Za saskými lahůdkami V - Bielatal, Herkulovy sloupy

Autor: Petr Jandík <redakce (zavináč) horyinfo.cz>, Zdroj: Petr Jandík, Vydáno dne: 25. 05. 2009

---

Bielatal, Herkulovy sloupy

V minulém dílu jsme se při cestě z parkoviště v Ottomühle zastavili u Schieferturmu. Dnes budeme z plácku mezi věžemi, připomínajícího dlaň mezi prsty otevřené ruky, pokračovat o stodvacet metrů dál k symbolu Bielatalu, Herkulovým sloupům.

Bizarní poněkud šikmo stojící sloupy asi nemůžete přehlédnout, i když první věž, na kterou narazíte, je Schraubenkopf, neboli hlava šroubu. Při určitém směru pohledu tak vrcholová hlava opravdu vypadá, ale necháme zatím šroub šroubem a půjdeme drtit do sloupů. Herkulovy sloupy byly známou turistickou atrakcí již v devatenáctém století, jak svědčí faksimile článku Carla Merkela z roku 1826 v Heinickeho průvodci a myšlenka na ně vystoupit určitě vrtala v hlavě kdekomu. Na Velký sloup, který se naklání k sousedící věži Vorderer Schroffer Stein, se podařilo vystoupit pěknou, ale v podstatě nezajištěnou Starou cestou v roce 1904 Rudolfu Nakemu. Tato pětička, pyšnící se v průvodci zcela oprávněně jak hvězdičkou, tak vykřičníkem, načerchá nervy i vyspělým lezcům a pro koho je pětka stropem, by si možná měl raději sehnat kvalitního forštajgra. Na Malý sloup - Kleine Herkulessäule, naklánějící se směle do údolí říčky Biela, se vylezlo už dřív, ale ne zcela sportovními prostředky. První uznaný výstup má Hans Schueller a známý drážďanský Američan Oliver Perry-Smith v roce 1905 a tato dokonce dvěma hvězdami vyznamenaná čtyřka sice není přejištěná, ale vykřičník nemá a na rozdíl od staré cesty na Velký sloup se leze pořád. Malý sloup nabízí i další lahůdky. Fronty se v pěkných dnech stojí na dvouhvězdičkovou sedmu Südweg od Willyho Oehmgena z roku 1923 (VIIa, RP VIIb), další dvouhvězdičková krása je Herkules' Rippe od Dietera Lista z roku 1983. Jednohvězdičkové jsou ještě Direkter Südweg (Hans-Ulrich Schmidt, 1952, VIIc) a Herkulesstiege (Dieter List, 1982, VIIIb, RP VIIIc). Celkem vede na Malý sloup patnáct cest, nejtěžší je Wahlkampf VIIIc od Camilo Müllera (1990), nejlehčí jsou čtyřky. Na výběr jsou tři, ale sotva kdo poleze něco jiného, než Starou cestu - Alter Weg.



Velký sloup má jen jednu hvězdičkovou cestu, Alter Weg, ale okořeněnou vykřičníkem, jak jsem psal už nahoře. Vede na něj osm cest, své stopy tu zanechal i Jaroslav Houser doprovázený Karlem Bělinou a Jindrou Hudečkem v roce 1979 (Vollständige Nordwand, VIIb).



Hodně pěkných cest nám může nabídnout za oběma sloupy stojící rozložitá věž s pro Čecha poněkud jazykolamným názvem Vorderer Schoffer Stein, tedy něco jako Přední hrubý kámen. Naprostou pohádkou pro sedmičkové sofmovery je tady Direkte Westkante (Thomas Häntzschel, 1993), kterou musíte vylézt RP, abyste si ji mohli zapsat jako sedmičku. V jihozápadní stěně je pak jedna krachlová kráska vedle druhé. Vévodí dvouhvězdová osma Neue Südwestwand VIIIa, RP VIIIb Jochena Böhmera z roku 1987. Z hvězdičkových můžeme začít od pětky Südriss, kde se komínem mezi věží a předskalím vysápeme nějakých pět metrů nahoru a pak přejdeme do spáry a další lehce převislou spárou na vrchol.



Další jednohvězdné jsou osmy Urlaubsweg VIIIa od Horsta Umlaufta, (1965), Polibek tygra (Kuß des Tigers, Andreas Knaak a Wolfgang Langer 1992, VIIIa), sedmičky Südwestwand (VIIb, RP VIIc), EV (VIIb, RP VIIc) a variantou VIIb. Hvězdičku nemá, ale taky je pěkná Herbstwand (VIIc, RP VIIIa) a kdo si chce okořenit krásu napětím nervů, si může dát hvezdičkovykřičníkové narovnání Urlaubswegu (VIIIb, Michael Techel, 1982), které jde převislou stěnou přes jeden kruh do původní cesty.



Něco cest poskytuje i jihovýchodní stěna, od čtyřky Südostrinne, tedy jihovýchodním žlábkem, po sedmičku Mlčení jehňátek (Chweigen der Lämmer, Michael Bellmann 1997) Proč se to tak jmenuje nevím. Jsou tam tři kruhy, tak to snad úplný horor nebude. No a kdybyste se z toho všeho krásného lezení zbláznili, je tu ještě Psychiatrische Klinik RP VIIb bez hvězdy.



V konkurenci Sloupů a Vorderer Schroffer Steinu toho už Hlava šroubu zas tolik nabídnout nemůže, ale přece jen tu je pro sedmičkáře Erika s klíčovým oblezem prvního kruhu a zajímavým dolezem na převislou hlavu (VIIa, RP VIIb, Herman a Ursula Striecks,1988), vykřičníkem i přes dodaný kruh okořeněná Jižní stěna od Petra Mocka (Südwand VIIIa, Mocek Koudelka 1971) a Talseite VIIc, RP VIIIa a od přísnou klasifikací známého Manfreda Vogela. Myslím, že námětů je tu dost i na více, než jeden den a to v okolí stojí ještě Herkulova stěna, Herkulův syn, hlava i kámen a na ty se podíváme zase někdy příště.