Finale Ligure - Bric Pianarella

Tolik vícedélek najednou se ve Finale nikde jinde nenajde. Pokud si je chcete vylézt, musíte napřed možná i trochu potrénovat. Nejlehčí cesta je za 6a, nejtěžší 8a+, šest cest má obtížnost 7b, pět 7a a ještě je tu čtyřikrát 6+, pětkát 6c, pětkrát 6b a dvakrát 6a.

Starý nýt a ještě starší nýt v roce 2013 na konci 5. délky, foto: Petr Jandík

První cesta, Vaccari 6b (240 m), vznikla roku 1972. Vaccari byla první dlouhá cesta na této krásné stěně. Je logická a dodnes neztratila nic na své kráse. V průvodci Vertical-life má nejvyšší hodnocení ze všech dlouhých cest, a sice 4,6 z pěti. První dvě délky se dnes více lezou cestou Pajer. Asi nepřekvapí, že vede víceméně středem stěny, dost kličkuje, hlavně ve spodní části, a má většinu délek 5c nebo lehčích.

Bric Pianarella - Paretone, foto: Petr Jandík

O dva roky později vznikly cesty Amicizia (200m) a Calcagni (250 m), obě dnes při RP vylezení 6c. Při prvovýstupech se hákovalo. Amicizia je velmi zajímavá cesta v pravé části stěny, částečně vyčištěná a přejištěná partou dobrovolníků v roce 2019. Původně technické úseky po starých skobách byly vybaveny lepenými BH a při volném lezení jsou hodnocené 6c+. Také přejistili variantu Lanza - Selone v 6. délce, která se dnes doporučuje.
Calcagni je víceméně ve středu stěny vpravo do Vaccari a doporučuje se kombinovat dolní půlku Vacari a horní Calcagni, protože spodek Calcagni má hodně zahradnictví nekvalitní skály a volných bloků zatímco doporučená kombinace je jedna z nejhezčích a homogennějších cest ve stěně. 

Roku 1975 vznikly populární cesty Fivy a Grimonet. Fivy (140 m) je elegantní a jedna z nejlogičtějších cest v levé části Paretone. Obtížnost 6a+, 1 místo A1 nebo 6c. Cesta je vhodná k poznávání prostředí v Paretone, je méně depresivní, než cesty v pravé části.

Grimonett, 3. délka - závěr, foto: Eva Jandíková

V pravé části je cesta Grimonett (250 m, 6c), historický milník. Byla to první cesta vedoucí hnědou erozní zónou a překonávající její převisy. Cesta vede pravou erozní zónou a délka v „hnědém“ patří mezi nejkrásnější lezení ve Finale. Klíčové je převislé břicho v 6. délce. Cesta je nejlezenější ve stěně a má druhé nejlepší hodnocení, 4,5 z pěti. Nástup je v listnatém lese a nehledá se zrovna dobře ani v zimě, kdy ze země koukají jen klacky.

Erozní struktury, foto: Petr Jandík

Nejplodnějším rokem byl na Paretone rok 1980, kdy vzniklo pět nových cest, převážně ve stupni 7b. Nejlépe hodnocenou cestou je Zahnwehhergott, 7a, 180 m, z roku 2010 s pěti hvězdičkami. Následují již zmíněné Vaccari a Grimonett, 3,7 z pěti má Fivy a tři a půl hvězdičky Mio Nome, 6c+, 240 m udělaná v roce 1990.

Bric Pianarella, sektor Paretone, vybrané cesty, foto a nákres Petr Jandík. Do dole je kaplička u parkoviště

Jak jsme nevylezli Grimonett

Vánoce 2013 jsme trávili Vánoce  ve Finale Ligure. Na Štedrý den jsme viděli potápěče u Capo Noli, pak jeli s ústečáky Pepou a Albertem na Terminál v Oltrefinale s některými nově udělanými cestami. Na Boží hod lezli v tričku na Roca di Corno no a nakonec se mi zachtělo multipichálního dobrodružství na Paretone. Lesem s varovnými cedulemi o lovu divočáků jsme došli k úpatí stěny a hledali nástup. Tehdejší průvodce od Vesante Sud byl spíš kreslená pohádka a tak po hodině a půl běhání sem a tam jsme pořád nevěděli kudy kam.

Hledání nástupu, kvůli klackům není skoro nic vidět., foto: Petr Jandík

Až se objevilla smíšená dvojka a kamsi vyrazili, tak my za nimi. První stěna byla sice těžká, ale dalo se. Druhá délka podél spárky už ze mne vycucala skoro všechno.

Grimonett, první a druhá délka. V popisu je to trochu jinak., foto: Eva Jandíková

Traverz zahrádkou doprava dal odpočinout a v další délce jsem si při bruslení po vyleštěném koutku říkal, že jestli to takhle bude i dál, tak teda....

3. délka - klouzavý koutek, foto: Eva Jandíková

Až jsme dolezli pod hnědou erodovanou zónu s převislým nástupem. Dvojka před námi tam poněkud úpěla. Měl jsem výhodu vidět, jak to lezou, takže vstup do eroze v páté délce se vydařil na flash a vychutnání stále lehce převislé délky nic nestálo v cestě. Nádherné lezení, jak na najlepších saských pískovcích, i když ve vápně. Pomalu se k obzoru blížící sluníčko příjemně osvětlovalo západní stěnu a neuvěřitelné vápencové striuktury barvilo do zlatova.

5. délka eroze, foto: Eva Jandíková

Pohodu rušil jen pohled na dvojici urputně bojující v klíčovém místě v šesté délce a pohled na hodinky. Ta hodina a půl ranního bloudění a hledání nástupu sakra scházela.

Klíčové bříško s označeným jištěním, foto: Petr Jandík

Než Eva dolezla za mnou na štand, bylo jasno. Na boj s klíčem v šesté délce už nebyl čas. Při slanění jsme si ty krásné struktury znovu vychutnali a nejspíš bez dalších komplikací dojeli pod stěnu, alepoň si na žádně nepamatuju. Pytel, ale i tak supr zážitek v parádní stěně. Rozhodně nelituju ani když jsme cestu nevylezli. 

Erozní struktury, foto: Petr Jandík

Informace

Příjezd: Z Finale Ligure, nebo od dálnice z Feglino po silnici SP27 ke kapličce.

Příchod: Z parkoviště u kapličky Madonna delle Grazie lesem k úpatí stěny po značené stezce směřující na Ciappo di Ceci, z ní u mužíku neznačenou pěšinou doprava pod stěnu.

Literatura: Andrea Gallo: Finale 51, Idée Verticali, 2021 (momentálně rozebraný, dostupný jen ke stažení do telefonu přes aplikaci Vertical Life.)
Macro „Thomas“ Tomassini: Finale Climbing Guidebook, Versante Sud, 2022

Online:
Vie lunghe Finale  italsky psaný web s podobnými popisy a věrohodnými zákresy. Většina prohlížečů již dnes nabízí překlady alespoň do angličtiny., takže to nebude problém. 
Aplikace Vertical-Life po zaplacení outdoorového předplatného.
The Crag 

Mapa: