V sobotním prosincovém poledni se po úvodních reklamách vybatolil spíkr Jáchym Srb a pochvalnými slovy uvedl první přednášku Matěje Bernáta, letošního parťáka Máry Holečka na jejich posledním prvovýstupu.
Bombastický úvod Matěje trochu překvapil, ale dobře se s tím vyrovnal a odstartoval podle mne nejlepší přednášku letošního Sherpafestu.
Matěj Bernát je zubař, na hory jezdí na dovolenou se zrekreovat. Pochází z Bystřice pod Hostýnem, z města na půl cestě mezi New Yorkem a Tokiem. Věnuje se skialpinismu. Běhá dlouhé závody v terénu, 100 kilometrové. Další jeho láskou jsou Tatry, jeho domovské hory. Je rychlý v sestupech a možná si ho proto Mára vybral, aby zase nezkejsnul 5 dní na sestupu jako minule, jak pravil Matěj.
Skialpový přechod Tater podle Vlada Tatarky - je geniální okruh, přes méně známá sedla s těžkými sjezdy a sólo lezení do stupně 3. 50 km vzdálenost, 6000 výškovým metrů, 16 sedel a 23 dolin. Přešlo ho asi 8 lidí, Matějovi se podařil druhý nonstop přechod a zlepšil rekord o 4 hodiny.
Další Matějův projekt je výstup na všechny čtyřtisícovky Alp. Je jich 82. V roce 2022 vystoupil na poslední, trvalo mu to 12 let. Polovinu z nich vylezl za den z údolí na vrchol a zpět hřebenem. Poprvé vylezl s tátou na Mont Blanc v zimě ve svých čtrnácti letech.
Na Mont Blanc vylezl ještě Peuterey Integrale. V závěru už kombinoval hezké linie, aby to nebyly jen samé normálky a nebylo to upocené. Ne, že by v Alpách nebylo co dělat, ale je to už o techničtějším lezení a Matěj je velmi špatný lezec, jak pravil a tak si raději si chtěl vyzkoušet, jak funguje ve výškách.
Vyrazil na Pamír pokusit se udělat rychlostní rekord na Pik Lenina z Base Campu na vrchol s zpět na jeden zátah. Znamená to výstup do 7134 metrů z BC ve výšce 3600 m. 58 kilometrů vzdálenost, výškový rozdíl 4400 metrů. Všechny dosavadní rychlostní pokusy byly z C1, který je 1400 metrů výše a 14 kilometrů od BC.
Na pokus vyrazil Matěj s tátou z BC. První den přespali v C1, druhý den došli do tábora C2 a přespali v něm. Třetí den došli do tábora 3. Tátovi tam už nebylo dobře, ale stejně chtěl nahoru. Ale nešlo to, otočili se v 6500 metrech. Poznali přitom výškovou nemoc. Podle Matěje je to asi jako když máte 4 promile alkoholu a čtyřicítky horečky.
Po periodě špatného počasí, když už uvažovali o ukončení akce, bylo krásně. Mezitím Matěj dostal sračku jak řemen, teploty, ale přesto vyrazil na druhý pokus o rychlostní výstup. Proletěl tábor 1 a 2 s průběžnými zastávkami na řešení zdravotních potíží. Prošel ještě táborem 3 a v 6700 se otočil, už mu to nechutnalo. 400 m pod vrcholem. Ušel 44 km a 3800 výškových s věcmi a usoudil, že jeho tělo výšku zvládá.
Další ochutnávka před expedicí s Márou bylo Manaslu. Šel na treku kolem Manaslu, vždycky ráno vyběhl na nějaký okolní vrchol, sestoupil, dohonil svou trekovou skupinu a došel s ní na další zastávku.
Tím se dostal k k tomu, jak se dostal na expedici s Márou na Sura Peak. Když šel v Tatrách na Téryho chatu, pořád mu volalo neznámé číslo. Nakonec ho po několikerém volání vzal.
„Co je?“
„Tady Mára Holeček“
„Jé sorry, o co jde?“
„Nejel bys se mnou do Himálaje?“
„Jel…“
Pobavili se to tom. Mára mu poslal fotku Sura Peaku, ještě bez zakreslené cesty. Matěj na to že pěkný a ani to nevypadá tak těžce… (hmm.., Explorers web tuhle expedici zařadil do deseti nejzajímavějších a nejhodnotnějších za rok 2023). Následoval odlet do Nepálu.
Po absolvování všech úředních formalit v Káthmándú odletěli do Lukly. Expedice do Himálají jsou o přebalování. Mára volil přístupovou cestu jako aklimatizační pětidenní trek.
Probíhalo to asi takhle: Matěj vstane v 5 ráno. Vyrazí, zahodí batoh do křoví, vyběhne na okolní kopec a do další Lodge, kde se má setkat s Márou, dorazí stejně s ním, nebo lehce dřív. Pak šel na pár dní dopředu a šel na šestitisícový kopec.
V poslední vesnici se potkal s Márou, odtud se mělo jít už pod Sura Peak. Jenže chytil rýmičku a měl problém vůbec přejít sedlo do base campu, kde tentokrát nebylo ani teplo, ani pláž. Bylo to s neplánovaným bivakem navíc. V BC Matěj proležel ještě dva dny. Pak šel dolů se zregenerovat, což se po pár dnech podařilo a mohlo se začít s výstupem.
Do stěny vyrazili za zataženého počasí, ale pod stěnou se vyčasilo.
Lezení ve stěně mělo zpočátku velmi dobré podmínky. Po celodenním lezení objevili trhlinu na bivak. Další dny dolezli ledové pasáže, cca 60 až 70 stupňů až pod skalní bariéru, pod kterou Mára říkal, jestli raději neuhnout doleva na hřeben, když to viděl. Neuhnuli. Následovaly pasáže v mixu, kamenolom a kazilo se počasí.
V bariéře zabivakovali. Bivak ve stanu bez tyček v závěsu na ledovcovém šroubu, vařit se nedá. Ráno bylo krásně a čekaly klíčové úseky. Prý takové stěny v Himálaji nebývají převislé, ale tyhle byly. Vrátit se dolů už nešlo.
Klíčové úseky byly tři délky. Počasí bylo v háji, ale za vichřice dolezli do další trhliny a zabivakovali.
Podle zprávy o počasí od Aleny Zárybnické nemají na nic čekat a zmizet. To také udělali.
Vrcholový pohled: Země je kulatá a na vrcholu je ho… Byli tam 38 sekund.
Sestup byl dvanáctihodinový boj. Sestupovali zadem k Teahousu, kde se už na fotografii generační rozdíly setřely.
Po výborné přednášce dostal Matěj Šerpovici a zodpověděl pár dotazů. Celou přednášku si můžete poslechnout v audiozáznamu: Bernat-sherpafest.mp3
Autorem fotografií je Matěj Bernát.
S kvalitou přednášky trochu kontrastovala následující videa. Na můj vkus poněkud zdlouhavé a zvukově nepříliš vyrovnané video Lukáše Černého o tom, jak se lezou 9áčka o Vojtovi Trojanovi a další video o lezení (špičkových) boulderů v Moravském Krasu s Janou Švecovou a Willem Bossim.