Stručná zpráva na Facebooku hospody a kempu Pod Císařem, kde trávil Jirka poslední čas svého života uveřejnila jeho parte. Jirka odešel tiše ve věku 81 let. Už ani nevím, kdy jsem se s ním potkal poprvé, nejspíš v osmdesátkách na repre zájezdu v Arcu, kam v době své emigrace jezdil z Mnichova bavorákem poďobaným od krup s Jardou Chrtkem lézt a dělat cesty. S Jardou taky udělali dodnes nejtěžší cestu ve Slunečních plotnách. Rajbas za francouzských 7a, to si už skoro ani nejde představit.
Petr Prachtel si vykládá s Taxisem, možná o adršpašských nymfách., foto: Petr Jandík
Tam jsme se seznámili a vždycky, když jsem jel s autobusem reprošů přes Mnichov, měl jsem to privilegium přespat v jeho suterénním kutlochu. Nezapomenu na ty diskuze o všem možném od lezení po náboženství, které pro mne tehdy byly jak z jiného světa, mezi krátkodobým výletníkem z československé totality a obyvatelem, svobodného světa. Jirka patřil před svou emigrací ke šlechtě výškových specialistů a jak i píše v prvním díle svých pamětí, žil si jak zlatá mládež.
Emigrace z něj udělal skromného a přemýšlivého člověka. Po plyšáku se do Čech vrátil a užíval lezeckého života měrou, kterou mu jeho zdraví aktuálně dovolovalo. Posledních několik let ho adoptoval Píno mladší a ve svém kempu v Ostrově mu vyhradil komůrku, kde bydlel od jara do podzimu. Chodil lézt, většinou sám, třeba si hodil lano shora, prostě jak to šlo.
Jestli si na něj chcete vzpomenout, dejte si třeba Taxisovu věžičku
No a taky napsal dva díly svých pamětí, které i přes určitou nepřesnost jeho vzpomínek dávají přehled o lezeckém životě jak za totáče, tak po něm a dají se brát i jako tipy co kde lézt. S vydáním knížek mu finančně pomohl Cikán Standa Lukavský a bratři Bukvicové a když tam Taxis sedával na terase před hospodou Pod Císařem, kdykoliv byl ochoten knížku výhodně prodat a napsat srdečné věnování.
Nepochybně tak bude činit i v té nebeské hospodě. Pij Pivo v Pokoji, aneb R.I.P. and P.P.P.