Vybíráme si výstup "Corto Maltese" 6+, abychom se seznámili se stěnou a prohlédli si terén našeho plánovaného prvovýstupu. Jsme nadšeni, cesta je krásná a vrcholy kam až oko dohlédne zalité podvečerním sluncem.
Druhý den odpoledne stojíme s Marťanem na malé polici pod obrovským skalním klínem, jakoby zaseklým do horní části stěny. Jeho boky jsou z obou stran velmi převislé, ale čelo vysoko nad námi ukrývá pevnou skálu a tím i krásné lezení. Žlutobílá stěna vpravo od něho, která se nám zdola líbilia, je zblízka nevábná a velmi rozdrcená. Pod sebou máme 4 délky pěkného technického lezení, proloženého tu a tam převisem.
O patnáct metrů výš nalézáme vchod do klínu - převislou spáru vedoucí na bradu trúhelníkové tváře.
Škoda jen, že tu dnes nemáme Áju. Leží pod stěnou s teplotou a bolestí v krku. Marťanovi sice tvrdila, že je to od toho, jak jí každý den doma škrtíme, ale pravdou je, že to tentokrát měl na svědomí mrazák, ze kterého na letní brigádě doplňuje zboží.
Obávaný převislý bok se stal lahůdkou následujícího dne. Úžasná expozice na jeho hraně musí být odměnou každému z lezců. A cesta středem "tváře" k vrcholu je otevřená dokořán. Oba klíčové úseky jsou dobře zajištěné, v ostatních délkách jsme zanechali jen to nejnutnější, ale s kompletní sadou frendů, případně několika skobami jsou tyto úseky velmi dobře dojistitelné. K zajištění výstupu jsme použili nerezové nýty Singing Rock se šrouby Fischer.
Název cesty "Utúlie‘n Aurë" oznamuje v jazyce elfů, že "Nový den nastal". A já tímto přeji svému kamarádovi dodaleka, až jeho špatné dny skončí, aby je nahradily jen ty šťastné, zalité sluncem a s horami všude kolem.