Stranger

Autor: Michal Coubal <(at)>, Zdroj: Michal Coubal, Vydáno dne: 13. 09. 2025

Prvovýstup na Castello del Settsass

Švestky. Vím, že ty už tady jednou byly, ale jsou tu zase a je jich hodně. Ta naše stará chudinka po loňské neúrodě zešílela a řekla si, že nám tentokrát udělá radost.

Sousedé při slově švestky rychle mizí ve svých obydlích a zavírají okenice. Historie se opakuje. Naše příbuzná z Českých Budějovic by trochu švestek na povidla brala. Prý tam všechno na jaře pomrzlo. A také Maruška z naší městské knihovny by jich trochu na knedlíky uvítala. No a je to. Zrovinka odjíždíme s Ájou do Dolomit, tak to při cestě rozvezeme. Do dveří knihovny šoupneme první bednu s dvaceti kily se slovy: "To vám posílá Vendulka na ty knedlíky." Nechali jsme knihovnici v klidu civět na to modré nadělení a tiše jsme se vytratili. V autě si s Ájou vesele plácneme. Třetina je v tahu. I v jižních Čechách si vychutnáváme odměnu za své česačské úsilí. Dvě bedny, minimálně čtyřicet kilo šťavnatých modrých boubelí. Zas ty užasle vyvalené oči. Loučíme se slovy : "Povidel není nikdy dost!"

"Proč ty kulaté potvory prostě nevypálíte?" ptá se každý. "Protože u nás to nikdo nepije."
Sedíme s Ájou, Frederikou a Ivem na Falzaregu a je nám veselo. Uvažujeme o jedné společné akci a někteří z nás se obávají, že budou mít trému. Navrhuju, že bychom se mohli vydatně posílit alkoholem. Ivo je nadšen a hned společně předvádíme, jak po tom budeme vypadat. Probíráme vše s Frederikou a shodujeme se, že nám na to bude stačit jeden Rádler. Dohromady.

Pochodujeme s Ájou pod Castello del Settsass. Je stále ještě skoro tma, mlha a zima. Při traversu podmáčenou loukou mi ještě navíc začalo čvachtat v botách. Už teď mě bolí nohy a jako vždy doufám, že snídaně zůstane tam, kde je. Prostě taková ta nástupová idylka, které už mám po těch letech opravdu plné zuby.

Stranger 2, foto: A a M. Coubalovi

Ale pak přijde to, co dělá hory horami a co se jinde jen těžko hledá. Z bílé mlhy začínají vystupovat, jen tak mezi nebem a zemí visící, sluncem zalité vrcholy. Žluté pilíře vystupují a zase mizí a mezi tím vším se derou sloupy ranního slunce. Za tuhle chvíli všechno to horské lopotění stojí. A myslím na to, že až se každý z nás s tím svým "blbým ránem" vypořádá, sedneme si na Falzaregu s Ájou, Frederikou a Ivem, otevřeme si Rádler a parádně se zhulákáme.

Michal a Ája.