Kaiser-Max Klettersteig
Autor: Kamil Hrádek - E, 560 m
Autor: Kamil Hrádek - E, 560 m
Kleiner Wandkopf (1346 m), Martinswand, Karwendel, Rakousko
parkoviště u stěny
parkoviště u stěny
| výstup | nástup | období | orientace |
| 2 h 30 min / 560 m | 15 min | IV-IX | J |
| chata | východisko | sestup | útvar, výška stěny |
| parkoviště u stěny (622 m) | 1 h 20 min | 650 m | |
| jištění - druh, kvalita | lano | vybavení | další vybavení |
|
lana, kramle kvalita: velmi dobrá |
není potřeba |
vklíněnce: ne friendy: ne |
helma ferratový set |
charakter cesty
kolmá, velmi často převislá cesta, bez držení ocelového lana je to 6 UIAA
popis nástupu
start:
Z parkoviště přímo pod stěnou po lesní pěšině přímo k nástupu. Nelze zabloudit.
čas: 15 min
popis sestupu čas: 15 min
Jsou dvě varianty sestupu. Buď sestoupíte do jeskyně s křížem a pak dále stejnou cestou jako nahoru (makačka), nebo pěšinou kolem. Směr je jasný z náčrtku.
čas: 1 h 20 min
východisko čas: 1 h 20 min
parkoviště u stěny, 622 m
popis příjezdu
Z Innsbrucku po silnici B171 směr Zirl. Stěna je západně (respektive vpravo) od aktivního kamenolomu.
popis cesty
Je to jedna z nejtěžších ferrat. Tři docela dlouhé úseky jsou obtížnosti E (čtvrtý je traverz). Od nástupu jdete B,C terénem přibližně 200m ke skalní jeskyni Kaiser-Maximilians-Grotte. V úseku, kde ocelová lana tvoří křižovatku máte dvě možnosti. Buď uniknout doleva do jeskyně a vyhnout se tak Ečkovým úsekům, nebo jít doprava a namasírovat si pořádně bicepsy. 360 metrů dalšího lezení v nádherné expozici, vytvořeného od roku 1987 si určitě užijete. Převýšení této kolmé, velmi často i převislé části je 110m. Z velké části nenacházíte ani chyty, madla či stupy, proto jste odkázáni jen na oceloné lano.
fotka tabule na parkovišti před nástupem
Zvláště když si to někdo šlape bez jištění, pomyšlení, že každý chybný krok může znamenat pár set metrů letu, nenechá nikoho chladným. Vřele doporučuji kožené rukavice, bez nich mi to klouzalo a i když lano není otřepené, bývá docela kluzké.
Náčrtek cesty, fotka cedule
Lezte bez batohu, cesta naní tak dlouhá, abyste museli hynout hlady a výrazně vám to ulehčí pohyb zvláště v převislém terénu. Než jsme nastoupili, na parkovišti nás předběhl asi 55letý týpek, který šel k nástupu jen s lezečkami v ruce. Byl to kuriózní pohled, na jedné straně "stařík" v lezečkách, na druhé straně "mladí hoši" s přilbama, ferratovýma setama, pořádnýma trekovýma botama a báglem se svačinou. Nedalo mi to a batoh jsem i s foťákem nechal v autě. Proto jsou jen fotky cedulí u nástupu.
Celkový pohled na stěnu
Cesta je určena jen zkušeným a trénovaným horolezcům bez absolutních zábram z výšek. K jeskyni lze dojít i normální turistickou cestou v levé části stěny.
Zvláště když si to někdo šlape bez jištění, pomyšlení, že každý chybný krok může znamenat pár set metrů letu, nenechá nikoho chladným. Vřele doporučuji kožené rukavice, bez nich mi to klouzalo a i když lano není otřepené, bývá docela kluzké.
Lezte bez batohu, cesta naní tak dlouhá, abyste museli hynout hlady a výrazně vám to ulehčí pohyb zvláště v převislém terénu. Než jsme nastoupili, na parkovišti nás předběhl asi 55letý týpek, který šel k nástupu jen s lezečkami v ruce. Byl to kuriózní pohled, na jedné straně "stařík" v lezečkách, na druhé straně "mladí hoši" s přilbama, ferratovýma setama, pořádnýma trekovýma botama a báglem se svačinou. Nedalo mi to a batoh jsem i s foťákem nechal v autě. Proto jsou jen fotky cedulí u nástupu.
Cesta je určena jen zkušeným a trénovaným horolezcům bez absolutních zábram z výšek. K jeskyni lze dojít i normální turistickou cestou v levé části stěny.