká tvrdý boj. Obecně poslední léta v himálajských severních a západních stěnách se moc sněhu ani ledu neurodilo. Spíše naopak, viditelně ubylo. Však čekat na obrat k lepšímu, může být čekáním na Godota. Náš 12 hodinový maraton, skončil kousek pod prvním sněhovým polem. Těžké mixové lezení nás vysávalo s každým krokem a těsně před večerem jsme museli v té strmé nepřátelské zdi ještě hledat, kde složíme hlavu. Nakonec jsme v jednom koutu vysekali do ledu polici na dvě pozadí. Šílený bivak, ale jedeme dál.

Zpráva ze satelitního telefonu z 20.5.2021

Pod Baruškou
Už bivakujeme pod stěnou, přičemž odchod z BC nebyl tak jasný jak jsme si naplánovali. Počasí si s námi hrálo dobrý den a k odchodu došlo až odpoledne. Nicméně padlo rozhodnutí a za drobného sněžení jsme se s Ráďou propletli bludištěm trhlin, též pod zlověstně visícími séraky velikosti domu. Někdo zamrazil tento vodopád padající z hory. Však jen na první pohled je nečinný. Ale trápit se tím zrovna v momentě, kdy si to v něm sněruji, zdali mi spadne desítky tun ledu na hlavu, je špatné místo na přemýšlení. Čili až za svitu čelovek stavíme stan na sněhovém platu, přímo na úpatí "Barušky". Zítra již lezeme a budeme ukrajovat první metry z našeho snu. Máme chuť poprat se o výsledek, ale též spousty obav a lehce nabobkováno v kalhotech. Vlastně pokaždé je to stejné...a jedeeem.
Maara

Zpráva ze satelitního telefonu z 18.5.2021
Chvíle našeho nástupu do SZ stěny "Barušky" se blíží. Ještě den čekání v BC, kdy počasí si na vrškách zaskotačí a pak s Ráďou vyrazíme pro odpověď. Lze prolézt panenskou linií himálajským obrem z ledu a skály, kde oko nenachází kousek rovného místa k odpočinku? Je naše představa, hnaná touhou, proveditelná, máme na to, abychom všechna úskalí překonali? Kdo ví… možná hvězdy nad hlavou znají odpověď, ale těm je to nesjpíš jedno, co dva tajtrdlíci tam dole tvoří. Zatím si krásná, dech beroucí, též hrůzu a respekt nahánějící Baruntse, drží v chladivém sevření své tajemství. Však výsledek budeme znát za několik dní….
Maara

Zpráva ze satelitního telefonu z 14.5.2021
Dnes jsme se všichni po všech peripetiích konečně shledali v BC. Problém byl v tom, že "Galasovi" se v den odchodu z Chukungu, přes sedlo Ampu Lapcha udělalo zle, s horečkou, zimnicí a hůře dýchal. Vypadalo to, jako klasické příznaky na hov.. .Nicméně Radárka a Hoďase, včetně nosičů, jsem poslal napřed s tím, že za nima o pár dní později dorazím-e. Okamžitě mé prosby putovaly ke všem svatým, ať Tom nemá to, na co všechny symptomy ukazují. Hle byl jsem vyslyšen. Galasník ráno skáče jak rybička a razíme za ostatními. Ještě nás za 5 800 metrovým sedlem chytla sněhová bouře, která si vyžádala divoký bivak. Však teď sedíme už všichni v BC u zamrzlého plesa a ze zbytku dřeva, též bordelu, který zanechaly jiné výpravy, již plápolá oheň. Zároveň poslední purpurové paprsky slunce olizují úžasnou severozápadní stěnu Baruntse. Náš cíl je na dosah, jsme uprostřed krásy hor naprosto sami a s přicházející tmou se nese údolím náš veselý smích. 
Maara

 

 

Márou zaslaný snímek mapy ukatzuje něco jiného, než má napsáno v porojektu na svém webu. Pravděpodobně nelezou SZ, jak píše, ale JZ stěnu z údolí Hunku ve výšce kolem 5200 metrů nad mořem. Vrchol Baruntse má 7075 m, takže ke stoupání je celkem cca 1 875 m. Vrchol samotné stěny je cca 6900 m, výška samozné JZ stěny Baruntse vychází na 1700 m, to je pořádný kusanec. Dodatek: po dotazu Mára upřesnil, že to byla západní stěna.

 

Na dosah
možná někdo již ví, někdo jen tuší a ostatní tápou. Takže dost mlžení. Mám novinu a zároveň dokonce i jistotu. Sen, jenž se měl rozeběhnout ve stejném čase již minulý rok, konečně dochází svého naplnění. Výprava novou cestou na severozápadní stěnu Baruntse právě začíná.

Parťák pro lezení je mnou ověřený a vlastními větry ošlehaný „Radárek-Radar“ Radoslav Groh. Ten se nominoval a zároveň jako jediný souputník zbyl.. Jen pro doplnění, další se o místo nervali. Přitom všechny bonusy jsou na naší straně. Dvoukilometrová stěna končící v sedmitisících sto metrech, průserem vonící, hovadská, nevyzpytatelná. Tam ve stěně se utkáme s naší představou, dovednostmi a osudem, jenž nám hvězdy nachystají.

Doprovodné duše, abychom nebyli uprostřed hor opuštění, jsou hned dvě. Jedním je Pavel Hodek, alias Hoďas-píšťalka. Ten plní úlohu hlídacího psa v BC a parťáka pro aklimatizační uzávěrku, kdy chceme nejprve vystoupit normálkou na vršík Baruntse. Poslední neznámou tváří, kterou nyní poodhalím je Tomáš Galas Galásek. Ten má úlohu, býti bystrým očkem kamery, při dokumentaci příběhu a zaznamenat tu výjimečnou krásu míst. Tím je opsán celý tým, přičemž úlohy jsou rozdány.

Jedna úloha navíc je však pro všechny stejná. Sám sobě každý kuchařem, nosičem, přítelem pro dlouhé večery. Jelikož krom Yettiho, tetřívků a drobné havěti, další živé duše zde není. Tedy příběh naší první letošní výpravy právě začal a dokud budeme dýchat a satelit dovolí posílat zprávy přes mračna, budete znát i naše kroky. The End

Zdravím z Chukhungu
Maara