Takhle už to nejde
Na stránkách ASD se píše: “Bivakování v národním parku je podle vyhlášky o národním parku je možné pouze tehdy, "pokud přímo souvisí s provozováním horolezectví a nenarušuje účel ochrany národního parku". Bohužel se realita v posledních letech od toho odchýlila: podle sčítání a statisticky věrohodných prognóz neustále rostepočet bezplatných přenocování, v roce 2019 jich bylo dobrých 34 000. Odhaduje se, že méně než 10 % z nich se týká horolezectví. Závažnější je však skutečnost, že dobrá polovina přenocování neproběhla v povolených bivacích, ale "někde". V posledních letech se bivaky proflákly, jsou propagované v časopisech, novinách, na internetu jako "dobrodružství za humny". Zatímco před 15 lety byla místa bivaků ještě dobře střeženým tajemstvím a byla přístupná jen pro několik málo lidí, nyní je lze snadno najít na OpenStreetMap a dalších stránkách.”
“Že se mnozí přestávají chovat v souladu s přírodou je stále zřejmější. Zohledněme počet lidí, odpadky, škody způsobené erozí nebo požáry a lesní požáry. Kritické je, že s nárůstem počtu přenocování již několik let klesá v Sasku úspěšnost hnízdění sokola stěhovavého a čápa černého. Trvalé narušení bivakujícími nemusí být jedinou příčinou. V Národním parku České Švýcarsko, kde je bivakování zakázáno, však trend klesající míry reprodukce neexistuje.”
Jak to má být dál?
Správa NP Saské Švýcarsko podle ASD vidí potřebu změny koncepce horských sportů, která bivakování podrobněji upravuje. Do tohoto procesu musí být zapojeny i dotčené svazy horských sportů (Drážďanská sekce, ASD a SBB). Pracovní skupina "Bivaky" vznikla na začátku roku 2021 jako podskupina pracovní skupiny "Ochrana přírody a životního prostředí" (NUS). Skládá se ze 2-3 zástupců každé sekce, je informována správou národního parku a připravuje příslušná stanoviska pro rady sekcí.
Správa Národního parku /Saské Švýcarsko) a saské Ministerstvo životního prostředí chtějí problémy vyřešit tím, že letos uzavřou 15 bivaků a příští rok zavedou lístkový systém. Důvody uzavření lze zhruba rozdělit do dvou skupin: Nadměrné používání bivaků (odhazování odpadků, poškozování erozí) a noční rušení přírody (pozdní příchod, hluk v bivaku, oheň).
ASD navržený systém kritizuje: V návrzích na uzavření bivaků nevidí řešení problémů způsobených zneužíváním nařízení o bivacích a neomezeným volným přenocováním mimo povolené bivaky. Nejsou jasné cíle, které se sledují plošným uzavřením bivaků. Není jasné jak omezit nelegální bezplatné přenocování.
ASD podporuje klid v době hnízdění a odchovu mláďat citlivých druhů ptáků, jak se již léta děje například při dočasném uzavření bivaku na východní straně Hoher Torsteinu. Ochrana hnízdění v současném návrhu se však týká pouze deseti z patnácti bivaků, které se mají zavřít. Uzavřením se totiž problém pouze přesouvá, tj. ještě více lidí bude spát na nepovolených místech. Namísto trvalého uzavření 15 bivaků navrhuje ASD dočasné zavření deseti bivaků poblíž známých hnízdišť a vyhodnocování, jak to bude fungovat.
Je zřejmé, že dnes už bohatýrské večírky se sudem piva přivezeným do saského bivaku, provázené zpěvem do časných ranních hodin, těžko projdou. Třeba jako ten, co proběhl v osmdesátnách v Affensteinech pod Wilder Kopf.
Bivak s ohněm je dneska legálně možný už jen v kempu, nebo v jordánské poušti, ale tam si na něj smíte nasbírat jen opravdu suché větve z pouštních křovin.