Jura_Šplíchal_rozloučení.mp4 from Špicál on Vimeo.
Jirka byl ve své době významný a známý lezec. Obětavý kamarád, který se rád podělil o poslední sousto v bivaku i o svojí chatu v Jizerkách. Byl nevysychající studnicí nápadů a díky tomu autorem mnoha zajímavých prvovýstupů a přelezů neméně zajímavých cest. S metodickou důsledností evidoval nové cesty a pod hlavičkou Městského výboru ČSTV vydal v r. 1976 průvodce "Vybrané horolezecké terény v okolí Prahy". Jeho cesty Sen noci svatojánské na Dušičkovou stěnu a Vzpomínka na Pšendu na Křížovou stěnu ve Sv. Jánu jsou považované za impozantní dodnes.
Neméně úspěšně působil i na písku. Jeho Údolní stěna na Třináctou má dodnes jediný přelez. Pytlácká cesta na Schovanku rozhodně také stojí za zmínku. Společně jsme objevili v Údolíčkách nevylezenou věž, jeden víkend chodili kolem, příští víkend tam natloukli kruh, vylezli to a nazvali ji Zubejda. Mnohem lépe by jí sice slušelo jméno Sfinga, protože tak vypadá. Ale ta už ve Skaláku byla. Cesty jako Cermanovy Panny nebo severní Dračky patřily k víkendovým standardům.
Prvovýstup S stěnou Kriváně vznikl jen tak mimochodem, když jsme šli Nefcerkou a usoudili, že tam zřejmě nic nevede. A ono nevedlo. Více méně z nouze vznikl prvovýstup Z hranou na Piz Badile, protože v Casinovi, na kterého jsme šli, nebyly podmínky.
Jednou v knize túr na Brnčálce našel Jirka novou (týden starou) cestu na Jastrabiu vežu od Igora Kollera a Andreje Belici. Protože jsme vůbec netušili kdo ti dva pánové jsou, tak jsme na to šli a udělali první přelez. Když jsme to psali do knihy, tak jsme zjistili, že v S stěně Kežmaráku je nepřelezená varianta Diretisimy od Šihána - Jóna. Padlo rozhodnutí jít na to v březnu, aby to byla i první zima. V tom je cítit ta Jirkova metodika, protože já bych na to byl šel hned, aby nám to někdo nevyfoukl. Jak řekli, tak udělali, dva bivaky v sítí jsou nezapomenutelným zážitkem z této cesty.
Podobně z nouze jsme vylezli S stěnu Petit Dru. Původně jsme šli na Bonattiho pilíř, ale kuloár byl v té době už úplně bez ledu. Tak jsme vymysleli, že půjdeme na cestu Heming - Robbins. Jenomže v noci přišla bouřka a ráno se z toho valily vodopády. Vedle bivakující Taliáni na to chvíli koukali, pak řekli: molto acqua, vypili kafe a šli domu. Jenomže nám za týden končila výjezdní doložka, takže my jsme něco vylézt museli. Nic jiného než ta Severka nám nezbývalo. Těch cest, které by stály za zmínku, bylo daleko víc. Hiebeler v S stěně Lyskammu za 13 hod. a o dva dny později S stěna Breihornu za 8 hod. Ty časy ale jen díky naprosto ideálním podmínkám, protože zejména ten Lyskamm je cesta spíše na dva dny.
Gervasutti na Mont Blanc du Tacul by stál za napsání samostatné povídky, byl to napínavý zážitek, který jsme málem nepřežili. Naštěstí jsme si vzápětí spravili morál na Rebufatovi na Aiguille du Midi.
Červenec 1979, reprezentační zájezd ČHS, kde se povedla spousta super výstupů. Bob Mrózek s Jurou vyrážejí na opakování Desmaisona. Plán mají skvělý, aby se před stěnou trochu rozhýbali, žádná zubačka a pěkně pěšky ze Chamonix = dva bivaky na ledovci před nástupem do stěny. Oproti dnešku bývalo ve stěně o dost víc ledu. Na tom samém zájezdu jsme ještě s Jirkou vylezli S stěnu Dru.
Jirkovy aktivy ale nekončily v Alpách. Byl několikrát na Kavkaze a v Himálájích, ale co tam vylezl, netuším a v tuto chvíli to nejsem schopen zjistit. Jak jsem ho znal, tak se tam určitě neflákal. Je toho určitě mnohem víc, protože zdaleka ne všechno jsme lezli spolu. V pokročilejším věku si pořídil chalupu kousek od Příhraz a začal hospodařit na svých latifundiích. Ze své chaty v Jizerkách vybudoval příjemné místo pro spřátelené běžkaře a stále popolézal po Jizerských skalkách. Mnoho kamarádů na něj bude vzpomínat. Čest jeho památce.
Přehled prvovýstupů Jiřího Šplíchala v databázi horosvazu (jen v rámci České republiky)