Je to již více jak dvacet let, kdy jsme dali přednost slunečným, prašanovým svahům před studenými a vlhkými mixy a ledy v severech. Zahodil jsem skialpové domaděly, které mne provázely v osmdesátých letech a koupil "moderní" Hagany, Silvrettu a pípaky. Svoje staré TLT 1 jsem věnoval bazaru a koupil Nordicy.
Vše jsme si vyzkoušeli na vodorovné zahrádce holandského domečku a vyrazili na první alpské skialpy.
Pohled na ledovec Argentière, sedlo Chardonnet z Gr. Montets
Přechodů ze Chamonix do Zermattu je hned několik. V podstatě existují dvě základní varianty přes Verbier a přes Bourg-Saint-Peirre. My jsme šli trasu přes Bourg-Saint-Pierre: Grand Montets – Champex – Cabane de Valsorey – Cabane de Chanrion – Cabane de Vignettes – Zermatt.
Cesta trvá pět dní a je o něco náročnější než ta přes Verbier, je však méně frekventovaná.
Start: 3 233 m.n.m. Cíl: 3 170 m.n.m. Převýšení: 950 Čas: 4 – 5 h |
Obtížnost: AD Sedla: 3 323 Chardonnet, 3 261 Saleina Maximální Sklon: 45° na 50 m
|
Pohled z Gr. Montets na Mt. Blanc a Chamonixské jehly.
Pohled na Gr. Montets z výšlapu na sedlo Passon
Pohled na Vert při výstupu na sedlo Chardonnet.
Pod sedlem Saleina.
Na ledovci Trient, kousek pod chatou.
Pohled z výšlapu na Aig. d'Argentière na Verte, Droite, Court a Jorasses.
Jako start si ani není možné představit lepší místo, z Grand Montets jsou krásné výhledy a sjezd na ledovec Argentière navnadí a tak následné stoupání do sedla Chardonnet není tak nesnesitelné. Za sedlem se naskýtá pohled na Auguille de la Varappe, která láká k letní lezecké návštěvě. Po sedle Saleina se oddělí od naší trasy všechny průvodcovské skupinky, které zamíří zpět do Chamonix, nás pak čeká odpolední terasa Cabane de Trient, která je sladkou odměnou a místem diskusí o trasách a výstupech v přilehlém okolí. Vyhříváme se v zapadajícím slunci a usrkáváme pivního moku. Přátelíme se se dvěma mladými Francouzi, kteří mají stejný plán jako my.
Na ledovci Argentière
Sjezd z Gr. Montets
Krásné ledové nebo extrémní lyžařské túry z Argentière: Verte, Droites, Courtes.
Start: 3 170 m.n.m. Cíl: 3 037 m.n.m. Převýšení: 1 500 Čas: 6 – 7 h |
Obtížnost: AD Sedla: 2 796 Ecandies, Maximální Sklon: 38° na 200 m
|
Zajímavou alternativou je přímý sjezd na Glacier d'Arpette za Cabane de Trient a za Point d'Orny, případně přes sedlo Col d'Arpette.
Další alternativou je nejít přes Champex, ale přes Gran Luy do La Fouli, zde přespat a pokračovat dále do Bourg-St-Pierre a Cabane de Valsorey. Tím odpadne cesta autobusem a jdete stále na lyžích.
Pohled na ledovec Trient a Aiguilles Dorées
Combin, Plateau du Couloir a Cabane de Valsorey
Pohled zpět na Mt. Dolent, Mt. Blanc, Jorasses a hřeben Peutèrey
Závěrečný svah pod Cabane de Valsorey, v pozadí Mont Vélan
Ráno vyrážíme až po rozbřesku, neboť nás čeká sjezd přes ledovec Trient, který není bez trhlin. Sluníčko nás vítá v údolí Arpette a sjezd do Champexu je příjemný, jen krusta kazí dojem. Odtud přejíždíme autobusem do Bourg-St. Pierre, který leží na staré římské cestě z Martigny do St. Bernard a dále do Aosty. V poledním slunci stoupáme na Cabane de Valsorey. Poslední stovky výškových metrů připomínají spíše nádenickou dřinu, leje z nás a batohy se zařezávají do ramen. Konečně jsme v cabane. Večer sedíme a diskutujme s Francouzi a začínáme chápat, proč má Claude tak velký batoh. Z jeho útrob vytahuje ovoce, jogurty ve skle a další neuvěřitelně pochutiny. Večer kontrolujeme teploměr a zkoumáme stav svahu pod Combinem.
Start: 3 037 m.n.m. Cíl: 2 462 m.n.m. Převýšení: 1 200 Čas: 6 h |
Obtížnost: PD+ Sedla: 3 650 Plateau du Couloir, Maximální Sklon: 45° na 50 m; 35° na 600 m |
Pohled na Mont Vélan z Plateau du Couloir.
Sjezd z Plateau du Couloir.
Sjezd z Plateau du Couloir.
Sprcha po dvou dnech u potoku Dransse de Bagnes.
Pohled na sjezd.
