Bielatal - Eisloch 2

Autor: Petr Jandík <redakce (zavináč) horyinfo.cz>, Zdroj: Petr Jandík, Vydáno dne: 30. 10. 2023

---

---

Od Spannangelturm po Verlassene Wand

V první části putování ke Švédské jeskyni a Ledové díře jsem se věnoval skupině věží kolem Stupmfer Kegel, první skupině, na kterou narazíme, když odbočíme z asfaltky směrem k Eisloch. V tomto dílu hledání saských lahůdek se posuneme k okolí významné věže Spannangelturm a budeme pokračovat dál sněrem k rozložité věži Verlassene Wand, kde paralelní pěšina vyústí do turistické cesty Lattenweg a vrátí se do údolí zpět na asfaltku. V tomto úseku jsou ve skupině Spannangelturm zajímavé ještě věže Rabenturm a Eislochtürme a po cestě pod skalami se dostaneme na Troiku, Pfingstturm a Bonze.

---

Podle popisu v předchozím dílu se dostaneme na žlutou značku k jeskyním Eisloch a Schwedenhöhle. Můžeme jít po ní až narazíme na schody vedoucí kolem Spannangelturm ke vchodu do jeskyně a těsně před ním se dostaneme do sedla mezi Spannangelturm a Rabentum. Pokud si chcete užít pohled na více skal a vychutnat si nevšední pohled na Spannangelturm od severu s charakteristickou křivou „čepicí“, můžete hned na začátku žluté značky odbočit do kopce neznačenou pěšinou ke skupině Stumpfer Kegel a pokračovat pod skalami ke Spannangelturm ze severu.

Pokud půjdete do této skupiny z Ostrova, dostanete se na jižní křížení se žlutou značkou, kde je piknikový stůl, turistický přístřešek a rozcestník, kde půjdeme stále po žluté až k Felsensportnadel a Verlassene Wand a skály budeme procházet v opačném pořadí, než je budu dále popisovat. 

Cyklostezka je asfaltka vedoucí z Ottomühle (nahoře) přes hranice do Ostrova (dole)

Z parkoviště v Bielatalu - Ottomühle je to 1,4 km, od kempu Pod Císařem v Ostrově 4,2 km. Zvláště z Ostrova je výhodné jet na kole a pak ho zamknout ke stromu někde u asfaltky, ale při občasném poponášení se dá dostat pod všechny popisované skály. Zdatný jezdec na horáku by to možná dal všechno v sedle.

Spannangelturm

 

Velká věž s charakteristickým vrcholem, který se severní strany vypadá jako osoba s nakřivo nasazeným kulichem. Název je podle Dr. Rudolfa Spannangela, který byl v letech 1903 až 1904 prezidentem Rakouského turistického klubu ÖTK a zahynul při smrtelném pádu v Raxu na Wilde Gamseck. Prvovýstupci byli členy drážďanské sekce ÖTK a pojmenováním věže uctili jeho památku.

Poprvé byla věž vylezena dvouhvězdičkovou čtyřkovou **Alter Weg  z roku 1905 od Waltera Steina, kterého následovali H. Forker a K. Stumpf. Na čtyřku není úplně zadarmo, jistota v rajbasu se hodí. V říjnu 1981 jsem ji lezl sólo, v roce 2014 jsem trošku bojoval v rajbasech od kruhu. 

 

 

 

Roku 1906 vznikla hvězdičková Perrykante od známého Olivera Perry-Smithe s A. Hoyerem. V cestě jsou dvě stavění, jejichž přelezení zvyšuje obtížnosti o stupeň, více se leze spíš v horní části.

 

 

Pozoruhodnou cestou je !* Bruchholzkante, která hvězdičku koření vykřičníkem značícím, že lezec musí mít nad obtížností nadvládu. Cestu s jedním kruhem a dnes již samozřejmě přelezeným stavěním na východní hranu udělal Otto Bruchholz v roce 1920, dnešní obtížnost je VIIb.

 

Další hvězdičkové cesty jsou pěkná, ale těžko odjistitelná *! Nordostwand (VIIc, 1956) od Güntera Heinickeho, její přímá varianta (VIIIa, 1980) od Bernda Arnolda, Südostwand (VIIa, bez stavění VIIb, 1912) od Otto Lungheima, stejný nástup má Brucholzkante, hvězdu má i přímý nástup ke kruhu málo odjištěná Direkte Südostwand (VIIc, 1989).
Statistika nehod na gipfelbuch.de uvádí pád na Perrykante kvůli vysílení po ztrátě orientace s podezřením na zlomeninu končetiny 1.7.1984, téhož roku v dubnu spadl kvůli vysílení 20letý lezec a utrpěl šok a zlomeninu lebky. Roku 1924 tam spadl 18letý strojní zámečník z Drážďan a utrpěl vážná zranění. Na Bruchholzkate nic zapsaného není, asi vykřičník odradí případné kandidáty na průšvih.

