Meisterwegy byly pro lezce z bývalé NDR jednou z možností, jak si vylézt sportovní výkonnostní třídu. Byly to nejtěžší prásky své doby, přičemž nejtěžší rozhodně neznamená jen fyzickou část výstupu, ale, jak už to bývalo, nemenší důraz byl kladen na morál. Kdo těchto cest dal za rok 12, dosáhl nejvyšší, tzv. „mistrovské“ výkonnostní třídy.
V aktualizaci z roku 1974 je oněch nejnáročnějších „Meisterů“ 92 a rozesety jsou do všech částí Saského Švýcarska, čtyři jsou v Zittauer Gebirge. Počet „Sasíků“, kteří posbírali všechny, by se dal asi spočítat na prstech jedné ruky, v tuzemsku se do toho bláznovství zatím nikdo nepustil. Já jsem se o existenci tohoto výběru dozvěděl někdy na počátku roku 2022, kdy jsem měl přelezené čtyři kusy z výčtu legend. Od té doby poctivě odškrtávám jednu po druhé a učím se lézt, smyčkovat a poznávat nádheru Saského Švýcarska v té nejsyrovější podobě.
Po celou dobu jsem si do seznamu zapisoval svoje pocity z přelezů. Samotného mě překvapuje, jak se měnil úhel pohledu na lezení: s přibývajícími zkušenostmi ubývalo označení „vražda“, a solivý nebo lámavý terén se stával méně nepříjemný. Zůstalo ale srdce a obdiv vůči legendám, které před více než sto lety diktovaly světovému dění. Jsem moc rád, že nám tu onu nádheru po sobě zanechali.
Petr Resch