Čeští paštikáři na Zambezi

Autor: Mikuláš Heger <hegermikulas(zavináč)seznam.cz>, Zdroj: Mikuláš Heger, Vydáno dne: 18. 04. 2024

Pádlovat na Zambezi, to je jako jet do Yosemit na čtrnáct dní a každý den si vylézt El Capa.

Říkali mi: „Je tam draho, hodně draho.“ Pěchuju krosnu konzervami, luštěninami, výživnými ovesnými vločkami, víno do petky, sixpack Svijan se taky neztratí a samozřejmě flašku tvrdého na dezinfekci. Vodku popíjím minimálně dvakrát denně, podle toho kolik vody vypiju z řeky. Není to tak zlý, když ignoruješ zprávy o šířící se epidemii cholery. Očkování netřeba, léky klasika -paralen a „ibáč“, k tomu pár obinadel a krabku živočišného uhlí.

Čekání na spoj bylo úmorné

Loňský rok plynul hrozně pomalu a já měl pocit, že bych potřeboval upustit ventil, jen ne a ne přijít na vhodnou destinaci a aktivitu. Rozhodnutí padá celkem spontánně a narychlo na Zambezi. Přispívá tomu i náhlá změna v možnosti letět z Prahy do Livingstonu (Zambie). Dá se také letět do Vic Falls (Zimbabwe). V Zimbabwe se ale musí platit víza a stejně se většina kajakářů ubytovává v Livingstonu. V Zambii jsme žádná víza neplatili. Pokud mohu doporučit, snaž se vybrat lety s delšími prodlevami při přestupech. Je větší naděje, že ti kajak neztratí. Let je dlouhý i s přestupy vychází mezi třiceti a padesáti hodinami. Cena za letenku je třicet tisíc na osobu. Jedinou výhodou jsou dvě velká zavazadla v ceně letenky. Qatar airlines nabízejí dvě velká zavazadla o váze 23 kg každé, čili 46 kg/osobu plus příručák.

Naše kajaky, pro úředníky surfová prkna

Při druhém přestupu v Johannesburgu máme celkem hoňku chytit letadlo do Livingstonu a ztrácejí se naše kajaky i krosny. Po příletu, kdy na nás dýchne tropické teplo, nemáme nic krom příručních zavazadel. Jízda do hostelu probíhá v pochmurné náladě a hned musíme řešit, co s volným časem. Kupujeme půldenní safari v malé lokální rezervaci Mosi-oy-Tunya. Dolary začínají téct proudem a to jsme ještě ani nesmočili pádlo. Mosi-oy-Tunya je původní název Viktoriiných vodopádů a v překladu znamená smoking thunder -kouřící hrom. Naše první safari je pěší. Oč příjemnější je cítit pod nohama vyprahlou půdu, nasávat vůně stromů a bylin, poslouchat výklad zkušeného, místního průvodce a mít čas se zeptat na všechny zajímavosti. V této malé rezervaci je největším artiklem bílý nosorožec. Predátoři se zde nevyskytují.

