Chumbu - jak to bylo

Autor: redakce <redakce(at)horyinfo.cz>, Zdroj: přepis Petr Jandík, Vydáno dne: 18. 12. 2022

---

---

První veřejné vystoupení

Přednáška a beseda v rámci filmového festivalu Banff 2022 v Praze.

 

 

Poprvé od objevitelského výstupu na dosud panenský vrchol Chumbu se uskutečnila přednáška o této akci za účasti všech, kromě Háčka. Zorganizoval ji pořadatel festivalu Banff Pepa Šimůnek, zakladatel a předseda české asociace horských vůdců. Velmi si chválil že hoši přijali pozvání. Ostatně dva z účastníků jsou členové ČAHV a Banán je horský záchranář. Výstup na Chumbu je velká věc, která se povedla, ve složení Radoslav Grog - Radar, Jaroslav Bánský - Banán, Petr Kejklíček - Kejklas a Zdeněk Hák - Háček

Jediný člen expedice, kdo nic nevylezl byl Juraj Koreň - Ďurifuk, v létě paragladista. V zimě vylezl sólo třeba Alpskou trilogii. Bohužel chytil horečku Dengue a do výstupu se nemohl zapojit.

 Iniciátory byli Banán a Háček, kteří našli Chumbu po svém loňském výstupu na Kangchung Char. Panenský vrchol objevil Jarda Bánský. Když si doma prohlížel fotky z prvního tábora, uviděl tam Chumbu. Háčkovi se vrchol líbil a zjistil, že je oficiálně nevylezený. Celou akci Chumbu vymysleli tady až doma. V tu dobu, kdy tam byli vloni, vůbec nevěděli, že nějaké Chumbu existuje.

 

Chumbu, byl jediný kopec co byl vidět v pozadí fotky. Je pěkný, nezlezený, byly pokusy, třeba od Francouzů, co nedolezli na hlavní vrchol, takže oficiální pohyb na tom kopci už byl. Jak pravil Radar, podle terminologie Českého Ráje je to Kapelník oblasti, čnělo to tam nad ty ostatní vrcholy. Everest a ty jeho ostatní satelity to z tohohle úhlu pohledu nezastiňovaly. Tohle byla jasná volba. To je jako když jdeš na diskotéku, taky si vybíráš tu nejatraktivnější partnerku, ne tu nejdostupnější.

 

 

Anabáze, která směřuje k prvovýstupu na tu panenskou horu s sebou nese, že nemáte jasně danou logistiku, nemáte základní tábor, který si museli sami objevit a dostoupit. Toto místo bylo v kontextu té situace velmi vstřícné a umožnilo jim tam týden přetrvat v relativním komfortu, rekognoskovat terén a nabrat síly na hlavní výstup.

V 5300 metrech v základním táboře, zatím chyběl Zdenda Háček, hlavní legenda. Čekali na něj. Péťa (Kejklas) se věnoval tabakismu, alkoholismu a kofeinismu, mezičas využili pro rekognoskaci terénu, protože potřebovali stěnu nastudovat s poznat její rozmary aby dokázali vystoupit nahoru a kultivovaným způsobem se dostat i dolů.

Banán šel jsem středem ledovce nafotit stěnu z nejzadnějšího úhlu, ostatní kluci šli našlapat cestičku pod stěnu. Byl od sebe asi kilometr a měli se sejít, ale nesešli se. Jak pravil Banán, kluci se o něj báli. Byl to strašidelnej den. Fotil si tu stěnu, viděl tam nějaký lavinky, nevěděl jestli to byl starej sníh, nebo novej, takže kluky pohřbíval v lavině a oni jeho zase někde v trhlině.

Nosiči s nimi nešli skoro ani do základního tábora. Členové expedice se alpinismu věnují na výkonnostní úrovni a měli jen údolní nosiče. Ti donesli věci do základního tábora a poskytovali background, že vařili kafe. Měli s nimi problém už dva dny chůze do základního tábora je tam dokopat, takže dál by je nedostali ani násilím, protože co měli v plánu byla nová, neznámá cesta.

 

Předsunutý tábor byl na úpatí stěny v 5600 metrech. Háček má na sobě novýho Sira Josepha a Kejklíček se válí ve starým spacáku. Na stanu je zevnitř vidět slovo bar, on v tý lahvi nemá taky vodu.

Jednou z hlavních otázek je kolik si s sebou vzít těch plynových bomb, protože tekutin se dělají tavením sněhu. Pití je důležité. Absence potravin se dá nějakou dobu vydržet, ale to pití, jak všichni víme je důležité.

Volba startu do stěny vycházela z čekání na Zdendu Háčka, který doběhl do základního tábora, ale ještě mu chyběla optimální aklimatizace. Počasí pro výstup bylo vhodné, povětrnostní podmínky hrály do karet, jen byly hodně nízké teploty. Jak byl Háček ready, odstartovali.

 

 

Podle Banána bylo hezký rozhodnutí, že šli všichni jednu cestu. Byly úvahy, že by se udělaly dva prvovýstupy, ale nakonec to byl kamarádský výstup ve čtyřech.

K tomu současnému lezení a možnosti, že by někdo spadl, Radar uvedl: “První je gajd, tam vůbec není prostor k zaváhání, s takovýmhle scénářem vůbec nepracujeme, ale kdybychom ho čistě teoreticky vzali v potaz, tak bychom se v tom případě všichni čtyři zřítili do náruče smrti.”

 

Součástí týmu je profesionální záchranář Banán, takže by to bylo v pořádku. Dlužno říct, že v rámci vzdělávání horských vůdců byl měřen, že v jedné ruce udrží váhu Cinqecenta, toho malýho auta a umí to vzít tak řečeno do teplejch.

Banán: “Některé úseky se opravdu jistit nemusely. Tenhle kopec byl náročný fyzicky ale ne technicky. Kde to šlo, tam jsme jistili, kde ne, tak se to nejistilo. Ale z mého pohledu byl ten postup bezpečnej a to nejsem gajd.”

V cestě byl jeden neplánovaný bivak 80 m pod vrcholem. Vzhledem ke kvalitě sněhového podkladu bylo jasné, že by to bylo komplikované a na vrchol se rozhodli jít až další den.

 

Dotaz Pepy Šimůnka, proč sestupovali jinou cestou, než nahoru a jak mohli vědět že to jde když to byl prvosestup?

 

Banán: “My jsme na sto procent nevěděli, ale jak jsme trávili čas nafocováním stěny, tak jedna fotka byla fotka sestupu. Nafotili jsme si kudy asi budeme slaňovat a kudy asi sestoupíme na ledovec. Takže jsme terén z fotek znali, ale překvapily nás sněhové podmínky, které nám opravdu nepřály.”

 

Radar: “Postup hřebenem byl fyzický náročný a nebezpečný. Postup kopulačními pohyby, kdy jsme se prokusovali po metrech. Zdenda s Jardou volili kvůli podmínkám korekci postupu a museli jsme zabivakovat. Sestup se musel provést o půl kilometru dřív, než jsme plánovali a slaňovat o třista metrů delší stěnou, než jsme mysleli.”

 

 

 Přednáška byla celkově ve veselém duchu díky dobré logistice a pečlivé předchozí přípravě přednášejících, kteří přišli již správně zahřáti.