Smrtelná nehoda v Butovských vyhlídkách

Autor: redakce <redakce(at)horyinfo.cz>, Zdroj: R.B., překlad redakce, Vydáno dne: 20. 06. 2021

Pohledem jističe

Před pár dny proběhla médii včetně České televize nešťastná událost, při které se zřítil s vylomeným balvanem prvolezec a následkem zranění zemřel. Psalo o tom i horyinfo. Zprávy byly nejasné a kusé, mnohdy i nesprávné. R.B., který dotyčného jistil, se rozhodl vylíčit událost ze svého pohledu jističe a uvést na pravou míru dříve proběhlá tvrzení.

Nejprve osobní příběh té nešťastné nehody:

Zázrak se v Butově nekonal

(můj osobní příběh)
Už jsme vylezli na sedm cest. Vždy stejný průběh. Peter leze, já ho jistím. Stáhneme lano, cestu si tahám já. Pak slaním na osmě a vyberu z cesty materiál. Není třeba nic měnit, a tak řešíme osmou cestu. Krátká diskuse kvůli vysoko umístěnému borháku. Peter je ale sebevědomý a ujímá se vedení. Stojím blízko stěny, abych mohl spotovat, to znamená chytit ho, kdyby spadl pod prvním borhákem. Ale Peter nemá žádný problém. První borhák, druhý borhák. Podle mého názoru by nyní měla cesta jít stěnou doleva. Peter ale leze mírně doprava ke třetímu borháku postupového jištění. Cvakne expresku a pokračuje ke slaňáku, který jsem zdola neviděl. Pak obvyklá, standardizovaná sekvence: „Dober!“ „Dobráno!“ „Spouštěj!“ „Spouštím!“ Peter si sedne do lana, lano se napne, moje jistění je zatížené, v systému již není žádné prověšené lano. Začínám spouštět. Najednou zvuk; ne moc hlasitý, ale nějak sem nepatří. A Peterův krátký, poněkud tlumený výkřik, který vyjadřuje více překvapení než hrůzu nebo strach. Spíše koutkem oka vidím padat Petera a balvan.

"Pryč", (dál od skály) si ještě pomyslím, když mne katapultuje nahoru neznámá a neočekávaně obrovská síla, kterou jsem překvapen. Při žádném zachycení pádu prvolezce jsem takovou sílu nezažil. Mám Petera v půlloďáku na HMS karabině. Levá ruka svírá oba prameny lana a spočívá na karabině, pravá ruka je přes levou a nechává lano běžet do karabiny shora, tj. pod úhlem 360 stupňů. Dělám to již více než 40 let, protože tato technika znamená, že se lano tolik neohne a současně generuje nejvyšší brzdnou sílu.

Pravou horní ruku mi to dře po skalní stěně. Cítím bolest a divím se, jak je mi to jedno. Tah zeslábne, můj pohyb vzhůru se zpomalí a já vidím struktury skály blízko, příliš blízko a řítí se mi kolem obličeje. „Dávej pozor,“ pomyslím si a nakloním hlavu trochu dozadu, abych se nezranil na tváři. Zastavím se, visím ve vzduchu. Tři metry nebo čtyři metry? Nevím. Na velmi krátkou chvíli mnou probleskla úleva, náznak vítězství. Držím! Dokázal jsem to!

Podívám se doprava, trochu za sebe na místo, kde by měl viset Peter. Ale Peter leží ve svahu na zemi. Přímo nad ním leží skalní pilíř, dobrý metr dlouhý a odhadem na 40 centimetrů v průměru. V tu chvíli ještě netuším, co má ten šutr společného s Peterovým pádem a s mojí katapultáží.

Peter je v bezvědomí, leží v poloze plodu s tváří obrácenou ke skále. „Stabilní boční poloha!“ „Nedělej hned chyby!“ Snažím se svého přítele odtáhnout od balvanu. To nefunguje. Peter nějak visí na skále. Křičím na něj, volám jeho jméno a plesknu ho dlaní do tváře. Zoufale se snažím odtlačit skalní pilíř od něj alespoň o pár žalostných centimetrů do svahu. Bez hnutí tam leží ten blok, i když jsem prsty zabořil do hlíny. Kolik času vlastně uplynulo? Dvě minuty nebo tři, nevím.