Náš pokojík a děravé moskytiéry

Po poledni se vracíme do naší oázy zvané Fawlty towers. Jde o jeden ze dvou hostelů využívaných většinou kajakářů. Cena je dvanáct dolarů/noc. V ceně jsou wi-fi, bazén, teplé nápoje a palačinky o třetí. Na recepci se dovídáme dobrou zprávu, zavazadla na nás již čekají na letišti. Letiště je od hostelu deset minut autem. Livingstone mi připomíná svou velikostí Beroun. Ač je Zambie jinak chudá země, Livingstone je populární turistické letovisko a snoubí se zde chudoba s přepychem. Druhý hostel, Jolly boys, je o trochu dražší, vzdálenější od Fawlty towers asi 500m.
Je již odpoledne a tak narychlo sháníme kontakty pro shuttle na zítřejší den. Ráno nás vyzvedá jeep společnosti Safpar a odváží nás k centrále. Zde se dovídáme, že zbytek kajakářů je na dvoudenním tripu k Dam site (hráz budoucí přehrady). Ta je vzdálená zhruba 60 km od Viktoriiných vodopádů a v budoucnu má její vzdutí zatopit téměř všechny peřeje. Šéf Safparu Sven mě děsí třemi vykloubenými rameny, poloutopeným Angličanem Marvinem a stoupající hladinou řeky. Inu první dny na řece nebyly lehké. Snažím se dostat do formy, jak jen to jde, ale těsně před odletem jsem prodělal střevní chřipku a tělo je stále ještě zesláblé. Pozitivní je, že teplota vody i vzduchu je více než příznivá. V noci se mi zdá o komárech. Ráno zjišťuji, že to nebyl jen sen a i přes moskytiéru mám celé tělo seštípané.

Tamní Radler a oáza u bazénu ve Fawlty

Vyrážíme na první nákupy. Zjišťujeme, že námi přivezené dolary zde neuplatníme. Mají starší sériové číslo a zde je již nechtějí. Drobné trable u bankomatů nás stojí také nějaké ty koruny navíc. Místo výběru se nám daří informovat o zůstatku na účtu, což je zpoplatněné. Zdejší měna je Kwacha a odpovídá české koruně. Nejvyšší bankovkou je 100, maximální výběr je 5000. Takže pro 5000 abys šel s batohem. Nakonec nacházíme funkční bankomat a „shopování“ může začít. Z hostelu to máme do supermarketu jen přes ulici. To je další výhoda oproti hostelu Jolly boys. Potraviny jsou tu velmi levné, obzvláště maso, pivo a cigarety. Ovoce a zelenina je nejchutnější a nejlevnější na kterémkoliv z místních trhů. Mými favority jsou hlavně avokáda a „rep“ (nepodařilo se mi zjistit oficiální název). „Rep“ jsou listy připomínající tvarem i chutí potočnici lékařskou a uvaříš si z nich něco jako špenát. Pro zvýšení nutriční hodnoty rád přidávám do špenátu z repu sušené sardinky (ty prodávají také na trhu).

Smažení červi a rep

Spíme v pokojích pro šest lidí a k dispozici je i veřejná kuchyně. K dispozici jsou dvě velké lednice s mrazáky, které jsou ustavičně plné perlivých, většinou alkoholických nápojů. Ať si zaplatíš pádlování, safari, či jiná turistická lákadla, vždy jsou v ceně ledově vychlazené nápoje. Tolik Fanty, Coly a Spritu jsem snad ještě nevypil. Ve Fawlty´s se cítím jako doma díky zahradě, bazénu a mohutným mangovníkům. Každé ráno začínám honbou za popadaným mangem. To je tak sladké, že stačí smíchat s ovesnými vločkami a nutričně plnohodnotná snídaně je na světě. Jednou v podvečer se přihnala bouřka, bylo z toho mangové krupobití. Stromy mají až dvacet metrů. Nic moc pocit, když ti mangové granáty sviští kolem hlavy.

Mangovník a chytač z Nebelvíru

Noční teploty jsou příjemné na spaní bez deky. Komáři jsou drobní a jejich bodnutí není v porovnání s těmi českými cítit. Zdejší supermarket prodává levné a kvalitní repelenty. Denním nepřítelem, hlavně na vodě, je slunce. Běžné sluneční krémy vlny smyjou během pár minut, nehledě na to, že mastné ruce na pádlo nejsou ideální, možná by se hodil i vosk na pádlo. Jediné, co funguje, jsou tyčinkové, vysoce odolné, sluneční krémy, které se tu bohužel nedají koupit. Připomínají mi běžecké vosky. Hřbety rukou, obličej, i ramena dostávají nálož i přes dlouhá trička a šátky. Na vodu je nejlepší tenká mikina i s kapucí, eventuálně i kšilt. My jsme užívali šátek buff a kšiltovku.