 

 

Felicitas

 

Skála vylezená Starou cestou za I roku 1904, která s pyšní dvěma hvězdičkami ozdobenou parádní hranou Wennschon-dennschon (Když už-tak už) VIIc, RP VIIIa, Ulrich Schmidt 1984. Je to ta hrana, na kterou se díváte, když stojíte mezi věžemi Rabenturm s Spannangelturm.

 

Rabenturm

 

Rabenturm stojí vedle JV stěny Spannangelturm a středem SZ stěny vede hvězdovykřičníková klasikaNordwestwand (VI) od Wernera Scheidemantela z roku 1953. Nástup je trochu delikátní a neodjištěný, trochu lehčí zleva. Když ho dáte, už pak problémy nejsou, žlábkem a komínem na vrchol. 

 

Na skále je ještě jedna hvězdičková cesta s název Lebensharmonie. V roce 1995 ji našel Frank Forker, obtížnost VIIIb.

Dále směrem na jih je dvoujvěží Kleiner a Großer Eislochturm, na Kleiner je česká stopa v podobě cesty !* Westkante VIIa od Piskoře Jaroslava Housera se Zdeňkem Hubkou.

Großer Eislochturm

 

Zajímavá je zejména JJZ stěna s na místní poměry dlouhou a trochu dobrodružnou cestou Talseite od Hanse Arnolda, kterou s početnou skupinou Nachsteigerů vytýčil roku 1952. Nelogický traverz z díry nad kruhem doprava se dnes skoro neleze, nahradilo jej přímé zakončení z díry přímo, tedy **AV (VIIa, Dieter List, 1956), díky kterému má cesta dvě hvězdičky. V díře jsou hodiny, které je vhodné prodloužit. 

 

Také nástup má několik variant s hvězdičkami, například tuto *EV VIIa od Normana Sharpa:

 

Z dalších cest v JJZ stěně má hvězdičku Sonnenspiegel VIIc, RP VIIIa (Frank Richter, 1993) se třemi kruhy vlevo od EV. Na vysvětlenou pro neznalé němčiny a saských zvyklostí: AV=Ausstiegsvariante, neboli varianta zakončení, EV=Einstiegsvariante, neboli varianta nástupu.

 

---

 

 

---

 

Troika 

 

 

Věž kousek nad cestou se vyznačuje poměrně pozoruhodnou hvězdičkovou pětkou Wackelplatenweg, neboli cestou viklající se plotny. Viklavou plotnu nejspíš najdete až z ní budete odlézat, předtím se tváří nenápadně a možná si pod ní dáte i smyčku jako já. To je pak překvápko, když se pohne.

 

Cesta končí dost pořádným převisem s madly, která se ke konci zmenšují a výlez na plochý vrchol opepří ne zrovna husté možnosti jištění, takže je-li pětka vaším maximem, sežeňte si raději do čela silného koně. V databázi ji máme raději napsanou za VI. 

 

V cestách v Troice se neorientuje příliš snadno. Průvodce nabízí ještě tři cesty s hvězdičkou, pětku Triumphzug, Weltwunder VIIc a Südkante VIIa. Dobrý půdorys je v monografii Topoführer Bielatal. Podle popisů v Heineckeho průvodci se tam skoro nedá orientovat.

 

 

 

Pfingstturm

 

 

Věž s oblou úzkou údolní stěnou nabízí klasiku v podobě čtyřky *Südostwand, vylezené před rokem 1923 neznámo kým. Nastupuje se zprava a první slušné jištění je UFO ve spáře pod převislým schodem nějakých 6 až 8 metrů nad zemí, ovšem pokud by člověk padal než zajde výklenkem doprava, bylo by to hned o dalších 5 metrů víc. Nástup je položený, rajbasový. Krok přes převislý stupeň už se dá odjistit Ufounem, vršek je bez problému. 

 

 

 

Přístup je za žluté značky od skupiny kolem Bonze asi 70 m šikmo doleva do svahu. Piknikovací plošinka je u V strany věže

 

 

   

Bonze 

 

Věž blízko cesty, vylezená roku 1909 jedničkovou Starou cestou. Krásná je dvouhvězdičková čtyřka **Südostwand vylezená neznámými lezci před rokem 1920. Pěkná věc, zaujme dolez na samotný vrchol, na těžší krok si lze cvaknout slaňák. V průvodci je upozornění, že se velká vrcholová deska kolíbá, ale ničeho jsme si nevšimli. 

 

 

 

Průvodce