Peter se probere. Okamžitě reaguje jasným a orientovaným způsobem. „Dal jsem podlahu?“ jeho první otázka. „Ano, Petere, ano. Spadl jsi na zem.“ Peter nadává. Ptám se ho, jestli má v batohu nůž. „Ano,“ odpověděl. Mezitím jsem zjistil, že lano z jeho sedáku mizí pod kamenem a pravděpodobně bude zaseknuté. „Proboha“, musím také zavolat o pomoc. Nemohu si vybavit české slovo pro pomoc, tak křičím nahlas německy směrem k opačnému břehu. Nemohu najít nůž, ale najdu placatý kámen o velikosti mobilního telefonu. Podařilo se mi lano přepižlat a mohu dostat Petera do pohodlnější polohy. Každou chvíli nadává a sténá. Nevidím žádné vnější zranění.

Rozepnu mu helmu. „Petere, měli bychom zjistit, jestli máš cit v nohou“ „Ne, ne,“ říká, „můžu hýbat nohama.“ „Mám ale problémy s plícemi, protože tak nějak chrčím“. „Možná jsi si zlomil žebro a bodl se do plic?“ „Ne, to si nemyslím,“ odpovídá Peter a přiloží si ruce k hrudi. Vidím krev na jeho zubech, ale je bez zranění. Znovu nadávání, znovu hlasitý křik o pomoc, až nakonec dostanu odpověď v angličtině: „They are coming“ někdo zakřičí a ukáže nahoru.

„We need help“, stále mi přichází na mysl alespoň anglický slovník. Křičím na Petera: „Zůstaň tu, zůstaň vzhůru!“ Znovu a znovu. A najednou Peter říká v našem hornofalckém dialektu: „To nějak pude.“ Zní naprosto sebevědomě ale myslím si: „Není možné se z této situace dostat bez úhony“. Klíčí pocit naděje a zároveň si mysl uvědomuje, že se to nesplní. Slyším vrtulník. Peter je čím dál letargičtější, už sotva reaguje. Znovu na něj křičím. Jeho tvář šedne, jeho oči jsou matné a zakalené. Musím udělat pět šest kroků na mýtinu, abych vrtulníku ukázal naši pozici. Pak k Peterovi. Zakryju ho svým tělem, vezmu jeho hlavu do náruče, abych ho chránil před vírem špíny a štěrku, který dělá vrtule. Už žádná reakce. Nemohu přesně říct, kdy odešel.
Přesto prosím záchranáře, aby cokoli zkusil, doufám v jeho uzdravující ruce, v zázrak. Dnes se ale v Butově zázraky nekonaly.

Nehoda v lezeckém terénu Butovské vyhlídky (zpráva)
Ve čtvrtek 3. června došlo v sektoru Butovské vyhládky k lezecké nehodě, při níž jeden z lezců zahynul. Prvolezec už vylezl cestu a na jejím konci si cvakl karabinu a lano do slaňovacího borháku. Poté, co dal povel ke spuštění, začal jistič na zemi spouštět. Po krátké době se vylomil blok, ve kterém byl slaňovací borhák s mailonkou zalepen, ve výšce asi 13 metrů. Tím se stal vratným bodem třetí (poslední) borhák postupového jištění. Pádová síla horolezce plus skalního pilíře byla tak velká, že byl jistič vytržen podél skalní stěny vzhůru. Naštěstí stál relativně blízko jejího úpatí, takže utrpěl jen lehká zranění na hřbetu ruky. Ale nemohl zabránit pádu na zem. Prvolezec ležel – zdánlivě nezraněný - společně se skalním pilířem a byl lanem zaseknutým pod balvanem přivázán ke skalnímu pilíři nad sebou. Jistícímu se podařilo pomocí kamene přeříznout lano a dát oběti pohodlnější polohu. Obyvatelé chat na protějším břehu uslyšeli volání o pomoc a zalarmovali záchranu. Zraněný byl naživu ještě krátce předtím, než dorazil vrtulník. Potom zemřel v náručí svého partnera. Příčina smrti pravděpodobně vnitřní zranění - navenek vypadala oběť nehody nezraněná.

Dodatečné informace

Výška od nástupu ke slaňáku přibližně 13 metrů (později měřeno lanem)
Balvan (jakýsi ležící válec, nebo blok, délka téměř 1,10 m, průměr odhadovaný na 40 cm) byl vytržen z terénu okolní zdánlivě jednolité vrcholové konstrukce. Zezdola, z lezecké polohy, bylo nebezpečí stěží rozeznatelné.
Výlom jsem vyfotografoval - ale na fotkách toho není moc vidět. Na zadním okraji místa výlomu je vidět zpevněnou hlínu s jemnými kořeny. Pro mne je to známka toho, že byla trhlina pravděpodobně o něco starší. Čeští horolezci, které jsem tam potkal před týdnem, měli asi velké štěstí. Horní část obrázku směřuje k vrcholu, spodní kraj směřuje k výlomu.
Místo výlomu bloku , foto: R.B.