Když se to umí, mohou tě vlny vystřelit jak raketu

Den za dnem bojuji s peřejemi a postupně si zvykám na denní rutinu. Ráno běhání, kompenzační cvičení, bazén, snídaně, čekání na shuttle, půl hodiny na nasedačku, tři hodiny na řece, hodinový shuttle do hostelu. Shuttle od Safparu měníme za PC river shuttle. Rozdíl v ceně je 15 dolarů/den. V ceně je vstup do parku, osvěžující nápoje, shuttle a nosiči. Byť se mi příčí nechat si nosit loď, není zbytí. Tak to tu prostě funguje. +260 955838408 číslo na Svena ze Safparu. +260 969276317 číslo na P.C.ho (pravým jménem Mtongu) levnější shuttle, který ale jezdí jen pro 4 a více kajakářů. Sven i Pc vás přidají do whatsapp skupiny, kde se domlouvá shuttle na příští den. Díky wifi již není potřeba pořizovat místní SIM kartu. Při odletu z Prahy si nezapomeň vypnout data. 1 MB je za 300Kč

Největší vlna na řece

Náš výlet trval dvanáct dní, první den jsme byli bez lodí, poté pádlujeme deset dní s jednodenní pauzou na safari. Většina kajakářů jezdí na safari do rezervace Chobe v Botswaně. V této rezervaci se vyskytují sloni, hroši, krokodýli, lvi a další predátoři. Predátoři jsou aktivní hlavně za rozbřesku a za soumraku. Vyplatí se zaplatit si dvoudenní safari, jelikož při jednodenním navštívíš rezervaci jen kolem oběda. Jeep za jeepem se střídají u jednotlivých zvířat, ty čekají jako připoutáni neviditelným řetězem těsně u cesty. Když si odmyslím mříže či sklo, nevidím rozdíl vůči zoo.

Emil Holub, aneb ať žije Rakousko-Uhersko

Co by kamenem dohodil je to z Jolly boys do Livingstonova muzea, kde má bystu i významný český cestovatel a etnograf Emil Holub. Do zdejších míst dorazil zhruba dvacet let po Davidu Livingstonovi, ve druhé polovině 19. století.
Dále jsou oblíbenými turistickými lákadly Devils pool, bungee jumping, booze cruise, let helikoptérou kaňonem Zambezi, popř. rafting. Cena všech atrakcí se pohybuje mezi 100 – 200 dolary. První den nám Sven ze Safparu sděluje: „Teď máme přibližný průtok 450 m3/s.“ V den odjezdu je nějakých 700 m3/s. Za tohoto stavu je plavání v Devils poolu již s asistencí několika černochů. Pro pořízení legendární fotky, kdy koukáš přes hranu vodopádu, tě dva z „bodyguardů“ drží za kotníky a ty doufáš, že tě nepustí. Ze stejného důvodu, středního stavu vody, již není možné vypádlování k minus rapids. Víry pod vodopády, vichr z dopadající vody a sama voda dopadající na ridge, po kterém musíš lodě vynést, vše znemožňují.

