Film je nyní dostupný v archivu České televize zde.
K pádu ze sokolíku v Kouřovce došlo v době, kdy šplhal hlavní kameraman po laně s oky z uzlů na balkónek, aby udělal záběry shora. Prvolezec musel čekat v sokolíku, než balkónek doleze. Potom pokračoval v lezení pro záběry shora. Jenže se mu něco ulomilo a hodil záda. U prvního kruhu ho jistil Bohouš Svatoš, který shodil lano z ramen a značný kus dobral. Než mělo lano zabrat, uhnul z dráhy pádu a hodil ho zpět na ramena. Padajícího Zdeňka chytil tak, že jen štrejchnul nohama o zem. Kupodivu si ruce nespálil a Zdeňkovi se nic nestalo.
Pád se točil kameru na péro a zrovna v době pádu neměl kameraman dostatečně nataženo, takže záběr nebyl natočený celý. Z toho se při střihání filmu vykroutili ostrým střihem do průšvihu německé okupace. Normálně se při filmování pády nahrají, aby to bylo bezpečné. Tento pád v plánu nebyl a byl skutečný.
Chroust mladší fotograficky dokumentoval celé natáčení. Zaslechl povědomý zvuk pádu a víceméně instinktivně cvakl letícího prvolezce Svatošovým fotoaparátem. Vzniklý snímek s názvem Gravitace v praxi pak dostal '"Cenu za nejlepší snímek s horolezeckou tématikou" ve fotosoutěži "O štít Viléma Heckela" 1975.
Hodně se rozpovídal Petr Prachtel, který pro slovo daleko jít nikdy nemusí. Ocenil, že se mohl podívat na svou zesnulou ženu Zoru v jejích 31 letech, a že byl v době natáčení už na černé listině tehdejšího režimu, ale že ho přesto Chroust starší na natáčení pozval, čímž hodně riskoval.
V publiku, které odměnilo všechny aktéry potleskem, se objevily známé tváře. Z Ádru dorazil Tatuš, z Brna Jura Čermák, objevil se jeden z bratrů Bukviců, Mirek Coubal s rodinou i majitel a odkopatel Oderwitzer Spitzbergu.
Celou besedu si můžeš poslechnout ze záznamu zde.