Ráno vyrážíme brzo, ještě za šera, trasa není ani tak dlouhá nebo náročná, ale vede relativně dlouho ve výšce tříapůl tisíce metrů. Do sedla Plateau du Couloir se vlečeme jak šneci, slunce svítí a jsme rádi, že Camelback je dvoulitrový. Sjezd do Charmotane je pěkný, slunce natálo sníh do firnu, v udolí až příliš. Zastavujeme se u potoka a oddáváme se ledové koupeli. Na Cabane de Chanrion stoupáme jen zvolna a k našemu překvapení se sníh často střídá s trávou. Cabane je relativně nízko a tak se již těšíme na luxus. Nalézáme však prázdnou chalupu s opilým správcem, který se snaží seč může svůj stav maskovat, ale nesouvislá mluva a potácení jej prozrazují. Večeře je horror, jak pro chataře, tak pro nocležníky. My čtyři vyvázneme vcelku bez problémů, jsme první na chalupě a tak dostáváme normální příděl, avšak další dvě, přibližně desetičlenné výpravy jsou na tom hůř a tvrdě se domáhají objednaného. Dochází i na údernější výrazové prostředky, které tlumí až příslib dalšího jídla.
Start: 2 462 m.n.m. Cíl: 3 158 m.n.m. Převýšení: 1 335 Čas: 6 h |
Obtížnost: PD Sedla: 3 796 Pigne d’Arolla Maximální Sklon: 30°
|
Na ledovci Brenay.
Cestou na Pigne d'Arolla
Cabane des Vignettes.
Velikáni Zermattu.
Po hřebeni k chatě.
Pohled na L'Evêque
Ráno je již vše v normálních kolejích, chatař se vyspinkal, nocležníci myslí jen na nový den, a tak na večerní intermezzo nikdo nevzpomene. Trasa je opět méně náročná, avšak ve vyšší nadmořské výšce. Zase nás vysušuje slunce a panoramata se mění jen pomalu. Z Pigne d’Arolla se otevírá nádherný výhled na Zermattské čtyřtisícovky a posléze orlí hnízdo – Cabane des Vignettes. Sjezd ze sedla v nás rozproudí adrenalin, pak jen přeběhnout hřebínek a můžeme se usadit na terase, která nabízí nové výhledy. Samotná Cabane des Vignettes leží na křižovatce několika cest a poskytuje i možnosti jednodenních výletů.
Start: 3 158 m.n.m. Cíl: 1 975 m.n.m. Převýšení: 1 125 Čas: 8 – 9:30 h |
Obtížnost: PD Sedla: 3 053 Charmotane, 3 392 Evêque, Maximální Sklon: 30° Poznámka: velmi rozsekaný ledovec |
Den opět začíná sluncem, avšak ze západu se tlačí oblačnost, která nás dostihuje na sedle Evêque. Etapa je houpavá, stále nandaváme a sundaváme pásy, ledovce jsou o poznání horší. Náš plán je stihnout večerní vlak v Zermattu. Vše jde podle plánu až do sedla Valpelline, po němž následuje rozsekaný ledovec Stockji, ještě že je alespoň trochu vidět a můžeme sledovat staré stopy. Jedeme v pěkném hadu, já první, pak slečny a na závěr Claude. Claude se však v jednom místě rozhodne pro vlastní variantu, která se mu málem nevyplatí, ještě že jel dost rychle a trhlina nebyla široká a byla osamocená. On jen klopýtne a setrvačností přelítne trhlinu, aby se vyválel na její druhé straně. Naše hlasy se nejdříve tázají, ale následně jej častujeme nevybíravými přídomky. Další sjezd raději vedeme příkřejším žlabem skalek Stockji a dostáváme se bezpečně přímo na spodní část ledovece Tiefmatten. Hledání cesty přes ledovec Stockji nás stálo mnoho času a já s Lenkou nemáme chuť sprintovat na poslední vlak, a tak se naše čtveřice dělí. Naše rozhodnutí se ukazuje jako lepší, večer objevujeme zákoutí Zermattu a dopřáváme si gurmánské večeře. Ráno pak vychutnáváme jízdu vlakem. Průjezd přes Vallorcine nás inspiruje k jednodenímu výletu ze Chamonix přes Aiguilles Rouges. Čekal nás zde krásný prašan a neuvěřitelné výhledy na skupinu Mont Blancu.
Kýč s Mont Blancem.
Cesta zpět je rovněž zážitkem. Nejdříve Glacier-Expressem do Vispu obklopeni japonskými turisty, dále rozkvetlým údolím Rhôny a nakonec zubačkou šplhající se téměř kolmou stěnou nad Martigny. Cena vlaku je cca 80 SFR za osobu.
Jako na ledovec
Optimální je půlka března, hned po otevření chalup. Je méně lidí a více sněhu, ale sníh není ještě transformován.
Pro milovníky sjezdů půlka dubna – sníh je transformován, ale lyže se místy musí nosit, přibyde i ceprů.
Na závěr je vhodné přespat v Zermattu a nesnažit se stihnout poslední vlak zpět do Chamonix (c. 17:00). Připravili byste se o zmiňovaný hodnotný zážitek z cesty zpět. Pěkné a cenově dostupné (na Zermattské poměry) ubytování poskytuje Hotel Bahnhof. Pěkný matratzenlager a dokonale vybavená kuchyně za c.75 SFr.
Ski de Randonnée – Valais Central, Francois Labande, ISBN 2-88086-224-8
Mapy Měřítko 1:25 000: Col de Balme, Orsiers, Mont Velan, Chanrion, Matterhorn, Zermatt
Mapy Měřítko 1:50 000: se skialpovými túrami: 282 S Martigny, 283 S Arolla