Ty versus kamion

My to zkoušeli, ale ani Sam Bradford, kterého jsme ten den potkali se stejným nápadem, nepochodil. Booze cruise je plavba na výletním parníku nad vodopády. V ceně plavby jsou zahrnuty míchané drinky, čili pokud máš čas a chuť se zmrskat na rozloučenou, není pravděpodobně lepší alternativa. My jsme žádnou z těchto lákavých nabídek nevyužili, jak kvůli ceně, tak kvůli času. Mít tak o týden navíc! Každý den jezdíme stejný úsek po 21. peřej. Postupně se únava kumuluje, jako při dálkových „laufech“ na běžkách. Jízda začíná přepádlováním proudu, poté půlhodinový trénink surfování na druhé peřeji. Zkoušení kickflipu, Cobraflipu a dalších vychytávek je takřka povinností. Trojku za našeho stavu nesurfují ani zdatnější pádleři. Čtyřka, to jsou nádherná „tejlovací“ rozhraní v nájezdu a kickflip vlna pro zdatné, nachází se totiž těsně nad válcem Morning glory. Před turbínami z elektrárny se nachází ještě pár flipovacích vln. Jedna z nich mi solidně prokřupává celou krční páteř. Pětka je legendární Stairway to heaven. Za našeho stavu už boofovací lajnu nejezdí ani Alec Voorhees a jemu podobní mistři sportu. Oni jsou zde co dva roky, my jednou za život. Proto brácha několikrát jede i tuto mastňáckou lajnu, podotýkám, že pokaždé úspěšně.

Pátá peřej, Stairway to heaven

Sedmička je peřej, která mi pokaždé vhání do břicha motýly. Náročná na orientaci a sem tam mě zašlapává i nějaký ten vír, či válec. Máme Chilli od Zet kayaks a All star (rodeovku v XL verzi) od Jackson kayaks. Zábavnější je za našeho stavu rozhodně Chillina, jelikož na řece již není tolik rodeových válečků. V osmičce je několik krásných flipovacích vln, ale to již vždycky myslím na devítku a děsím se, že neprostřelím úvodní roládu. Máme již střední vodu, ale na legendární šrotovací lajnu středem, je stále málo vody. Marvin, to zkusil, vyplaval a zůstal padesát vteřin pod vodou. Poslední den na vodě je pravidlo devítku nosit. My samozřejmě jedeme. Ta nejvyšší vlna má prý kolem šesti metrů a ten pocit, když se ti zavírá nad hlavou, je nepopsatelný.

Některé vlny mají až 6 metrů

Pod devítkou je čas na různé kejkle v menších peřejích a hraní si s víry v rozhraních. Poté už jen válec v osmnáctce, zvaný Oblivion (zapomnění). Ten je dobře viditelný a snadno objízdný z obou stran. Má na svědomí převrácení nejednoho raftu. Jde o pulzující vlno-válec. V rámci tréninku je fajn poslat ho na melt down. Jednou přicházím o pádlo, jednou mám vestu přetaženou přes hlavu, pokaždé je eskymák o poznání zábavnější. Za těch deset dní jsem nucen pádlo třikrát upustit jednou rukou. Nechci být čtvrtým kajakářem s vykloubeným ramenem. Občas proudy do pádla zaberou takovou silou, že cítím, jak málo by stačilo k luxaci (vykloubení) ramene. Na vysedačce pod 21 pokaždé dáváme mohutnou koupel, kterou se připravujeme na výšlap z kaňonu.

Vynáška z kaňonu, až se mi z toho orosila lysinka

Někde jsem zahlédl, že se končívá také u 25. peřeje, prý to ale nestojí za tu námahu. Peřej nic moc a dost klidné vody mezi nimi. Výšlap z kaňonu zabere kolem půl hodiny. Cesta do hostelu je hodně divoká, autem to pořádně hází, ale pokaždé je fajn pozorovat z auta okolní krajinu, vesnice a lidi.
Děti na nás křičí: „Bottle, bottle!“ Chtějí vypitou pet flašku, kterou použijí jako flašku, anebo si z ní vyrobí hračku. Poslední den je fajn dětem přivézt hračky a sladkosti, obdarovat nosiče dýškem, oblečením, popř. můžeš také prodat své vodácké vybavení tamním guidům.

Bottle, give us bottle

Zambezi mi otevřela oči. Nyní vím, jak krásné je pádlovat na big water řece. Dalšími snovými plány jsou Stikine, Indus a Rio Baker. Tak snad brzy našetřím na další podobný výlet. Celý výlet mě vyšel na necelých šedesát tisíc.

Mikuláš Heger, foto Mikuláš a Kryštof Hegerovi