Odešel Bořek Vysušil

Autor: Boris Hlaváček <boris(zavináč)asa.cz>, Zdroj: Boris Hlaváček, Vydáno dne: 11. 02. 2024

---

---

*30.10.1947 +10. 2. 2024

Během pobytu v nemocnici nás opustil významný pískovcový lezec, fotograf, člen lezecké skupiny APK 70. Mimo jiné také zakladatel a správce Facebookové skupiny Horolezectví foto - retro. Milý a příjemný člověk, se kterým byla radost se potkat. Více o něm píše Boris Hlaváček.

 

 

Dostal jsem zlý a těžký úkol, napsat něco o kamarádovi, se kterým jsem prožil v naprosté pohodě desítky let a který náhle nečekaně 10. 2. 2024 zemřel.

Ten kamarád se jmenuje Bořek Vysušil. Znali jsme se spolu z lezecké party APK 70. Poprvé jsme se lezecky potkali, když jsme oba v jedné třeskuté zimě pověsili v Jizerkách na Zvonu na Čihulově cestě pytel. Mrzlo až praštilo a zrovna do nás. To nás neodradilo a za pár dní jsme o kus dál dali osmdesátimetrový Nos. Promrzlí jsme pak večery trávili na jedné chatě v Bílém potoce a abychom se nenudili, postavili jsme si skokanský můstek a na malých lyžičkách soutěžili v kategoriích  délka skoku a nejhorší pád.Bořek, z nás postavou nejmenší a nejlehčí, létal nejdál, pádu se vždy dokázal bravurně vyhnout.

Během studií na Vysoké škole strojní a textilní v Liberci jsem Bořka navštěvoval v jeho školní dílně – laboratoři, kde pro nás horolezce vyráběl za tichého mlčení vedení školy skoby, kruhy, žebříčky a další pomůcky. Byl nesmírně zručný a nebýt jeho, kdo ví, zda by Petr Prachtel udělal tolik prvovýstupů, neb všechny jím osazené kruhy byly z Bořkovy dílny. To ty dva natolik zkamarádilo, že se Bořek stal nedílnou součástí dvojice Zora a Petr Prachtelovi. S nimi podnikal cesty do Německa a společně přelézali meisterwegy a další obtížné cesty. Výhodou bylo i to, že Bořek, na rozdíl od Prachtelů, měl auto a také měl stále u sebe fotoaparát. Petr Prachtel tak má krásné fotky se Zorkou a může ukazovat, co všechno přelezli.

Po Zorčině smrti si našel Bořek nového lezeckého parťáka, Janu Kouli Červenkovou, se kterou dávali těžké prásky jak v Německu, tak i ve Francii a Rakousku. Byla to úžasná dvojka, které se mohlo jen závidět a přát. A když už Bořek poslední rok nemohl pořádně chodit, dobelhal se s berlemi k nástupu, berle opřel o skálu a vzlínal dál, jako kdyby nohy fungovaly na jedničku. Jak komentoval Prachtel: „Bořek s vůli vola a se svými málo kily přeleze všechno a všechny nás strčí do kapsy“.
Už několik let, každé jaro a každý podzim mne Bořek úkoloval sezváním celé skupiny APK 70 a já to vzorně plnil. Stal se totiž naším neformálním „lezeckým tátou“. Bořkovi nešlo odmítnout, neboť on také neodmítal nikoho a každému velmi rád pomohl. Byla to čistá bezelstná duše, jakých je už na světě jen hrstka.

Bořku, budeš nám všem moc a moc chybět. Odešel jsi tam, kam se nikomu nechce a doufám, že následovníků budeš mít co nejméně.