Distelgrat

Autor: Jiří Vodsloň <jirka.vodslon (zavináč) intergraph.com>, Zdroj: Jirí Vodsloň, Vydáno dne: 14. 11. 2006

---

Žulové dobrodružství

Letošní léto již dopršelo a lze konstatovat, že letně se tvářil pouze červen a červenec. Nám se alespoň první část dovolené vešla do slunečného léta a v té druhé jsme již jen ujížděli před deštěm. Doma byl naplánován bohatý program, převážně žulový. Nejprve se rozlézt v pohodovém Švajcu a pak hurá na rubínovou žulu Blanku. V Plaisiru jsme objevili ještě neznámou oblast Distelgrat a vyrazili tam.

Nástup na Burghüte protáhl ztuhlé nohy, bouřka ještě navodila divokou atmosféru, kterou uklidnila až příjemná chatařka výbornou večeří, zalitou žlutavým mokem. Před večeří jsme ještě obhlédli nástup a smířili se s jeho dvouhodinovou délkou.





Pro seznámení se se stěnou jsme vybrali cestu Genius 6a. Cesta nezapřela své autory a dobu vzniku. Rozhodně bychom ji nehodnotil Känelovým "plaisir", ale spíše "so-so", s tím, pokud si založíš tak "gut". Kvalita skály byla převážně dobrá a v některých délkách jsem si myslel, že nelezu po žule, ale po velmi hrubém pískovci, neboť jen ten dovede eroze vymodelovat do kapes, direk a krajek. Po slanění jsme vyhodnotili, že zde určitě ještě polezem. Batohy jsme uložili pod balvan a nalehko seskákali do chaty. Večer se odehrál ve znamení zaběhlého stereotypu, jidlo, pivo, plánováni, pokec a spát.





Druhý den byl nástup veselejší a kratší. Cílem se stala cesta Ikarus 6a, vedoucí výrazným koutem. Po předchozích zkušenostech jsme se ani moc nepodivovali jištění a já se těšil ze skutečnosti, že štand má alespoň jeden nýt. Kvalita skály byla rovněž různá. Rozhodně nedoporučuji slaňovat spodní část cesty - posledních pět délek. Po té, co jsme doslaňovali, jsme si řekli, že místního dobrodružství bylo dost, a že je třeba si nechat morál na turmalínovou žulu, sbalili jsme vše a vyrazili do chalupy.





Na chalupě jsme snědli koláček a seběhli do Fieschertalu, do kempu a dál na západ, kde nás čekal již jen déšť.

Doporučené cesty

Jak již bylo výše řečeno, jedná se spíše o klasickou oblast a ne o plaisir, tudíž je vhodné k materiálu přibalit i morál.

Nástup
po turistické značce na Burghütte, po úbočí nejdříve turistickou cestou, pak pěšinou pod stěnu. Potok přecházet až na úrovni horní paty stěny. Určitě nechodit přes ledovec!

Genius: 6a (6a obl.), 400 m (6a vpravo od původniho nástupu, 6a, 5c, 5c, 6a, 6a, 5b, 5c, 5c, 6a, 5c) slanění cestou

Ikarus: 6a (6a obl.), 400 m (6a, 5c, 5c, 6a, 6a, 6a, 5c, 5c, 6b, 6a, 5a) slanění: horní čast cestou dolní, od pátého štandu, cestou Mythos

Praktické informace

Příjezd

Přes sedlo Furka nebo Grimsel sjedeme do Fiesche, kde odbočíme do Fieschertalu. Údolím, až k posledním domům s malým parkovištěm a turistickým rozcestníkem, zde zaparkovat a dále údolím na chatu.

Nocleh

Na chatě Burghütte; polopenze zhruba 55,- SFr/osobu a den s ÖAV;

Období

Léto, stěny leží ve výšce 2200 - 3000 m.n.m.

Výbava

Lano: 2 x 50 m, lépe 60 m
Materiál: 17 expresek, sada friendů a stoperů (případně hexy)
případně hůlky

Průvodce

Jürg von Känel, "Schweiz plaisir West", Filidor

Popisy cest jsou zde: Genius a Ikarus.

---

Tento článek je příspěvkem do soutěže. Ohodnoťte jej pomocí tlačítek dole a rozhodněte, má-li za něj jeho autor dostat lano od Mammuta. Díky.