Místo výlomu bloku , foto: R.B.

Místo výlomu bloku , foto: R.B.
Pokud prozkoumáte okolí, můžete vidět strukturu skály v příčných vrstvách a uvidíte praskliny.
Ze slanění je vidět, že ve skalním lůžku (původní umístění pilíře) již je nějaká hlína, takže se domnívám, že je prasklina starší.
Slaňovací borhák nebyl uprostřed skalního pilíře, ale byl posunutý do strany, což usnadnilo vysunutí pilíře zatížením (dvojí) hmotností lezce. Zdá se mi, že o 1 m níže by bylo pro slaňák lepší místo.
(Nikoho z ničeho neobviňuji, ale je to dostatečný důvod k dočasnému uzavření oblasti a její kontrole)
Na zemi nebyla díra po spadnutí balvanu a nezaznamenal jsem zvuk nárazu.
Na zemi nebyly žádné stopy tahu, které by naznačovaly, že by skalní pilíř (spolu s mým přítelem) sklouzl ze svahu.
Poloha skalního bloku/prvolezce je relativně daleko od úpatí stěny, vpravo pod nástupem cesty. Neumím si to vysvětlit. (pravděpodobně silný impuls směrem ven padající skálou ???)
Spouštím pomocí HMS a půlloďáku. Po počátečním zvuku a Peterově volání jsem to okamžitě zablokoval. Neměl jsem ani centimetr prokluzu. Moje relativně nová HMS karabina stále vypadá jako nová. Nevykazuje žádné stopy po zbroušení.
Neměl jsem žádné popáleniny na dlaních. Tuto skutečnost jsem potvrdil spontánně české policii při rozhovoru s ní. Moje dlaně byly zkontrolovány, vyfotografovány a fotografie přiloženy do protokolu.
Aktuálně vážím cca 94 kg, můj přítel odhadem 75 kg. Nechci odhadovat hmotnost kamene - ale faktem je, že přes několik zoufalých pokusů jsem s ním nemohl proti svahu pohnout. (Můj přítel ležel vedle a jeho lano bylo kamenem)
Všichni čeští úředníci byli vždy soucitní, starostliví, uctiví a zdvořilí. Jsem jim velmi vděčný!
Lezu už asi 45 let. Na „Butovské vyhlídky“ jsem šel šest nebo sedmkrát. Dvakrát jsem lezl v oblasti Skály v údolí Zlatého potoka. Takže lezení po břidlici pro mě není úplně neznámé.
Týden před nehodou (byl jsem tam sám) jsem viděl trojici českých horolezců, kteří dolézali přes pravý nástup také k onomu nešťastnému slaňáku. Tato skupina měla velké štěstí.

Místo nehody, snímek z reportáže ČT

Komentář k fotografii:

Toto je balvan, ve kterém je umístěn slaňák a se kterým spadl můj přítel Peter. Poloha (pravděpodobně) již není původní, protože ho dva uniformovaní policisté otočili. To odhalilo slaňovací borhák s mailonkou a šroubovací karabinu mého přítele. Odřízl jsem lano malým kamenem ve tvaru disku (asi o velikosti mobilního telefonu). Při spouštění jsem stál za levým stromem zády k němu (zhruba tam, kde vidíte červenou tečku). Skála tam tvoří jakýsi komín. Peter nastupoval přímo za druhým stromem (tj. pravým) a poté lezl spíš napravo kolem hrany. Balvan a Peter skončili napravo od mé polohy a mírně za mnou. To je bod, který si neumím vysvětlit. Proto jsem (ještě za přítomnosti policie) hledal nárazový trychtýř nebo stopu po skluzu, ale nenašel jsem ji.

Také by mě zajímalo, zda lano vykazuje známky poškození. Pravděpodobně jsem měl štěstí, že je první borhák relativně vysoko, takže jsem nebyl zatažen rukama do expresky.

Tolik tedy zpráva od R.B., který nechce zveřejnit své jméno, ale redakce ho zná. Reportáž o nehodě v České televizi je zde.