Chumel návštěvníků totiž musel čekat venku až to té páté hodiny. Předtím nebyl nikdo vpuštěn.
Zbyl čas na rybí hamburger prodávaný kousek vedle muzea, nebo na zmrzku.
Též Bůďa bloumal po ulici, zmrzliny však nemaje.
Udeřila pátá hodina a zájemci byli vpuštěni do nejmenší chodby, kde proběhly projevy slyšitelné asi tak pro prvních pět metrů návštěvnictva. Ti co šli klasickým vchodem si mohli vzít šampusku s bublinkama.
Ti, co se nevešli a čekali v přilehlých sálech za dveřmi, byli projevů ušetřeni, neb je neslyšeli a mluvící - ředitele muzea, a starostu a krajského zastupitele v jedné osobě ani neviděli. I projevy měly svůj konec a mohlo se do Heckelovy síně.
Ve dvou propojených místnostech jsou Heckelovy fotky z pískovců,
z hor
ale i Heckelovy reklamní fotky.
Ve vitríně je jeho fotografické nádobíčko
Ve vedlejší vitríně něco starých skob a stan s vyšitým nápisem "HEKL", napovídajícím co asi každý udělal, když si tu potvoru těžkou hodil na záda.
Jedna stěny je věnované životopisným etapám Heckelova života a práce.
Úspěšná reklamní fotka na Škodu Felicii s Miss USA Charlotte Sheffiieldovou
Na dvoře se pak návštěvníci mohli zaposlouchat do jazzových standardů v podání dobré zpěvačky s doprovodem šikovného kytaristy.
Nebo se zamyslet nad sochou Totem civilizace od Valeriána Karouška.