JZ srázy Velické stěny
****

foto: 6    topo: 2
Sedlo pod Dvojitou přímo od JZ (Birkenmajer)
Autor: Jan Polák - II - III, 500 m
Sedlo pod Dvojitou (2200 m), Velická dolina, Vysoké Tatry, Slovensko
Sliezsky dom

výstup nástup období orientace
5 h  / 500 m 45 min XII - IV JZ
chata východisko sestup útvar, výška stěny
Sliezsky dom
1670 m 2 h 15 min
Sliezsky dom  (1670 m) 1 h  JZ stěna, 400 m
jištění - druh, kvalita lano vybavení další vybavení
Jištění v ledu, ve strmém sněhu a firnu. Občas možno zajistit ve skále (podle okamžitých podmínek.)
kvalita: Odpovídající
možnostem jištění
ve strmém sněhu a ledu.
2 x 60 m poloviční expresky: 10
vklíněnce: Vklíněnce je možno
použít pro případné
dojištění ve skále.
friendy: Frendy je možno
použít pro případné
dojištění ve skále.
ledové šrouby: 5
smyčky: Běžný sortiment do hor.
mačky
cepín
helma
charakter cesty
V zimních podmínkách první tři lanové délky ledové a kombinované lezení, z kotle sněhový výstup
popis nástupu
start:  Sliezsky dom ,  Od Sliezského domu značenou stezkou až do míst, kde se obrací doleva k Večnému dáždi, nahoru k vhloubením vedoucím těsně vpravo od srázů Velické stěny pod nástup.
čas:  45 min
popis sestupu
Z počátku pěšinou vedoucí hřebenem Velických Granátů, dále po Granátové lávce ke Sliezskému domu.
čas:  1 h 
východisko
Sliezsky dom, 1670 m
popis příjezdu
Z Tatranské Polianky po silnici a značené cestě cca 2 hodiny.
prvovýstupci
W. Birkenmajer, J. K. Dorawski a druhové  -  5. 7. 1930
popis cesty
JZ srázy Velické stěny




Výstup vede výrazným ledopádem padajícím z kotle pod JZ stěnou Velické stěny a dále doprava uhýbajícím žlabem do sedla pod Dvojitou.




První tři délky vedou více méně ledem, to podle kvality zalednění. První štand lze udělat ve skále ( fixní skobka). Druhý štand nevalné kvality pod závěrečným ledovým výšvihem u fixní skobky a ve vývrtkách. Před koncem ledu po pravé straně je (byla loni na jaře) ve skále fixní skoba. Nad zlomem již po sněhu (možno čas od času dojistit ve skále)



popis cesty
Vysoké Tatry pro horolezce 2. díl, Fr. Kroutil, 1976